Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Tomáš Pintér: Fotbalové prostředí není zdravé, musíme teď táhnout za jeden provaz

 
čtvrtek, 22. dubna 2021, 14:31

České Budějovice – Valná hromada krajského fotbalového svazu se blíží. Již tuto neděli budeme znát nového předsedu KFS, který vzejde z trojice uchazečů. Jana Jílka jsme již na webu Jihočeského fotbalu představili a nyní dáváme prostor druhému z kandidátů, Tomáši Pintérovi.

Mnozí vás v ostatních jihočeských okresech úplně neznají. Můžete se nám v kostce představit?
Na Jihočeské univerzitě jsem vystudoval obor ekonomika a management. Pracoval jsem na marketingu Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra a následně v českobudějovickém Budvaru. Budvar byl v té době partnerem hokejové reprezentace a pak i Motoru. Byla to zajímavá zkušenost. Nyní jsem starostou Plané u Českých Budějovic a s manželkou provozujeme kavárnu. Z volnočasových aktivit mám nejraději právě fotbal, kterému se aktivně věnuji v SK Planá. A vůbec nejraději ho mám jako hráč na hřišti. Vzhledem k věku a dlouhé koronavirové pauze se ale má hráčská kariéra spíš blíží ke konci a proto jsem přemýšlel, jak se zapojit jinak. Fotbalu bych chtěl i nadále pomáhat a tak vznikla iniciativa Čistý hattrick.

Když se podrobněji podíváme na vaši hráčskou kariéru, jak vypadala?
S fotbalem jsem začínal v Plané, to mi bylo šest let. Žákovská léta jsem prožil v Dynamu. Prošel jsem všemi věkovými kategoriemi a dostal jsem se až do béčka mužů. Krásná léta jsem pak prožil v Prachaticích, kam mě Dynamo vyměnilo za Luboše Pecku. Třetí ligu jsem si zahrál i v Třeboni a pak už měla přednost škola. Proto jsem skončil v Roudném a s Malší jsme postoupili z I. A třídy až do divize. Mezitím jsem si zahrál i v Rakousku a jako dvaatřicetiletý jsem se vrátil do Plané. Po fotbalové stránce jsem chtěl svému mateřskému oddílu ještě něco dát a nakonec jsme to dotáhli ze třetí třídy až do krajských soutěží.

Předpokládám, že kandidatura na předsedu kraje byla promyšlená věc. Jak a kdy jste k tomuto rozhodnutí dospěl?
O kandidatuře jsem uvažoval již před čtyřmi roky, tenkrát jsem však byl hodně pracovně vytížený. Nyní se mi uvolnily ruce a mám tak víc času. Fotbal je pro mě srdeční záležitost a chci mu pomoci. Už vloni v létě jsme s kolegy přemýšleli o tom, jak vlastně svazy, ať už okresní nebo krajský, fungují. Uvažovali jsme, že mnoho věcí by se dalo dělat jinak a lépe. Takovým posledním impulsem k založení iniciativy Čistý hattrick bylo zatčení Romana Berbra. Od té chvíle jsme začali pracovat naplno. Chtěli jsme, aby se do činnosti zapojilo co nejvíc klubů, aby to nebylo jen o mně a mých několika spolupracovnících. Cítil jsem od klubů podporu a měl jsem ambice dostat se do výkonného výboru krajského fotbalového svazu. Po okresních volbách jsme se sešli se zástupci jednotlivých okresů a dalších iniciativ a bavili se o tom, jak pokračovat dál. Shodli jsme se, že fotbalové prostředí není zdravé, a napravit to můžeme jedině tím, že budeme všichni táhnout za jeden provaz. Je třeba spolupracovat a hledat průsečíky dohod. Po všech debatách se došlo k závěru, že bych mohl být dobrým kandidátem na předsedu. Pomáhají mi i zkušenosti z komunální politiky, neboť jsem starostou obce, jak už jsem zmínil.

Vladimír Karmazín již dříve podal kandidátku na předsedu, ale předpokládá se, že po spojení s vámi bude kandidovat jen do výkonného výboru. Na tom jste se dohodli?
Pana Karmazína navrhlo uskupení Čistý fotbal. Na společném jednání jsme se dohodli, že na předsedu KFS budu kandidovat já a pan Karmazín bude kandidovat do výkonného výboru. Nicméně není vyloučeno, že na předsedu bude kandidovat i on. Uvidíme, nemohu za něj mluvit.

