Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Dohráno mají i v Rakousku. Škoda, třetí liga byla blízko, lituje kanonýr Jindřich Rosůlek

 
úterý, 4. května 2021, 22:29

České Budějovice – Předčasně ukončenou sezonu mají také amatérské soutěže v sousedním Rakousku. Centrforvard a rodák z jihočeské metropole Jindřich Rosůlek (28) opět plnil pověst střelce. V týmu St. Martin nastupuje s krajany Martiny Dudákem a Lindákem a k senzačnímu postupu z Oberösterreich ligy (čtvrtá nejvyšší soutěž) jim scházel jen krůček.

Jindro, jak jste přijal zprávu, že se letošní sezona nedohraje?
Přijal jsem ji s klidem, protože se to dalo čekat. Ale je to veliká škoda, protože k regulérnosti soutěže stačilo odehrát pouze dvě utkání.

Překvapilo vás, že Rakušané rozhodli dřív než u nás? Byl stanoven nějaký mezní termín k restartu nižších soutěží?
Bohužel nepřekvapilo, protože i přes relativně malá čísla nákazy dělali Rakušané radikální rozhodnutí. Pro odehrání první poloviny sezóny byla podmínka začít trénovat týmově do třetího května, aby byl dostatečný čas na přípravu pro mistrovská utkání. Což se bohužel nestihlo.

K postupu vašeho týmu do třetí ligy jste měli velmi blízko.
Jak říkáte, bylo k němu velmi blízko, drželi jsme první místo v tabulce, scházely k tomu zmiňované dva zápasy, aby se mohli vyhlásit postupující a sestupující. Ale tak už to v životě bývá. Člověk musí žít přítomností. Ještě s přihlédnutím k tomu, že tohle nemohl nikdo z nás ovlivnit, jsem se s tím dokázal smířit. I když mě to samozřejmě pořád v koutku duše mrzí.

Zkusíte to příští sezonu, když mužstvo šlape?
Pokusíme se, mužstvo máme skvělé, plus trenérský tým, který je opravdu na profesionální úrovni. Ale upřímně říkám, že tahle sezóna byl takový půlroční sen. Když jsem před dvěma lety přišel, cíl číslo jedna byla záchrana a na tom se nic moc nezměnilo ani před touhle sezónou. Ale jak to ve fotbale někdy bývá, všechno se sešlo jak mělo, mužstvo šlapalo jako hodinky a vznikl tento skvělý týmový úspěch. Pro St. Martin to byla historická sezóna. Všichni v klubu, od manažerů po fanoušky, jsou velmi hrdí na to, co se nám povedlo. Nikdo to nečekal. V příští sezoně jistě budeme mít situaci složitější, soupeři se proti nám budou chtít vytáhnout, ale pevně věřím, že opět budeme hrát nahoře.

Dařilo se vám i střelecky. Deset gólů je slušná porce.
Ano, i po individuální stránce to bylo super. Za třináct zápasů je číslo deset slušné, škoda, že jsme nekopali nějakou penaltu. Vlastně když nad tím přemýšlím, zápasů bylo třináct, ale odehrál jsem jich pouze deset, protože jsem dostal první červenou kartu v životě a také mě postihl Covid. Brácha před sezónou tipoval, že budu nejlepší střelec soutěže. Nakonec jsem skončil třetí, možná by se mi to povedlo nebýt Covidu a hloupé červené karty. Ale při vší lásce ke gólům, týmový úspěch je pro mě výš. Bez týmu bych nikdy nebyl úspěšný střelec.

V tabulce kanonýrů se to jen hemží jmény z Balkánu či Turecka. Soutěž má jistě svou kvalitu.
Ze zvědavosti jsem se na to podíval. Z deseti nejlepších střelců je sedm cizinců. Naše trenéry chtěl získat účastník druhé ligy, to asi o kvalitě soutěže hovoří nejlépe. Hrál jsem českou divizi, třetí a druhou ligu, takže srovnání mám. Kvalitou je naše soutěž na úrovni třetí české ligy. Kdo se v rakouském fotbale vyzná, ten ví, o čem mluvím.

Jak jste při pandemii trávil volný čas?
Hodně jsem běhal, až tolik, že jsem si někdy říkal, že se ze mě stane maratónský běžec. Jak řekl Zlatan Ibrahimovic, „nemusím se dostat do formy, zůstanu ve formě“. Vzal jsem si z toho příklad. A navíc při vidině prvního místa a postupu se mi dobře trénovalo. Motivace mi nikdy nechyběla.

Co vaše dvojče Jakub. Jak se mu daří, hrajete spolu?
S bráchou jsem hrál naposledy před čtyřmi lety v Rohrbachu. Bylo to skvělé a nikdy na ty časy nezapomenu. Tehdy tam s námi jezdil i můj dobrý kamarád a jihočeská brankářská legenda Daniel Kerl. Rád na to vzpomínám. Ale zároveň mě těší, že jsem se posunul o stupeň výš, od začátku to byl můj cíl.

Zpátky na české trávníky vás to neláká?
Těžká otázka, možná se to jednou stane. V Krumlově mám skvělé vztahy a pořád jim moc fandím. Dokážu si představit, že se tam jednou vrátím. Ale nynější návrat do Česka nedává sportovní ani finanční smysl.

Už se může aspoň trénovat, byť i v Čechách se soutěže odpískaly. Co říct na závěr?
Rád bych pozdravil všechny čtenáře a fotbalové fanoušky. Všem přeji lepší zítřky a plno fotbalové radosti.

Napsal(a) Michal Průcha | Foto archiv J. Rosůlka
 


 

Reklamní sdělení

Reklama