Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Angažmá v Příbrami mě nakoplo do další kariéry, rekapituluje končící Jan Zušťák

 
čtvrtek, 11. června 2020, 14:04

Štěkeň – V pětačtyřiceti letech se Jan Zušták rozhodl ukončit bohatou kariéru. S fotbalem začínal ve Strakonicích a za Příbram a Blšany si zahrál první ligu. Střelecké vlohy zdědil po otci a dokázal si vybudovat pověst obávaného kanonýra. Ještě na podzim hrál krajský přebor za mateřské Strakonice, nyní se ale rozhodl dál nepokračovat. „Ano, už je to definitivní,“ potvrzuje legendární střelec.

Co vás přivedlo k vašemu rozhodnutí?
V lednu umřel tatínek a zůstala po něm firma, na kterou jsem zůstal sám. Mám tu práci rád a ta firma je teď pro mě takovým hlavním smyslem života. A abych řekl pravdu, fotbal mě přestal i bavit. Měl jsem za sebou sedm operací kolene a bylo těžké se do toho pokaždé znovu dostat. Poslední dva roky ve Strakonicích jsem se spíš trápil, než aby mi fotbal přinášel radost.

Jak budete vzpomínat na svou fotbalovou kariéru?
Prožil jsem bohatou fotbalovou kariéru a na všechny kluby, ve kterých jsem působil, mám dobré vzpomínky. Všude byla dobrá parta a dokázali jsme se fotbalem bavit. Díky tomu mám spoustu zážitků. Dobrá parta je na fotbale to nejdůležitější.

Které angažmá si budete pamatovat nejvíc?
Krásné zážitky mám třeba z působení v Prachaticích nebo v Blšanech. Taky vzpomínám, jak mě tatínek přivedl v pěti letech k fotbalu. Ve Strakonicích mě dovedl až do mužů. Nezapomenutelných devět let jsem prožil v Písku.

Písecké angažmá bylo hodně povedené. Góly jste střílel jak na běžícím pásu...
Do Písku jsem šel z Prachatic s tím, že klubu pomůžu vykopat divizi. Tehdy hrál Písek krajský přebor. Mělo to být původně na dva roky, ale nakonec z toho bylo devět let a vůbec toho nelituji.

V dresu Příbrami jste si zahrál taky první ligu. Jak se vám bude vzpomínat na Příbram?
Do Příbrami jsem šel po vojně v Dukle Tábor. Hráli tam například Ivo Knoflíček, Ivan Čabala, Zdeněk Jánoš nebo Robert Žák. V Příbrami jsem se toho hodně naučil. Byla to pro mě lekce do života, když jsem viděl, jak ti kluci makají. Angažmá v Příbrami mě nakoplo do další kariéry.

Proč jste v prvoligové Příbrami nevydržel déle tři sezony?
V osmadvaceti letech jsem si přetrhl křížové vazy v koleni a už to nebylo ono. Z Příbrami jsem se vrátil domů do Strakonic a odtud mě koupily druholigové Prachatice.

Máte spočítáno, kolik branek jste za svou kariéru nastřílel?
Nevím přesně, kolik gólů jsem dal, bylo jich ale hodně. Za devět let strávených v Písku jich bylo sto sedmdesát. To vím přesně, protože jsem na památku dostal zarámovaný dres.

Který z gólů považujete za svůj nejslavnější?
Určitě si vzpomenu na svůj první ligový gól. Dočkal jsem se ho v Příbrami. Po dvou letech jsem konečně začal nastupovat v základní sestavě. Bylo to v zápase proti pražské Bohemce. Prohrávali jsme 0:1 a nakonec jsme zápas otočili na 2:1. Pak mi taky utkvěl v paměti vítězný gól proti Brnu. Byla to úvodní branka zápasu.

Lze říci, že vám fotbal taky něco vzal?
Vůbec si nemyslím, že by mi fotbal něco vzal. Už od dětství bylo jasné, že budu fotbalistou, a jsem rád, že jsem fotbal mohl profesionálně hrát až do svých čtyřiceti let. Možná jsem mohl být už dříve víc zaběhlý v tatínkově firmě, ale nelituji, že jsem se věnoval fotbalu. Vždyť i táta z toho měl radost. Fotbalu jsem se věnoval odmalička a až letos v lednu po smrti otce jsem všechno přehodnotil.

Jak vidíte budoucnost fotbalu ve Strakonicích? Mají na to, aby se jednou vrátily třeba do ČFL, kde již v minulosti působily?
Pevně věřím, že Strakonice mají na to, aby se dostaly výš. Do Strakonic jsem se vrátil, když působily v 1. A třídě, a nyní se tam buduje mladé mužstvo. Fotbal má ve Strakonicích tradici a lidi na něj rádi chodí. Strakonicím budu na dálku držet palce, aby vykopaly aspoň divizi.

Čím se zabývá vaše firma?
Dělám revize elektriky. Po smrti otce všechno padlo na mě, takže mám práce dost. Dělám od rána do večera a vůbec mi to nevadí, protože mě ta práce baví a naplňuje mě. Tatínek byl pro mě už od dětství učitelem. Učil mě jak fotbal, tak elektriku, a já jsem mu vděčný za to, jak krásný život mi přichystal.

Dělá pokroky ve fotbale i váš syn?
Když mám čas, pomáhám s trénováním družstva U11 v Písku, kde Honzík hraje. Žijeme ve Štěkni, kde sídlí i firma, takže do Písku to máme kousek.

Napsal(a) Michal Havelka | Foto Jan Škrle
 


 

Reklamní sdělení

Reklama