Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Karel Vácha oprášil kopačky. Bylo nás málo, máme velkou marodku, říká k nečekanému comebacku

 
čtvrtek, 22. listopadu 2018, 17:20

„V zápise je napsaný Karel Vácha,“ nevěřili svým očím někteří návštěvníci utkání 15. kola krajského přeboru mezi Hlubokou a Milevskem. Osmačtyřicetiletý matador, který dodnes patří k nejlepším střelcům v historii Dynama, je na Hluboké ikonou místního klubu. Karel Vácha pod zámkem léta působí jako trenér a funkcionář, málokdo si ale dokázal představit, že ho ještě uvidí hrát za hlubocké áčko v krajském přeboru. Koho neodradilo v sobotu po obědě chladné listopadové odpoledne, mohl vidět někdejšího obávaného kanonýra přímo v akci. Vácha do zápasu s Milevskem naskočil čtvrt hodiny před koncem, kdy jeho tým 1:2 prohrával. Porážce Hluboké ale nezabránil.

Po hodně dlouhé době jste naskočil do utkání krajského přeboru jako hráč. Jaké z toho máte dojmy?
Byl jsem na hřišti (úsměv).

Vzpomenete si, kdy naposledy jste nejvyšší krajskou soutěž hrál?
Řekl bych, že je to asi osm let. Vlastně spíš deset.

Plánoval jste, že si krajský přebor za hlubocké áčko ještě někdy zahrajete?
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Normálně bych nenastoupil, máme ale velkou marodku. Především útočníci nám schází. Že jsem naskočil do zápasu, to bylo z nouze.

Něco jiného je být zapsaný na soupisce a přímo zasáhnout do utkání. Počítal jste s tím, že se na hřiště skutečně dostanete?
Spíš jsem se toho obával. Měl jsem nastoupit ke konci zápasu, a to pouze v případě, že bychom nevyhrávali. Tento scénář se bohužel naplnil.

Určitě byste nemohl naskočit do takového zápasu bez tréninku. Ani jsem si nemyslel, že ještě trénujete....
Udržuji se pořád. Odehrál jsem i nějaké zápasy za béčko. To hraje okresní přebor a tam se mi hraje snadněji.

Jaký byl duel s Milevskem?
Milevsko bojovalo jako tým. My jsme měli sice místy velkou převahu, ale Milevsko vyhrálo zaslouženě. Nedáváme do toho srdce. Myslíme si, že to uhrajeme fotbalovostí, jenomže o tom krajský přebor není. Je třeba více bojovat.

Šancí jste si skutečně vypracovali dost. Které momenty vás mrzí nejvíc, že neskončily gólem?
V první řadě neproměněná penalta. Při některých závarech nám chyběl větší důraz a možná taky trocha štěstí, když se míč odrazil k soupeři. Milevsko však šlo paní Štěstěně svým přístupem víc naproti.

Také vy sám jste se ke konci zápasu málem dostal ke gólové hlavičce. Milevský obránce však byl u míče snad ani ne o vteřinku dřív...
Několikrát jsem byl k zakončení opravdu blízko. Hráči Milevska však v obraně nic nevypustili a do všech soubojů šli naplno. Zkrátka udělali pro vítězství maximum.

Když jsme spolu před pár lety mluvili naposledy, stěžoval jste si na bolavou kyčel, která vám znemožňovala hrát fotbal. To už je v pořádku?
Mám ji operovanou a je dobrá. Teď mě ale pobolívá zase ta druhá, ale dá se to. Hraji i hokej, ale musím opatrně.

Mimochodem, jak se vám v hokeji daří?
Hrajeme okresní přebor Českobudějovicka a Českokrumlovska. Zatím máme odehrané dva zápasy a oba jsme vyhráli. Máme ale mladé kluky, kteří to ujezdí.

Napsal(a) Michal Havelka | Foto Jan Škrle
 


 

Reklamní sdělení

Reklama