Letnímu přestupu bych se nebránil, říká jeden z nejlepších ligových gólmanů Adam Zadražil

Jsi rodák z Mladé Boleslavi, do povědomí fanoušků ses dostal ovšem v jihočeském Táborsku. Jak jsi se do něho dostal?

V Boleslavi jsem se pouze narodil, odmalička jsem jinak z jižních Čech, z Chýnova od Tábora. Můj děda dělal doktora v Mladé Boleslavi, proto jsem se narodil tam, potom jsem se ale přestěhoval hned zpátky na jih. Je to takové matoucí, všude mám napsanou Boleslav, ale mám tam jen babičku s dědou, to je má jediná spojitost s ní.

Bylo hned od začátku jasné, že z tebe bude fotbalista?

Nebylo, protože nepocházím z fotbalové rodiny, ba naopak z rodiny, která fotbal dříve úplně proklínala (směje se). Naše rodina se věnovala vždycky motokrosu. Naše babička i děda dělali motokros, takže první, co mi bylo podstrkávané, byla motorka. Těch sportů jsem od mala dělal více, byly to ale spíše právě cyklo nebo motosporty. Člověk, když je přece jenom mladý, potřebuje mít nějaký pohyb a tady v Chýnově se nabízelo chodit s kluky a kamarády ze školy na tréninky. Chtěl jsem tam být s nimi. Paradoxně děda se znal s trenérem a abychom měli sportovní průpravu do motokrosu, tak chtěl, abych chodil trénovat fyzičku a další věci na fotbal. Nakonec to tedy dopadlo tak, že jsem motorku zaparkoval v garáži a je ze mě fotbalista (směje se).

Jak na Táborsko vzpomínáš?

Velmi dobře. Byly tam i tišší roky, kdy jsem trpěl na to, že jsem odchovanec. Chodili tam hodně kluci třeba ze Sparty na hostování a jak to bývá, asi měli v chytání přednost. Na klub ale vzpomínám jedině v dobrém. Lidi tam mám rád, dělají to tam dobře. Táborsko sleduji i teď, mám je na Livesportu pod hvězdičkou a vidím všechny jejich výsledky.

Jsou tam nějací kluci, se kterými jsi v kontaktu i nadále?

Za poslední rok se mančaft hodně obměnil, zůstali tam asi dva tři kluci, se kterými jsem tam hrával, jinak je ten kádr úplně jiný. V kontaktu jsem s některými lidmi, kteří už nehrají za A-tým, ale za béčko. To jsou moji kamarádi z Tábora, se kterými si občas napíšu, nebo se s nimi vidím, když přijedu sem zpátky na jih.

Co ti to angažmá dalo? Dá se mluvit o příležitosti být tam, kde jsi teď?

Určitě. Poměrně brzy jsem naskočil do dospělého fotbalu, v 16-17 letech jsem trvale s Michalem Tomou trénoval v áčku, který v tu dobu dělal jedničku, dalším gólmanem tam byl Lukáš Brych, který je teď v Domažlicích. Už tehdy jsem však po nějakých okolnostech měl první start ve druhé lize v 17 letech, což v tu dobu, když jsem jel s mládežnickou reprezentací U18, jsem byl jediný, který měl mezi těmi kluky start v dospělém fotbale. Byla to docela zvláštnost, kluci hráli dorostenecké ligy a já už měl start mezi chlapy. V tomhle mi to dalo určitě hodně, přítomnost a tréninky s A-týmem byly k nezaplacení. Otrkalo mě to a já z toho mohl čerpat do budoucna.

Jsi jeden z mála fotbalistů, kteří prošli Táborskem a prorazili do ligy, aniž by někdy prošli Dynamem. Přemýšlel jsi někdy nad tím?

Trasa Táborsko – Dynamo byla častá, protože ti nejtalentovanější kluci z Tábora většinou chodili do Dynama, jak to tak v tomto regionu bývá. Zpětně jsem přemýšlel, že Dynamo zájem o mou osobu nikdy neprojevilo. Až pak když jsem byl v Plzni na půlročním hostování a vracel jsem se z něho do Táborska, jsem zaznamenal, že tam nějaké šumy a oťukávačky s Dynamem byly. Nikdy jsme se ale vyloženě nebavili o něčem konkrétním. Asi je paradox, že jsem tam nikdy nebyl, ale tak to je. Když to tak vezmu, a to teď nemyslím vůbec špatně, jsem rád, že mi to osud přihrál tak, že ta cesta byla jiná.

Obklikou jsi to vzal přes Plzeň do Hradce, kde teď působíš druhou sezonu, jak se ti tam to prozatimní angažmá zatím zamlouvá?

