Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Setkání po letech. Na Igle slavili sedmdesátiny

 
čtvrtek, 3. října 2019, 13:16

V sobotu 29. září 2019 se uskutečnilo v jubilejním roce od vzniku založení fotbalového klubu přátelské setkání bývalých hráčů, trenérů a funkcionářů TJ Igla České Budějovice.

Na hřiště U Sirkárny dorazila téměř stovka pamětníků z několika generací, kteří prošli klubem během jeho 70leté existence. Kdo mohl, nenechal si tuhle významnou akci ujít. Pozvánky létaly do různých končin republiky. Všichni ale dorazit nemohli. Některé ze starších ročníků sužovaly zdravotní problémy, další už měli jiný neodkladný program, ti nejmladší si ještě plnili fotbalové povinnosti ve Staré Hlíně a dorazili až večer. „Končili jsme ve tři ráno,“ sdělil nám Jiří Propš, iglácký srdcař, a jeden ze tří hlavních organizátorů, mezi něž dále patřili Pavlové Bezemek s Plášilem.

Vzpomínalo se na historická vítězství a oživily se staré sportovní příběhy. Peklo se prase, podával guláš a točilo pivo. Oslava se konala za podpory firem Hyundai Centrum CB a První českobudějovický minipivovar Kněžínek. Po setmění došlo ve stanu na promítání historických fotek, k nahlédnutí byly památné kroniky od založení klubu. Jiří Propš obětoval moře času a dohledal všechny odehrané zápasy Igly – Akry, aby seděly s kronikou, doplnil poslední neevidované ročníky a přehled výsledkového servisu nechal vytisknout. Sháněl fotografie, hovořil s pamětníky.

S některými jsme na sobotním setkání stihli zavzpomínat. Jednaosmdesátiletého Miroslava Voráčka dovezl na setkání předseda klubu František Fiktus. Do Igly přestoupil v roce 1959, tedy deset let po jejím založení. Hrál nejen ve fotbalovém mužstvu, ale společně s manželkou pracovali v patronátním podniku. Z tašky vytáhl zachovalý obrázek týmu ze začátku roku 1961. V zadní řadě vyčnívala postava legendárního Antonína Prokeše. „Rád na něj vzpomínám, byl to nejen výborný fotbalista, ale především člověk,“ připomněl Voráček skvělého plejera. Oba pocházeli z Vráta, které by složením rodáků vydalo na slušnou sestavu. Pod Voráčkovýma trenérskýma rukama prošla u mládeže celá řada hráčů.

V Prokešových stopách se vydal syn Zdeněk (66). Z mistrovského dorostu 1972 to dotáhl nejdál. S Bohemkou, kde je dodneška hráčem s nejvíce starty v lize (292 utkání/11 branek), získal titul 1983, o rok později obsadil 2. místo v anketě Fotbalista roku, zahrál si v evropských pohárech, se lvíčkem na prsou odehrál 19 zápasů a vsítil 1 gól. V Igle začínal v deseti letech a postupně až do vojny tu působil pod trenéry Voráčkem, Musilem, Rynešem a Molkupem. „Zdeněk ještě stále kope za staré pány Bohemky a internacionálů, ale momentálně je zraněný, tak mohl přijet,“ prozradil na něj švagr a bývalý spoluhráč Zdeněk Mikoláš starší. Nejslavnějšímu odchovanci Igly se ale mluvit nechtělo…

I přes zdravotní peripetie si zajistil odvoz z Milevska Jaroslav Vavroch. „Rád jsem přijel. Hrál jsem tady do dorostu, před ochodem na vojnu. Jezdil jsem ze Včelné, rád na tu dobu vzpomínám. Hráli jsme ligu dorostu a předzápasy před ligou byly něco nezapomenutelného. Stadion se začal plnit a ve druhém poločase už se hrál před desíti tisíci diváky. Nádhera!“ rozplýval se pozdější hráč Hraničáře, Dynama ČB a Milevska. „Společně s Vlaďou Primusem jsme vedli Akru při jejím tažení do přeboru,“ dodal k poslednímu postupu do krajského přeboru v roce 2000.

Na společné focení slavné party dovezl Jiří Krauskopf zlaté a stříbrné medaile. Zarámované diplomy se donesly z kabiny. Se Zdeňky Mikolášem st. a Prokešem probírali odvetu federálního finále na Tehelném poli. Ještě po 47 letech je všechny mrzela ztráta třígólového vedení z prvního domácího střetnutí, které se muselo odehrát na Střeleckém ostrově. „Malkus trefil na začátku břevno a ty jsi to dorážel vedle. Kdybychom na Slovanu vedli, mohlo to dopadnout jinak,“ řekl Mikoláš Krauskopfovi. „Ne, ne. Přede mnou to stačil zahrát obránce na poslední chvíli na roh,“ odvětil útočník Igly. Sami nechtěli věřit, jak ten čas letí. „Za tři roky oslavíme půlstoletí od titulu. Další důvod k setkání. Určitě něco připravíme,“ dodal Krauskopf, který byl coby šéftrenér mládeže Dynama ČB i u jediného titulu mladších dorostenců v historii jihočeského fotbalu.

Nedávno oslavil padesátiny Ota Horčička (děda a otec jsou křestním jménem Otto), pokračovatel známého fotbalového rodu. Coby benjamínek začínal v mužích Igly s bratry Klimešovými pod věhlasným Viktorem Lávičkou v roce 1987. Že fotbal nepřináší jen příjemné chvilky, dokládá Horčičkův nezapomenutelný příběh U Sirkárny z konce jara 1998. „Zrovna jsme hráli mistrák o udržení s Přešťovicemi, když děda, který nedal bez kola ani ránu a pár měsíců před tím oslavil v plné svěžesti osmdesátiny, se u rohu hřiště skácel k zemi a zemřel. Chvilku se nehrálo, trenér Fiktus se mě ptal, jestli budu hrát dál. Nakonec jsem pokračoval, proměnil penaltu a my vyhráli a zachránili se,“ vylíčil tragickou událost. O tom, že se děda původně jmenoval Otto Hammerschmied (v překladu kovářovo kladivo), dlouho nikdo nevěděl. Autory knihy Zlaté okamžiky českobudějovického fotbalu na to upozornil dlouholetý obránce Dynama Mila Šerý.

Mezi poslední generaci, která prošla líhní Igly, patří Tomáš Baloun. Byl u skončení družstev dorostu a později i mužů. „Do staršího dorostu jsme přecházeli na SKP, když končili na Igle mládežníci, pak jsem šel do Škodovky,“ uvedl odchovanec klubu. V sestavě Akry (od roku 1993) nastoupil také v posledním mistrovském střetnutí na domácím trávníku s Dobrou Vodou. 6. června 2015 vyhrála 4:1 a do dalšího ročníku III. třídy Českobudějovicka se pro nedostatek hráčů už nepřihlásila. Na 70letou tradici dnes navazují týmy v podnikové lize a soutěži starých pánů.

Napsal(a) Michal Průcha | Foto Michal Průcha
 


 

Reklamní sdělení

Reklama