Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Tomáš Maruška: Vadí mi prostředí, ve kterém se fotbal nachází

 
pátek, 26. října 2018, 13:27

Tomáš Maruška se rozhodl veřejně ohradit k vedení FAČR a opouští fotbalové hnutí. Úspěšný funkcionář v oblasti mládeže překvapil veřejnost svým rozhodnutím skončit ve všech funkcích. Už se nechtěl dál pohybovat v současné atmosféře, kdy vedení fotbalového svazu začalo mocensky zasahovat do českého mládežnického fotbalu, jak prozradil v rozhovoru pro Jihočeský fotbal.

Proč jste se rozhodl opustit posty ve výkonném výboru KFS?
Těch věcí je několik. Pokud bych ale měl být konkrétní a vypíchnout pouze dvě zásadní, tak kapka, která přelila pohár trpělivosti, byla rozhodnutí vedení FAČR v posledních měsících. A tím nemyslím jen neprodloužení smlouvy sportovně technickému řediteli Michalu Prokešovi, i když je to z mého hlediska naprosto klíčová postava pro chod všech nastartovaných projektů v mládežnickém fotbale k jejich podpoře, udržení a rozvoji. Ale myslím tím především procesy, kterými se vše koná. Tak třeba změna na postu vedoucího ženského fotbalu, způsob výpovědi kolegy Jiřího Vorlického, a další. To bychom tu byli dlouho. No, a ta druhá zásadní věc, která mi dlouhodobě vadí, je prostředí, ve kterém se fotbal nachází. V řadě případů mi už bereme za samozřejmost věci, které jsou pro mě naprosto nepřijatelné. My za vším vidíme jen úplatek, nekalost a nehledíme na věci správným a objektivním pohledem. Třeba lidé, kterých si vážím a respektuji, dnes reagují velmi podrážděně a jsou opravdu neobjektivní.

Můžete být konkrétní i v té druhé části?
Pokud mám být i v této části konkrétní tak mi nejvíce vadí tato skutečnost. Pokud někdo někde ovlivní výkon rozhodčího, a to jsem přesvědčen, že díky práci celého VV KFS Jč. kraje v čele s Honzou Jílkem, za kterými naprosto stojím, a můj postoj rozhodně není proti němu nebo mým kolegům z výboru, je ovlivňování rozhodčích u nás naprosto minimální.
Jakmile ale udělá rozhodčí chybu, kterou přece může udělat naprosto každý, vše se snese na předsedu a za vše může on. Nikdo nevidí, kolik práce jsme tady pro kraj udělali. Každý vidí jen chyby rozhodčích a vytváří si nesmyslné domněnky, které vypouští ven. Ale to zásadní nikdo nechce ani vidět. Pro mě je přeci o hodně horší a klíčové to, že vůbec někdo přijde, a někoho chce ovlivnit.
Proč jsme naštvaní na rozhodčího? Ano, je to špatně, že podlehne, ale proč neřveme na toho soupeře, který to zařídil, a neřešíme mezi sebou, trenéry a funkcionáři tu zásadní věc. Proč neřveme a nepoukazujeme na toho vedle na lavičce, či druhé funkcionáře, a svádíme vše na rozhodčího. Bereme to před tím, to zásadní a klíčové jako normální. Ano, souhlasím, naprosto tomu přispívá chování vedení FAČR. No, a u toho už jsem nevydržel být. Omlouvám se. Dneska i rodiče před svými dětmi jsou schopni řvát na rozhodčího, řeší dvoucentimetrový aut a křičí o uplaceném, pardon, „hajzlovi“. Začněme ale přece všichni u sebe.

Na Strahově teď mohou pracovat jen ti, kteří stojí na straně jednoho z místopředsedů. Myslíte si, že je to vrchol ledovce?
Naprosto se to k tomu blíží, a jak jsem řekl, u toho prostě nechci být. Zkrátka mám zásady a ctím životní principy, přes které nikdy nechci jít.

Ve funkci technického ředitele klubové akademie SK Dynamo České Budějovice také končíte?
Bohužel ano. Rozhodl jsem se skončit i na této pozici, protože nechci, aby hráči či kolegové trpěli za můj veřejný postoj. Velmi mě to mrzí. SK Dynamo ČB je pro mě srdeční záležitost, vyrostl jsem tu od přípravek až po muže.

