Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Písecký stoper Ondřej Běloušek označil souboje s extáborským Valentou za pikantní

 
čtvrtek, 11. dubna 2019, 10:50

Porážku 0:2 od posledního celku ČFL v Karlových Varech odčinili fotbalisté Písku druhou domácí výhrou v jarní části soutěže. Poradili si s týmem FK Dobrovice díky gólu, který dal ve 47. minutě Andrija Ratkovič, čerstvá posila ze Srbska. Zápas byl náročný a hodně tvrdý. Pocítila to improvizovaně poskládaná obranná řada, v níž velký kus práce odvedl Ondřej Běloušek, devětadvacetiletý rodák ze Strakonic.

Utkání s Dobrovicí bylo první příležitostí, jak setřást z mužstva tíhu propadáku ve Varech. Jste spokojení?
Určitě jsme chtěli bodovat. Tři body jsou pro nás velmi důležité. Úspěch nás může znovu nakopnout a doufám, že budeme takhle pokračovat. Dnešní výkon byl asi nejlepší, co jsme odehráli na jaře. Jsem strašně šťastný za sebe i za kluky a doufám, že si to přeneseme do dalších zápasů.  

K úspěchu proti soupeři z města na Mladoboleslavsku jste si hodně pomohli bojovností. Je to tak?
Určitě. Říká se, když to nejde fotbalově, musí člověk o to víc bojovat. My víme, že umíme hrát fotbal. Občas hrajeme hezký fotbal a neuděláme výsledek. Dneska jsme si řekli, že ten fotbal budeme hrát znovu, ale přidáme k tomu důraz, tvrdost a hlavně si půjdeme za vítězstvím mnohem víc. Myslím, že v první půli to byl od nás moc hezký fotbal. Diváci se bavili a byla škoda, že jsme neproměnili nějakou tu šanci. Naštěstí na začátku druhé půle přišel rychlý gól, který nás trochu uklidnil. Na druhou stranu jsme se potom trochu zatáhli a de facto jsme bránili výsledek. Pětačtyřicet minut je docela dlouhá doba. Ale tři body zůstaly doma.

Hosté si počínali dost tvrdě. Nemazlili se s tím.
Oni přijeli de facto bránit, odzadu hrát na brejky. Nemohli hrát jinak, než důrazně. Bohužel na nás to platí. V zápasech, kdy se setkáme s tvrdostí, se s tím občas nedokážeme úplně vyrovnat. Sice hrajeme hezký a technický fotbal, máme hezké akce, ale nedáváme góly a potom nás přehraje ta tvrdost a my ztrácíme body.

V týmu hostí vynikal důrazem hráč s jedenáctkou na zádech Tomáš Valenta. Brousil i vás osobně.
Jo, Valiho znám, hrál jsem s ním v Táborsku. Připravovali jsme se na něho. Je to tvrdý kluk, který jde hlavou do všeho i klidně proti zdi. Všichni jsme s ním podstupovali souboje. V první půli hrál na kraji, v druhé půli se přesunul do útoku, Věděl jsem, co od něho čekat a musel jsem mu to vracet. Myslím, že tím byly souboje pikantnější.

Dosažený gól byl v podstatě vyústěním velmi dobrého výkonu píseckého týmu v prvním poločase a hlavně jeho závěru. Souhlasíte?
Naprosto. Ten gól jsme si určitě zasloužili, šancí byla spousta, krásné akce. Dokonce i diváci tleskali, což se nestává běžně a určitě nás to odměnilo. Adri Ratkovič to skvěle prostřelil levou nohou. Škoda, že po gólu jsme se trochu zatáhli a báli se o výsledek, ale hrozně moc jsme všichni chtěli tři body. Proto možná byl tak hektický závěr. Tím víc chutnalo vítězství.

Nastoupili jste v dost improvizovaném složení.
Máme hodně zraněných. Zimní příprava byla náročná, což je v pořádku, ale setkáváme se s tím, že chvíli hrajeme na přírodním trávníku, chvilku na umělce, pořád se to střídá. Tělo si na to těžko zvyká, takže dochází ke zraněním. Naštěstí tady máme další kluky, kteří čekají na šanci, Jak se ukázalo, proti Dobrovici ji chytili. Můžou být taky v základu. Proč ne.