Jaké jsou vaše silné stránky, kterých byste chtěl v pozici předsedy využít?
Dobře znám fotbalové prostředí na jihu Čech, protože jsem hrál ve všech soutěžích od okresní třetí třídy až po třetí ligu. Třeba konkrétně Planá, kde působím, doslova vstala za posledních deset let z popela a dnes je to tradiční dobře fungující klub v krajské soutěži. Také pracujeme hodně s mládeží. Povedlo se nám založit žákovský tým a dnes má klub zhruba sto dvacet členů, z toho asi sedmdesát dětí. Už se do našeho areálu pomalu ani nevejdeme a plánujeme ho tedy rozšířit. Pokud jde o mou osobu, v současné době si dodělávám béčkovou trenérskou licenci. Myslím, že znalost prostředí mi umožňuje dobře pochopit potřeby klubů. Bohužel fotbalové prostředí je stejně jako celá společnost značně rozdělené. Svaz však musí být zástupcem všech a musí spojovat. Stejně jako starosta, tak i předseda krajského svazu musí být ten, kdo lidi stmeluje.

Na druhou stranu zatím nemáte funkcionářské zkušenosti. Může to být nevýhoda?
Ne vůbec. Naopak považuji za svou výhodu, že jsem nedotčený tím prostředím, o kterém jsem říkal, že je nezdravé, a že do toho jdu s čistým štítem.

Představte nám váš tým, se kterým jdete do voleb.
Ten tým vzejde právě z voleb. Uvidíme, kdo bude zvolený, s těmi pak budeme spolupracovat. Za okres Jindřichův Hradec je z komory okresů navržen Marek Černoch, za Písek Roman Šimek, z Českobudějovicka Libor Šolc, za Českokrumlovsko byl navržený pan Kemény a za Táborsko Jan Dvořák. To jsou lidé, kteří by měli za komoru okresních svazů usednout ve výkonném výboru. Za komoru klubů bych si přál mít ve výboru Karla Musila, jenž prošel všemi velkými kluby v jižních Čechách a hodně se věnoval mládeži. To by byl super kandidát. Ze strakonického okresu bych rád viděl ve výkonném výboru Petra Macha, s nímž jsem vedl velice konstruktivní debatu, a z Prachaticka Jiřího Trněného. Kvalitních kandidátů je ale samozřejmě víc a kluby rozhodnou, kdo z nich usedne ve výkonném výboru. Věřím, že se všemi jsem schopen se domluvit. Nejsem tím, kdo rozděluje.

Jak vnímáte svého protikandidáta Jana Jílka a jak spolu vycházíte? Slyšel jsem, že jste dokonce spolu hráli v jednom týmu starostů.
Ano, to je pravda. S Honzou Jílkem vycházíme velmi dobře. Jsme přátelé, chodíme spolu na pivo a potkáváme se i jako starostové. Naše děti spolu dokonce trénují. Chci říci, že máme korektní vztahy, ale nyní stojíme při volbách proti sobě. Na některé věci se naše názory liší.

Pojďme se pobavit o vašich vizích a směřování fotbalu v kraji.
Všichni se jistě shodneme, že prioritou je mládež a její podpora. Můžeme jí podporovat finančně, ať z dotací FAČRu nebo z jiných zdrojů. Peníze potřebujeme investovat nejlépe do trenérů. Okresy nejvíc oceňují, když k nim přijede trenér, který dětem ukáže, jak má vypadat takový vzorový trénink. Představuji si, že v každém okresním městě by měly být sportovní třídy a úkolem předsedy je v tomto okresům pomoci. Nemyslím si, že ideálním řešením je mít regionální akademii. Pro takového třináctiletého kluka je nejlepší, když dostane kvalitní trenérskou podporu přímo ve svém klubu nebo v jiném klubu působícím v okrese. Není ideální, aby kluk z Tábora jezdil trénovat do Budějovic.

Hodláte v případě zvolení ukončit hráčskou kariéru?
(Úsměv). Ještě jsem o tom nepřemýšlel, jestli s hraním definitivně skončím. Je předčasné dělat takové závěry. Asi už toho moc i kvůli té dlouhé koronavirové pauze nenahraji, ale není vyloučeno, že se na hřiště ještě někdy dostanu. Nemám problém skončit, ale proč, když se na to ještě nebudu cítit. Třeba budu rád i za roli náhradníka, který si půjde zahrát na posledních pět minut. Nebo si půjdu zakopat za pětatřicítku. Tuhle otázku bych zatím nechal otevřenou. 

Napsal(a) Michal Havelka | Foto Miloslav Kusbach