Není to škoda odcházet od dobře rozdělané práce?
Je, velmi mě to mrzí. Povedlo se nám dát dohromady vynikající tým trenérů, udělali jsme velký pokrok a vše postavili na opravdu pevných základech. Mezilidské vztahy jsou nyní mezi trenéry na vynikající úrovni, máme dnes opravdu velmi vysokou odbornost i chuť se zlepšovat. Jsem si vědom toho, že navenek řada věcí stále není vidět, že to, co jsme udělali za poslední čtyři měsíce, bude vidět třeba až příští rok a většina bude říkat, že za Marušky to nešlo, a nyní už to jde. Já to ale nedělal kvůli sobě. To zlepšení sklidí někdo jiný a já i tak budu rád, že se klub posunul. Bude mi ctí, pokud se budu moci třeba v budoucnu vrátit. A pokud ne, znamená to, že prostředí ve fotbale není pro mě, nebo o mou práci není zájem.

Na KFS jste táhli za jeden provaz. Co se za tu dobu povedlo nastartovat?
Jednoznačně souhlasím, že jsme táhli za jeden provaz, a jak jsem již zmínil před chvílí, naprosto za nimi stojím a i nadále je budu podporovat. To, že jsme rozjeli projekt podpory trenérů mládeže, a vyplatili jim bezmála 6 milionů korun, že skoro v každém klubu KFS Jč. kraje jsou bezpečné branky. Nebo že jsme jako první kraj podpořili rozvoj dívčího fotbalu, je naprostá zásluha Honzy Jílka. Bez něho by tyto projekty a mnohé další, například videa v KP a I. A třídě, tréninkové či bezpečnostní pomůcky v klubech Jč. kraje, nikdy nebylo. A představte si, ani jednou nepřišlo zpět na KFS z klubů děkuji, nebo vážíme si toho. Ale běžná chyba rozhodčího, která neovlivní zápas je ihned medializována a úmyslně překroucena.

Co vašemu rozhodnutí říkají kamarádi a spolupracovníci? Ne každý by obětoval dobře placenou práci na úkor toho, aby něco upozornil…
Někteří to chápou, někteří to nechápou. To je na každém člověku, z jakého pohledu se na danou věc chce dívat. Rozhodně se najdou ti, kteří na to budou koukat jako zbabělost, někdo naopak odvahu a upřímnost. Jsem rád, že drtivá většina patří mezi ty druhé. A děkuji všem za pochopení i podporu, kterou mi od doby, kdy vyšel můj článek na seznamzpravy.cz projevili.  Navíc si pořád nemyslím, že v mládeži jsou dobře zaplacené pracovní pozice. Kdybych se takovou intenzitou, zaujetím a především časovým vytížením věnoval podnikání, rozhodně bych si vydělal víc, nebo byl ještě lépe placen třeba v soukromém sektoru jiného odvětví. Navíc, vždyť veškeré funkce na úrovních VV KFS a KM KFS jsou bezplatné. I to je, myslím si, chyba. Bohužel jsme národ, který za vším stále vidí nějaký důvod a už to samotné budí podezření, proč to vlastně dělá. Za mě by měly být určité funkce alespoň nějakou částkou placené, třeba bychom si i více dávali záležet, kam koho volíme.

Doufáte, že váš postoj rozhýbá ostatní?
Rozhodně to nedělám proto, abych svým rozhodnutím někoho rozhýbal. Jestli to však přinese v někom touhu něco změnit, bude to fajn. Nelze jen o tom mluvit u piva. Je třeba pro to něco udělat.

Kam povede vaše další cesta, co budete dělat?
Netuším. Prvně bych chtěl dokončit do konce roku alespoň ty základní věci, které jsem v Klubové akademii rozpracoval, připravil návrh pokračování KA a svou práci předal. Nechci utéci ihned od rozdělané práce. Pak co budu dělat, ukáže čas. Jsem učitel, tak půjdu s největší pravděpodobností učit. Poslední dobou slýchávám v médiích, že učitelů je málo, tak snad jednoho s vizitkou fotbalového funkcionáře někde přijmou (smích). Budu více s rodinou, s manželkou a dětmi, které mě díky mé práci moc neviděly.

