Devadesát let od triumfu DSK Tábor

Co dnes víme o prvním velkém úspěchu DSK Tábor?
Celkově v roce 1930 odehrál DSK Tábor třicet pět utkání. Dvacet pět z nich vyhrál, čtyřikrát remizoval a pouze šestkrát byl poražen. Nastřílel sto šestnáct branek, inkasoval sedmačtyřicet. Z devatenácti domácích utkání Táborští sedmnáctkrát vyhráli, jen jednou remizovali a našli pouze jediného přemožitele. Dres DSK Tábor tehdy obléklo dvacet šest hráčů. Všechny zápasy odehrál Říha, jen jednou chyběl brankář Plocek, ve dvou mačích Beran, Laszák a Hála, ve třech Chmelíček, ve čtyřech Voráček. Dále si zahráli Dolejš, Knotek, Blažek, St. Samec, Švestka, Florián, Procházka, Rejlek, Jan Plocek, Vršecký, Hoffman, J. Vlach, Vopálenský, Neumann, J. Samec, Stuchlý, Skrejšovský, Nový či Pintr. Kanonýrem se stal Hála, autor čtyřiceti branek. Blažek jich nastřílel dvaatřicet, ale sehrál o pět utkání méně.

Jak si potom Táborští počínali v mistrovství českého venkova?
Určitě nepropadli, i když v prvním kole nepřešli přes známější a zkušenější Mladoboleslavský SK. V prvním utkání doma zvítězili 4:2, což byl pozoruhodný výsledek. V odvetě ale Středočeši vyhráli 5:2. O jediný gól si tak vybojovali postup do dalšího kola. Pro táborského nováčka na republikové scéně to ale nebyla žádná ostuda.

Které týmy tehdy patřily k jihočeské špičce?
Především po DSK Tábor trojnásobný vítěz mistrovství Jihočeské župy SK České Budějovice, který pak dvakrát vyhrál i mistrovství českého venkova, když ve finále po dva roky vždy přehrál SK Pardubice. Svou kvalitu měly Stadion a Meteor České Budějovice, později i SK Strakonice.

V letech 1927 až 1934 se kromě profi 1. ligy hrála i profesionální soutěž II. liga. Reprezentoval v ní některý klub jihočeský fotbal?
Ne. Na ligovou úroveň si jižní Čechy ještě musely dlouho počkat.

Tehdejší II. liga ale po sedmi letech odešla do historie a druhou nejvyšší soutěží čs. fotbalu se staly Divize českého venkova…
Přesně tak. A v Divizi mezi Jihočechy jasně dominoval SK České Budějovice. Divizní příslušnost si pak udržely i SK Strakonice a Stadion ČB. Už po Mnichově, za Protektorátu Čechy a Morava, nejprve SK ČB a pak i SK Strakonice divizní skupinu vyhrály.

A co tehdejší táborský fotbal?
Ten o sobě dal pořádně vědět až v sezoně 1939/1940, tedy před osmdesáti lety, kdy vyhrál jihočeskou I. A třídu (tehdy třetí nejvyšší soutěž) a postoupil do Divize. Je pozoruhodné, že ve všech mistrovských zápasech nastoupila stejná sestava Bartoš – Beran, Berka – Štika, Vlach, Hejlík – Lis, Karpíšek, Hňup, Dřevo, Konvalinka. V následující divizní sezoně 1940/1941 Táborští obsadili 9. místo. Pro úplnost – divizní skupinu vyhrál SK Strakonice (ale do 1. ligy z kvalifikace neprošel). Oba českobudějovické kluby – SK i Stadion – skončily v tabulce nečekaně až za Táborem.

Kde se vlastně tehdy v Táboře hrál divizní fotbal?
Své zápasy hrál DSK na dnes již neexistujícím hřišti U sloupu poblíž Píseckého rozcestí. Teď tam stojí objekt bývalých kasáren, nyní budova krajského soudu. Některé zápasy sehrál na nynějším stadionu Míru. Obě hřiště měla samozřejmě škvárový povrch.

Jak si vedl DSK v dalších letech?
O rok později obsadil 10. místo a udržel se v Divizi. Lepší ovšem už byly jiné jihočeské týmy – druhý SK Strakonice (za vítězným SK Rakovník), šestý SK ČB a sedmý Meteor ČB. A za další rok Tábor z divize spadl. Vyhrál jen dvakrát, čtyřikrát plichtil a šestnáctkrát padl. Z toho nemohlo být nic jiného, než poslední, 12. místo v tabulce. SK Strakonice skončily druhé za vítěznou Viktorií Plzeň, SK České Budějovice čtvrtý a SK Meteor České Budějovice devátý.

A kdy se začal fotbal hrát na Svépomoci, kde pak dlouhá desetiletí válely bývalé Vodní stavby Tábor?
Tady si vypomůžu citací z kroniky DSK Tábor, kde se o tom praví: „Na podzim 1947 hrálo již naše mužstvo na vlastním hřišti na Svépomoci, které bylo vybudováno za veliké obětavosti všech činovníků DSK Tábor a všech příznivců ve městě Táboře. Bylo to prvé hřiště, které bylo oddílovým majetkem.“ Hrála se na něm nejprve 1. A třída. Divize se do Tábora vrátila v roce 1948 a hrál ji tým ve složení Krch – Studenovský, Motl – Klejna, Drtina, Kolář – Faul, Konvalinka, Švec, Kadlec, Doležal. Střídal Karpíšek. Nejlepším střelcem mužstva i divizní skupiny byl střední útočník Eman Švec. V Divizi se ovšem odehrála jen podzimní část, protože roku 1949 byla soutěž kvůli reorganizaci zrušena. V tabulce byla v tom momentu první SK Sušice, z Jihočechů čtvrtý DSK Tábor, sedmý (tehdy jihočeský) Marathon Pelhřimov a desátý SK Vodňany.

Divize ale podle pamětníků k bývalým Vodním stavbám po léta patřívala…
Na soutěž s názvem Divize si pak Svépomoc musela počkat devatenáct let. Tedy až do jara 1967, kdy VS Tábor vyhrály krajský přebor a postoupily. Zasloužili se o to brankáři Zajíček, Volf a Duras, hráči v poli Musil, Macák, Ing. Veselý, Ing. Kálal, Nedvěd, J. Široký, P. Široký, Kolář, Štengl, Syrový, Hňup, Volek, Krejčí, Kloc a trenéři Němec s Jouzou.