Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Muž kola Zbyněk Sedloň vychytal bezbrankovou remízu a první bod

 
pátek, 15. září 2017, 08:55

Nováček soutěže, sezimoústecký Sokol, čekal na premiérový bod celých pět kol. Ale stál za to, získal ho s daleko zkušenějším celkem Jindřichova Hradce. Ten svoje ambice potvrzoval, ale ve skórování mu zabránil svým výkonem 22letý gólman Zbyněk Sedloň, který v nejvyšší krajské soutěži nastoupil teprve podruhé. Na zisku bodu měl velký podíl, proto byl zvolen Mužem 5. kola.

V 5. kole jste získali první historický bod v krajském přeboru, navíc proti exdiviznímu týmu. Jak se slavil? Patřičně?
„Žádné velké oslavy neproběhly. Určitě jsme byli za bod rádi, ale je před námi ještě dlouhá cesta a hodně práce. Každopádně je tento bod velká motivace do dalších zápasů.”

Podle ohlasů ze samotného utkání to byla zejména vaše zásluha, když jste dokázal poprvé udržet na svém kontě nulu. Stoupne teď sebevědomí a chuť do dalších bojů?
„Celkově jsme hráli určitě lépe než v předchozích kolech. Poprvé od začátku sezóny jsme měli k dispozici stoperskou dvojici, která odehrála prakticky celou minulou postupovou sezónu. To se na udržení čistého konta hodně podepsalo. Určitě si teď budeme více věřit a doufám, že se to kladně odrazí hned na výsledky z Třeboně.”

Obrana vás prý několikrát nechala účinkovat jako opuštěnou sirotu  proti zcela osamoceným útočníkům Jindřichova Hradce. Je to tak?
„Jsem v bráně od toho, abych něco chytil, občas k tomu potřebujete i trochu toho fotbalového štěstíčka. Jsem rád, že nám tentokrát přálo. Nemyslím si, že by mě obrana nechávala na holičkách, zase tolik šancí soupeř neměl.”

V brance se střídáte se zkušeným Františkem Plachým. Kdo určuje pozici v brance?
„Fanda je zároveň asistentem trenéra, takže je to víceméně na něm, jestli se sám postaví. Musím říct, že jsem si myslel, že bude proti Hradci chytat on, takže děkuji trenérům za důvěru. Zatím se mi zdá, že by jim to se „Sokym“ mohlo fungovat. Fanda vede na Sokole brankářské tréninky, to mě osobně hodně pomáhá a jsem za to rád.”

Ale dost chválení. Váš vstup do soutěže nebyl zrovna nejúspěšnější. Hned v prvním kole šest inkasovaných gólů s Táborskem, to muselo hodně bolet.
„Věděli jsme, že to nebude vůbec jednoduchý zápas, ale určitě jsme chtěli uhrát lepší výsledek. Myslím si, že první půlka od nás nebyla špatná, ale měli jsme hodně hráčů mimo, a tak nám ke konci zápasu došly síly a dopadlo to takhle.”

Body nepřicházely ani později, ale trenér Michal Sokolt vám pořád věřil. Tvrdil a tvrdí, že váš tým má potenciál, chce to jenom čas a nebudete hrát druhé housle. Zdá se, že měl pravdu. Dokonce jste se pohnuli z poslední příčky.
„Zatím jsme udělali pouze malinký krůček, nemůže nás tento výsledek uspokojit. Potenciál náš tým určitě má. Máme v týmu hodně dobré fotbalisty a jsme stále ještě poměrně mladý tým. Pokud budeme tvrdě pracovat, naše hra se může ještě hodně zlepšit a dobré výsledky pak budou přicházet.“

Pojďme se teď trochu věnovat vaší osobě. Kde jste se začal učit brankářskému řemeslu? Bylo to zařazení podle přání nebo z nouze, jak tomu někdy u gólmanů bývá? Kde všude jste zkoušel štěstí?
„Fotbalově jsem vyrostl v Táboře na Svépomoc v FK Tábor. Přivedl mě tam taťka už ve čtyřech letech, tuším. Od úplného začátku jsem nastupoval v brance. Už si na to moc nepamatuju, ale asi mě to muselo bavit, když jsem nějak moc neprotestoval. Velmi dobré brankářské základy mi dal Venca Cízler, i když tréninky s ním byly hodně náročné, chodil jsem na ně rád. Fotbal jsem hrál hlavně v FK Tábor, na toto období vzpomínám nejradši. Byl to super klub, měli jsme v mládeži výbornou partu. Po spojení jsem hrál za FC MAS Táborsko, pak už jsem šel rovnou do Sokola. Přijde mi to prostředí na Sokole hodně podobné tomu, co bývalo na FKáčku.”

Brankář má někdy těžký život, zvlášť když počasí nepřeje. Ostatní po hřišti běhají a aspoň trochu se tím zahřejí. Vy jste přivázaní k brance jako pes k boudě a nikam nesmíte. To je občas o nemoc. Ani to vás v mládí neodradilo?
„Neodradilo, na počasí moc nehledím.”

Ovšem na druhou stranu, zase se tolik nenalítáte. Všechno asi má svoje.
„Je to tak. Občas si rád zahraju v poli, ale pak zjistím, jak moc se u toho musí běhat a jdu zase rád do brány.“

Měl jste v mládí nějaký vzor? A převzal jste nějaký rituál, nebo jste si vytvořil svůj vlastní?
„V mládí jsem měl hodně rád Olivera Kahna, líbilo se mi, jak je zapálený do hry. Teď se mi nejvíce líbí Manuel Neuer kvůli tomu, jak dokáže číst hru.“

Vyhovují vám víc dopolední nebo odpolední zápasy? Ptám se proto, že v neděli si budete muset přivstat. V Třeboni se začíná v půl jedenácté. Jak asi bude po utkání chutnat sváteční oběd? Nečeká vás nic snadného.
„Když jsem hrál za mládež, jelo se třeba do Plzně a hrálo se od deseti. Tak to neměl rád snad nikdo. Teď už vzdálenosti nejsou takové, takže je to lepší. Mně osobně na času moc nezáleží, ale kdyby to bylo na mně, tak bych zvolil zápasy od tří odpoledne. Třeboň je těžký soupeř, ale my tam jedeme vyhrát. Doufám, že nás remíza nakopla a budeme teď sbírat hodně bodů. Pokud vyhrajete, oběd chutná vždy lépe.”

Napsal(a) Milan Šíma | Foto Petr Vlasák