Na Prokešovo místo nastoupil Jiří Kotrba, pod nímž jste pracoval v Dynamu. Co říkáte na jeho angažování? Mluvili jste spolu?
Ano, mluvili jsme spolu. Divil se, co to činím, a jak radikální postoj jsem zaujal. Asi mohu říci, že jej nepochopil a nesouhlasí s ním. Mé rozhodnutí o veřejném vyhrazení proti vedení FAČR jsem učinil ještě před jeho jmenováním, a tak zdůrazňuji, že nemělo na můj postoj vliv. Jirka mě do vrcholového fotbalu přivedl, jako odborníka na vrcholový fotbal ho naprosto uznávám. Má bohaté zkušenosti s trénováním první ligy. To já mít s největší s pravděpodobností, blížící se jistotě, nikdy mít nebudu. Funkce, do které nyní nastupuje, já bohužel ale vidím jako více politickou. Ano, musí tam být odborník, který má přehled, jasnou vizi a strategii s výchovou mládeže, ale náplň této funkce je více o politice. Řekl bych tak třicet na sedmdesát procent. Takže i když bude pracovat na sto padesát procent, on pracovitý je, ve výsledku bude pracovat na třicet. Více je to o tom dané projekty obhájit, vysvětlit a zajistit. Dneska dokonce tvrdím ochránit. Ono se nejedná pouze o projekt akademií, kde celý proces ještě není dokončen.
Nyní je postaven pouze základ na tom, že je vytvořena výkonnostní pyramida. Deset Klubových akademií, k tomu 12 podpůrných Sportovních Center Mládeže (SCM) a ještě ne plně obsazená Sportovní Střediska Mládeže (SpSM) v každém okrese, zaměřená především na děti do 14 let. Ten krok vzájemné spolupráce všech těchto na sebe navazujících středisek v daném regionu ještě chybí. Jsem přesvědčen a vlastně mohu i říct, že vím, že právě toto zavinilo vše, co se nyní děje. A právě proto říkám, že se jedná o mocenský boj a nelogické rozhodování vlivných.
Dále na úplném startu jsou Okresní Grassroots trenéři mládeže, kteří mají pomoci těm nejmenším klubům na okresech, projekt školitelů FAČR nových školení C licencí na okresech a další projekty. Třeba právě projekt nových školení C licencí si teprve nyní sedá, rozšiřuje se jeho obliba a začínají výrazně pozitivně chápat tuto změnu i samotné OFS, které logicky proti centralizaci C licence byly. Všechny projekty na sebe navazují, mají společnou myšlenku, a to si vedení FAČR neuvědomuje. Nicméně Jirkovi přeji, ať se mu daří, a má především energii tohle všechno ochránit. Věřme, že se to podaří, jinak je tříletá snaha o restart českého fotbalu pryč.

Na Seznamu vyšel s vámi rozhovor na téma vašeho odchodu z akademií. Jaké jste zaznamenal odezvy? Asi budou nejenom lichotivé, že?
Z 99 procent jsou lichotivé. Ano. Děkuji za pozitivní podporu, ale znovu opakuji. Pokud chceme změnu, musí přijít z hnutí. Musí to chtít hráči, trenéři a musí pro to chtít něco udělat. Já jsem se snažil tu změnu udělat svrchu, nyní jsem přesvědčen, že to svrchu nejde.

Co říkáte na reakce vašich bývalých spolupracovníků v posledních dnech?
Jak jsem zmínil, je to každého osobní rozhodnutí. A reakce jsou naprosto logické. Někdo zaujal svůj radikální postoj ihned. Někdo se chtěl utvrdit v tom, že to dál opravdu nepůjde a zaujímá ho až nyní. Někdo stále váhá a váhat bude a někomu to nevadí. Ono rozhodnout se nebylo jednoduché ani pro mě. Jsem si vědom toho, že i na mou osobu mohou přijít nepravdivé informace kompromitující mou osobu či znehodnocující mou práci. Navíc nevědět, co člověk bude dělat, a jak uživí rodinu příští měsíc, může být pro někoho opravdu nepřekonatelný problém. Já věřím, že práci najdu. Alespoň se přesvědčím o tom, co stále říkám, že když někdo práci najít chce, tak ji najde. A pokud myslíte například odchod Antonína Baráka, je to pro mě utvrzení toho, že je opravdu něco špatně a že jsem se rozhodl správně.

Napsal(a) Michal Průcha | Foto Ján Honza
 


 
Reklama