Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Muž kola, Tomáš Hajdušek, okusil nakrátko život v Arábii

 
pátek, 15. června 2018, 09:03

Katovický odchovanec Tomáš Hajdušek (mladší bratr Kamil stráží branku Písku) se vrátil do sestavy mateřského klubu ve velkém stylu. Nastoupil poprvé po půlroční přestávce, kterou strávil pracovně na Blízkém východě. Jeho doménou jsou vzdušné souboje. Hlavičkové schopnosti projevil i při útočení, když právě hlavou otevřel skóre zápasu a vsítil tak vítězný gól.

Zápas v Dražicích jste sice vysoko vyhráli, ale určitě i díky tomu, že jste měli ze začátku z pekla štěstí. Nebo při vás stáli po několika šancích obou Stuchlíků domácích všichni svatí?
Máte pravdu, že v prvním poločase měli domácí několik velmi nebezpečných šancí, při kterých při nás stálo štěstí. Buď zakročil gólman Švehla, nebo mu pomohla branková konstrukce. Ale říká se, že štěstí přeje připraveným, a my jsme se na ten zápas připravili dobře. Chtěli jsme alespoň částečně odčinit tu černou sérii a vlastně celé jaro, které se nám moc nepovedlo. Důležité bylo, že jsme do zápasu všichni šli s velkým odhodláním se poprat o vítězství, i když nám papírově už o nic nešlo.

Pak ovšem uplatnil svoje zkušenosti jeden z hostů, který přivedl Katovice do vedení. Na přístupu ostatních bylo znát, že svoji chuť do hry je tak trochu nakazila. Určitě vás napadlo, že mluvím o návratu Tomáše Hajduška do sestavy, tedy vás. To jste se na zápas opravdu tak těšil?
Já jsem se těšil strašně moc. O body jsem nehrál od posledního podzimního kola, a když jsem na kluky koukal přes internet, tak jsem nevydržel v klidu sedět. Jak teď řekl Tomáš Rosický, že mu nohy na tribuně pořád hrajou, tak já to měl podobně. Vždycky jsem byl zápasový typ a baví mě ten adrenalin, který se se zápasem pojí. Snad jsem tím trochu pobláznil i kluky, kteří možná potřebovali nějaký impulz. Ale už v zápase s Rudolfovem hráli dobře, jen zas dostali laciné góly, takže by možná Dražice porazili i beze mě.

Nakonec, zejména díky vám konečně Katovice zase vyhrály a navíc s ceněnou nulou. Kdy ji uhrály naposledy, to budou muset funkcionáři zalistovat v kronice asi hodně do minulosti. V obraně jste citelně chyběl. Dlouho si nemohla sednout, až si to dřeplo zase až s vámi.
Poslední a vlastně jedinou nulu v této sezóně jsme uhráli v 10. kole doma s béčkem Táborska, takže už to opravdu chtělo přidat další. Doufám, že stihneme ještě třetí do konce sezóny. My jsme na podzim také dostávali poměrně dost branek, ale dokázali jsme soupeře přestřílet. Jenže v zimě odešel Požárek, a to je notná dávka branek. Navíc se trenéři celé jaro potýkali s absencemi a z té podzimní obrany jim vždy dva až tři hráči chyběli, což je zvlášť na fungování defenzivní souhry znát. Stabilizace obranné řady bude určitě jeden z hlavních úkolů přes léto. Když si vzpomenu na naše vítězné série z posledních sezón, tak pro ně bylo typické, že zadní čtyřka se skoro neměnila a nastupovala dlouhodobě ve stejném složení.

Půl roku jste se zdokonaloval v angličtině i v odborných znalostech v Dubaji. Jak se vám tam líbilo? Je to trochu jiný svět i zvyky. Byl problém s nějakými zvyky? A co arabština?
Dubaj je opravdu jiný svět, kde vše musí být největší, nejvyšší, nejdelší a nejzlatější. Na půl roku je to zajímavé místo k životu a atrakcí je tam opravdu dost, ale tak krásně jako u nás tam není. Já jsem tam šel především kvůli pracovním zkušenostem a angličtině a v tomhle rozměru ten pobyt splnil očekávání. Žádné zvyky problémem nebyly, jen teď během ramadánu nelze na veřejnosti pít ani jíst během dne, ale i to se dá přežít. Arabsky jsem toho moc nepochytil, protože v práci se mluvilo výhradně anglicky. Umím jen „Inshallah“, což znamená „Když bůh dá“ a používá se, když někoho o něco požádáte a jemu se do toho moc nechce.

Dalo by se tam třeba smlouvat i o gólu? Jinak asi o všem.
Smlouvání jsme si samozřejmě na trzích ve staré Dubaji s přítelkyní vyzkoušeli, ale mistr v tomto oboru byl náš gólman Tomáš Švehla, který za mnou dorazil na návštěvu na pár dní. Ten dokázal cenu vodní dýmky srazit snad o 70 procent. Hrál jsem fotbal s kolegy z práce, ale na hřišti naštěstí moc smlouvání neexistuje, buď se síťka napne, nebo ne.

Jak je to se zájmem o fotbal v Emirátech a zasportoval jste si v některé z jejich sportovních hal? Měl jste možnost ukázat své fotbalové umění?
Jak už jsem říkal, chodil jsem pravidelně na fotbal s kolegy. Hráli jsme vždy v pátek ráno (v Emirátech je víkend pátek a sobota). Poslední měsíc už jsme museli do kryté haly, protože venku se ani brzy ráno nedalo sportovat. Úroveň těchto „sranda“ fotbálků mě mile překvapila, což bylo dáno tím, že většina hráčů byla z Anglie. Právní systém v Emirátech je převzatý z Anglie, takže velké množství mých kolegů pocházelo právě odtud. Měl jsem tedy možnost pravidelně udržovat i své omezené fotbalové dovednosti. A fotbal v Emirátech je celkově i díky lidem z Anglie na vzestupu. Místní klub Fujairah FC třeba donedávna trénoval Diego Maradona.