Objevil jste se na pravé straně stoperské dvojice vedle Filipa Vacovského, ale předešlé zápasy jste absolvoval na krajích obrany.
Vždycky jsem hrál stopera. Občas mě trenéři využívali na pravém beku. Minulé domácí utkání proti Velvarům, jelikož byl zraněný Ali Hanzlík, jsem dostal důvěru na levém beku úplně přes nohu, ale myslím, že jsem to zvládnul celkem důstojně. Vyhrálo se, takže jsem nebyl tolik pod drobnohledem.

Po příchodu z Táborska do Písku jste byl dlouho zraněný. Co vás trápilo?
Bohužel, celou kariéru mě provází taková smůla, že když se dostanu do dobré formy nebo bych mohl jít třeba i výš, tak se vždycky hloupě zraním. Nevím, jestli něco dělám špatně nebo mám takové tělo. Po příchodu do Písku jsem odehrál jeden nebo dva zápasy a zranil se na delší dobu. Byly to svaly, záněty i šlacha. Hodně problémů mi nadělal úpon u třísel minulý rok v zimě. Čím jsem starší, tím je to horší. Budu se muset o sebe starat víc a víc. Když jsem marodil, dostali příležitost jiní kluci, kteří si za tím šli a dařilo se jim, takže jsem musel čekat na šanci. Neodehrál jsem v Písku, kolik bych chtěl. 

Hodně sezon jste odkopal v barvách Mostu. Zamířil jste tam už v devatenácti?
Ano. Půl roku jsem v mosteckém klubu absolvoval ještě mezi dorostenci, kde jsem pomáhal se záchranou v celostátní lize. Od léta jsem nastoupil do áčka ve 2. lize a vydržel tam šest let. Strávil jsem tam největší část kariéry a posbíral i várku druholigových startů.

Proč jste zvolil štaci zrovna v severočeské výspě?
Přišla nabídka. Áčko tam trénoval Robert Žák, který se zná se mnou i mojí rodinou a když jsem se vracel z dorostu Slavie do Strakonic, nějakým způsobem jsme komunikovali. Řekl mi, že bych odehrál jaro v dorostu a v létě nastoupil do áčka. Záleželo by na mně, jestli se prosadím, ale že mi dá šanci. Bylo to hodně těžké rozhodování, ale myslím, že jsem udělal správný krok. Odehrál jsem v Mostu šest a půl roku, vyzkoušel 2. ligu, určitě nelituju.

Hrával jste za mládež pražské Slavie?
Odcházel jsem ze žákovského týmu Strakonic v době, kdy jsem začínal dorostenecký věk. V Praze jsem šel zároveň do školy. Nastupoval jsem za Slavii tři a půl roku. Potom jsem se vracel do rodného města, kde jsem předtím prožil prakticky celé žákovské období a chodil na základku Poděbradova. Zakopal jsem si také doma v Sedlici u Blatné, ale jenom v přípravce a kratičce za žáky. Tam jsem začínal.   

Fotbal máte v rodině. Starší bratr Martin dokonce nastupoval za písecké áčko.
To je pravda. Ale brácha už nehraje. Bydlí v Praze a dává přednost rodině. Má i náročnou práci, těžko by to skloubil s fotbalem. Jenom občas, když přijede na víkend do Sedlice, tak ho požádají, aby nastoupil za áčko nebo si aspoň sednul na lavičku při nedostatku hráčů.  

Obouváte kopačky na plný úvazek nebo se zabýváte ještě dalšími aktivitami?
Momentálně se věnuju pouze fotbalu. Ale v červnu mi končí smlouva s píseckým klubem, takže musím probrat budoucnost s panem Nouskem. Vůbec se nebudu bránit, dostanu-li možnost tady pokračovat.

 
 
Napsal(a) Ladislav Lhota | Foto Jan Škrle
 


 

Reklamní sdělení

Reklama