Za působení v Hradci jsem fakt rád. Přišel jsem sem v době, kdy klub procházel přestavbou. Postavil se nový stadion, tým měl před sebou nějaké cíle. Šlo to tady nahoru a jsem rád, že toho mohu být součástí. Jak říkám, zázemí a všelijaké podmínky jsou nadstandardní. Kabina je také skvělá. Navíc jsem se dostal do branky, což je pro gólmana to nejdůležitější. Jsem vděčný za to, že nabídka na mou osobu přišla a že mohu být součástí této hradecké éry.

V tabulce Chance Ligy se nacházíte v prostřední skupině, jak jste v tomto ohledu spokojení?

Tiskovka po zápase v Teplicích byla trochu v emocích a řekl jsem něco, co jsem říct neměl a nechtěl. Mrzelo mě to, protože šestce jsme byli blízko. Když teď vidím, jak se teď ve skupině o titul daří Olomouci či Jablonci, myslím si, že bychom těm předním týmům také dokázali zatopit. Poslední duely nám ukázaly, že kvalitu v týmu máme. Minulou sezonu jsme také byli v prostřední skupině, kterou jsme prošli až do finále a hráli jsme o poháry s Mladou Boleslaví, což nám ovšem nakonec nevyšlo. V letošní sezoně jsme bojovali o top šestku a měli jsme to ve svých rukou, protože Karviná porazila Liberec a nám stačila s Teplicemi remíza. Nehráli jsme ale dobře. Dostali jsme branku dvě minuty před koncem z rohu, který jsme podle mě měli uhlídat.

Dvojzápas s Karvinou jste zvládli hladce, Hyského svěřenci však letos předvádí dobrý fotbal, překvapilo tě proto, jak jednoduché to bylo?

Po prvním poločase jsem si říkal, že je vidět, že Karviná udělala krok dopředu. Zbylé tři poločasy jsme ale v tom dvojutkání byli jasně lepší a ukázali jsme kvalitu, kterou jsme si, občas sice kolísavě, celou sezonu drželi. S nikým jsme vyloženě nepropadli. Prohráli jsme na Spartě 0:3, jinak nás ale žádný jiný tým nějak výrazně nepřejel. Jsem rád, že se nám to vcelku podařilo. Teď bychom ještě chtěli porazit Bohemians a vyhrát prostřední skupinu.

Na svém kontě máš jedenáct nul, jak jsi s touto statistikou spokojen?

Asi bych měl být spokojený. Po podzimu jsem měl myslím sedm nul a první domácí kolo na jaře se mi ji s Pardubicemi podařilo také udržet. Říkal jsem si, že bych mohl zaútočit na přední příčky mezi gólmany, pak jsme ale vždycky alespoň po jednom gólu dostali. Zpětně to ale beru s pokorou, těch čistých kont úplně málo není. Jsem vděčný, že jsem odchytal všechno.

Tvé skvělé výkony tě na podzim vyšvihly i do národního týmu, jak sis pozvánky vážil?

Pozvánka do reprezentace byla nečekaná věc. Říkal jsem si, jak se to mohlo stát, když českých gólmanů je ve světě hodně. Samozřejmě, měl jsem štěstí na zranění některých brankářů, ale i tak jsem byl rád, že jsem se do hledáčku po vypadnutí třeba Jindry Staňka dostal. Sejít se a sdílet kabinu s nejlepšími českými fotbalisty celý ten týden pro mě bylo obrovskou ctí a zkušeností.

Jsi vášnivý rybář a myslivec, jak se fotbalista k této zálibě dostane?

Přes kamarády právě od Chýnova. Díky tomu, že dělali rybařinu nebo měli tátu myslivce, jsem to dělal s nimi. Příroda mě baví, oslovila mě a drží mě to doteď. V rodině nemám někoho, kdo by tyto koníčky měl, takže teď kroutí hlavou nad tím, jak jsem k tomu přišel (směje se). Je to pro mě takový relax. Občas je fajn si po zápase sednou k vodě nebo do lesa a vyčistit si hlavu.

Vzpomeneš si na tvůj největší úlovek, ať už z ryb nebo myslivosti?

Úlovky mám spíše z rybařiny. Tam to budou kapři cca okolo 15 kg, záměrně se ale těmto gigantům nevěnuji. Párkrát do roka s kamarádem vyrazíme na Berounku, většinou však chytám vážně jen relaxačně. Jsem rád, když si mohu do přírody vyrazit, ale vyloženě se nějakými velkými úlovky nehoním. Ale jak jsem říkal, kapr s 15 kily patří k těm největším.

Co tvé osobní cíle do budoucna?

Nějaký posun ve fotbale by měl být cílem každého fotbalisty. Kariéra je přeci jen krátká, takže bych se nějakému přestupu, který by mi dával smysl, nebránil. Nechávám to ale otevřené, záleží na nabídkách. Navíc čekáme rodinu, takže bychom to museli probrat po všech stránkách. S agentem se o tom určitě pobavíme a uvidíme. V Hradci jsem šťastný, ale fotbal si nějaké posuny a pokroky žádá, takže jsem tomu nakloněný.