Jak jste mohl Dubaj poznat? Jenom z té pracovní a turistické stránky, nebo jste měl možnost prozkoumat metropoli i z jiné stránky? Líbilo se vám tam?
Hodně času jsem trávil v práci, ale všechna hlavní lákadla Dubaje jsem si vyzkoušel. Je to určitě zajímavý svět se spoustou kvalitních restaurací, adrenalinových zážitků nebo megalomanských staveb. Já jsem se díky fotbalu začlenil poměrně rychle a třeba finále ligy mistrů jsem s jedním kamarádem původem z Egypta sledoval v místním podniku, kde jsem byl asi jediným Evropanem. To byl velký zážitek. Místní zápas prožívali, jako se v českých hospodách žije třeba finálem MS v hokeji, pokud se tam probojuje náš tým. A Ramos by na dovolenou na Blízký východ nějaký čas neměl jezdit, Salaha bere celý arabský svět jako svou modlu.

A stýskalo se i po něčem domácím? Pivo tam určitě mají, ale třeba vepřo, knedlo? Pokud nejste odpůrce vepřového. Na druhou stranu asi chutnaly chobotnice.
Já jsem od babiček naučený na českou stravu, a i když v zájmu udržení váhy si jí normálně často nedopřávám, tak teď po návratu všechno pečlivě doháním – utopence, tlačenka, svíčková, knedlíky se zelím. Místní kuchyně není špatná, ale i humus (to je na rozdíl od nás název jednoho konkrétního a dobrého jídla z rozmačkané uvařené cizrny smíchané s jinými přílohami, třeba olivovým olejem, citronem a česnekem) se vám za půl roku přejí, takže jsem se na české jídlo těšil. Holt, poctivá vepřová to není. A taky točené plzeňské samozřejmě, to tam bohužel k dostání nebylo vůbec a celkově je tam pivo skoro desetkrát dražší než u nás, moc jsem ho tam tedy nevypil.

Internet tam je určitě rychlý, takže jste bezpochyby výkony svých spoluhráčů sledoval. Obouval jste i kopačky, abyste jim pomohl? Vlastně jste je mohl sledovat jako trenér s větším odstupem. Viděl jste nějaké chyby?
a jak už jsem psal výše, byl jsem hrozně nervózní a popocházel jsem po pokoji. Chyb jsem samozřejmě viděl dost, k fotbalu na úrovni krajského přeboru chyby patří, ale bylo těžké klukům ještě po prohře psát nějaké výtky, když vím, jaká je po prohře nálada. Většina z nich dobře ví, co udělali v konkrétním zápase nebo okamžiku špatně. Občas jsem tedy jen upozornil, že musí rychleji z obrany a změnšit hřiště a podobné systémové věci, protože ty jsou na videu vidět opravdu dobře.

Co jste říkal i výkonům dalších týmů krajského přeboru?
Překvapilo mě příjemně Milevsko. Pokud by v nastoleném trendu pokračovalo i po letní pauze, tak máme jednoho adepta na vítězství dalšího ročníku. Trochu jsem čekal, že Želeč začne klopýtat, ale ukázalo se, že má na poměry krajského přeboru opravdu velezkušený kádr, což podle mě v souboji s Hradcem rozhodlo. Pokud ho udrží, tak určitě i příští rok budou na stupních vítězů. Jinak většina týmů hrála to, na co má. Až tedy na nás, my určitě máme na víc a po letní pauze to doufám ukážeme.

Co jste říkal celkovému průběhu jarní části? Překvapilo něco nebo někdo?
Určitě již zmíněné Milevsko a možná trápení Táborska s pendly zpočátku jara. V sestavě se objevovala jména jako Linhart a další z druholigového kádru a přesto šli táborští mladíci na začátku jara od porážky k porážce. Úctyhodným výkonem je 30 gólů Lukáše Dudka a to ještě párkrát chyběl, jestli se nepletu, takže má více než jednu branku na zápas. Pokud ho Olešník udrží a bude nastupovat s Lafatou, tak se máme my obránci ostatních týmů opravdu na co těšit.

Už jste se určitě aklimatizoval, přechod ze čtyřicítek do našeho už léta asi byl příjemný. Hluboká se tedy potká s Tomášem Hajduškem v plné síle. Už vás určitě zchladil déšť, jak se těšíte na boj s ofenzivní Hlubokou?
Přechod do aktuálního počasí je příjemný, v Dubaji pršelo za celý půlrok jednou na pár hodin a při odjezdu tam bylo opravdu přes 40 stupňů ve stínu celý den. Na zápas před katovickými diváky se těším, hrát doma je vždycky o něco zábavnější než na venkovním hřišti. Doufám, že by mohlo i sprchnout, což je moje oblíbené fotbalové počasí. Navíc, Hluboká je náš oblíbený soupeř na závěr sezóny. Dvakrát jsme je takhle zvládli udolat, tak doufám, že to vyjde i do třetice, a užijeme si dokopnou. I když pro mě je to zvláštní dokopná po dvou zápasech, já už se spíš těším na novou sezónu.

Napsal(a) Milan Šíma | Foto Jan Škrle
 


 

Nejčtenější

  • Třetí celek KP vyměnil trenéra! V Lomu...

  • Tipovačka KP: Derby nesmiřitelných rivalů na...

  • Ideální jedenáctka KP: V obraně Katovic září...

  • I. třídy: Trojlístek nováčků se drží v čele....

Reklamní sdělení

Reklama