Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Karel Chotovinský se vydal za bratrem do Borotína

 
pondělí, 28. srpna 2023, 18:54

Borotín – Ještě v minulé sezoně nastupoval Karel Chotovinský (35) v obraně táborského béčka v krajském přeboru, po zrušení týmu se rozhodl k návratu ke kořenům. Přestoupil do mateřského Sokola Borotín, kde už druhým rokem hraje jeho starší bratr Jan.

Kájo, čekal jsi, že v béčku Táborska budeš nastupovat jen rok a půl?

Popravdě nečekal. Chtěl jsem zde hrát, jak mi zdraví dovolí, ale bohužel. Uteklo to všechno hrozně rychle.

Většina táborských mladíků v létě přešla i s trenérem Jelenem do Sokola S. Ústí. Tebe to tam nelákalo?

Určitě mě to tam lákalo. Na hřiště na Sokol to mám asi 200 metrů, ale kdysi jsem dal slib, že až skončím v Táborsku, tak se „vrátím“ do Sokola Borotín, kde jsem začínal.

Borotín byl tedy jasnou volbou?

Jednoznačně. Mám čas na rodinu, a to je teďka to hlavní.

Pětatřicet let žádný věk, jak dokazuje protivínský Miroslav Zach...

Klobouk dolů před „Zekonem“. Vždycky jsem se těšil, až budeme hrát s Protivínem a pozdravíme se. Za mě moc větších „držáků“ neznám. Snad mu to pár let ještě vydrží.

Jaké jsou první dojmy z přesunu do mateřského klubu?

Jsem překvapen na úroveň tréninků. Jan Kromka (bývalý trenér a zároveň hráč) měl vše skvěle připravené. Věřím, že Jaroslav Fořt (nový trenér – zatím to nikde nebylo zveřejněno) na něj naváže. Co se týče party, tak hodně kluků znám z mých „mladých“ let.

Kam to chcete s Borotínem dotáhnout? Máte postupové plány nebo už chcete hrát jen pro žízeň?

Já osobně bych chtěl postoupit. Věřím, že kvalitu na to máme. Pro žízeň a pro radost se hraje pořád. (smích)

Víš o tom, že patříš mezi rekordmany v krajském přeboru s počtem týmů, kde jsi působil? Napočítal jsem pět mužstev. To má opravdu málokdo. 

Začínal jsem ve Spartaku Sezimovo Ústí B, pak sem odešel do Chýnova. Odtud do Soběslavi, poté do Sokola Lom a zpět do Táborska. Takže je jich skutečně pět.

Kde byla nejlepší parta?

Po pravdě jsem měl asi štěstí, ale všude byla perfektní parta.

Na co nejraději vzpomínáš?

Rozhodně na období v Soběslavi, kdy jsme slavili postup z KP do divize. To bylo rozhodně nejlepší období.

V krajském přeboru jsi hrál už před patnácti roky. Jak se za tu dobu kvalitativně změnil?

Hrozně mi to uteklo, když se koukám zpět na fotky. Co se hodně změnilo, tak je infrastruktura klubů. Většina týmů má nové zázemí, hřiště a podobně. Naopak mi přijde, že hráčské kádry trochu stárnou. Asi za to může covid a s ním spojená opatření.

V Lomu jste se sešli zase s bratrem Honzou. Jak vám to vzadu klapalo?

Věřím, že dobře. Nějaký zápas jsme odehráli a nějaké ještě odehrajeme v Borotíně.

Čekal jsi, jaký to v Lomu nabere směr?

Popravdě čekal, ale nedoufal jsem v to. Předpokládal jsem, že klub bude chtít hrát KP nebo divizi s místními kluky. Na druhou stranu je dobře, že tady na Táborsku se hraje poloprofesionální soutěž. Rozhodně přeji stávajícímu B-týmu hodně štěstí v ČFL.

Chodíš se dívat i na jiné zápasy? Kam tě to nejčastěji táhne?

Občas se podívám do Soběslavi, chtěl bych se koukat na Sokol Sezimovo Ústí a pak uvidíme. Jak už jsem zmínil, hodlám se věnovat hlavně rodině.

Počítám, že na královéhradecké votroky do Soběslavi zavítáš.

Slíbil jsem to Fandovi Maršíků, takže to musím dodržet. (usměje se)

Napsal(a) Michal Průcha | Foto Sokol Borotín
 


 
Reklama