Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Gól Spartě mám pořád před očima, vzpomíná čerstvě šedesátiletý Martin Wohlgemuth

 
pátek, 24. ledna 2025, 07:02

České Budějovice – Šedesáté narozeniny slaví Martin Wohlgemuth, jedna z ikon českobudějovického Dynama. Někdejší stoper patřil mezi nejspolehlivější a nejobětavější hráče černobílého celku. V A-týmu Dynama se poprvé objevil v sezóně 1983/84 a v české a československé lize odehrál celkem 117 zápasů. V současnosti populární "Máca" učí na základní škole v českobudějovické Grünwaldově ulici a užívá si volných víkendů bez fotbalu.

Jak své kulaté jubileum oslavíte?

Rodinná oslava proběhne v pátek 24. ledna. Ve škole jsem narozeniny oslavil s kolegy již v pondělí. Jedna z mých kolegyň slavila padesátiny, tak jsme na pedagogickou radu přinesli chlebíčky. Předtím jsem šedesátiny oslavil také s futsalisty.

Když se ohlédnete za svojí kariérou, na co jste nejvíc pyšný?

V dětství jsem byl poměrně objemný, ale díky pravidelnému tréninku jsem se z toho dostal a dotáhl to až do první ligy. To je sen snad každého fotbalisty. V Českých Budějovicích mám rodinné zázemí, přátele a nikdy jsem neměl potřebu odsud odcházet. Vždycky jsme měli skvělou partu plnou pravých srdcařů.

Která parta byla vůbec nejlepší?

Bylo to v devadesátých letech, kdy jsme byli s Dynamem po podzimu na druhém místě hned za Spartou. Hrál tady například Robert Žák, Karel Poborský a další výborní hráči. Byla tu výborná parta a dařilo se nám.

V tomto období jste také odehrál jednu celou sezónu, aniž byste byl jedinkrát střídán…

To je pravda, ale nebyl jsem sám. Celou sezónu bez jediného střídání tehdy odehrál ještě sparťanský brankář Petr Kouba.

Vzpomínáte si na váš nejslavnější gól, kterým jste porazili pražskou Spartu 1:0?

Pořád ho mám před očima, na to se nezapomíná. Bylo to po rohovém kopu, už si bohužel nevzpomenu, kdo ho zahrával. Byl ale kopnutý pěkně na střed a hlavou jsem překonal gólmana Kostelníka. Po vstřelené brance jsem běžel kolem plotu a byl to snad můj nejrychlejší běh v životě.

Celkem jste dal devět branek a předpokládám, že většina z nich padla z podobných situací. Standardka, hlavička a gól…

Podle mě jich bylo deset. V oficiálních statistikách je číslo devět, ale tam nejsou započteny góly z československé ligy. Jinak zhruba polovinu těch gólů jsem dal hlavou a půlku nohou.

Prý jste dlouho bránil kariéře profesionálního fotbalisty. Učitelské povolání vás naplňovalo víc?

Už jako sedmnáctiletý dorostenec jsem šel společně s Petrem Souchou do dynamáckého áčka, kde jsem trénoval s Pepíkem Jodlem a dalšími tehdejšími veličinami mužstva. Stihl jsem odehrát asi tři nebo čtyři zápasy, než jsem se dostal na pedagogickou fakultu. Pak jsem se věnoval spíš studiu a následující čtyři sezóny jsem hrál za béčko. Když jsem byl na stavebním učilišti, musel jsem se rozhodnout, jestli budu hrát profesionálně fotbal nebo budu učit.

Jak to dopadlo?

Zvolil jsem možnost živit se fotbalem. Učit jsem šel v roce 1988, ale po revoluci už to bylo jiné, a proto jsem se rozhodl hrát za áčko Dynama.

Co děláte v současné době, stále trénujete?

Již netrénuji, protože už jsem chtěl mít volné víkendy. Jako hráč a učitel jsem nikdy pořádně neměl dovolenou ani prázdniny. V létě jsem si užil maximální deseti dnů volna, než opět začala příprava. Naposledy jsem trénoval ve Čtyřech Dvorech, kam jsem to měl z domova kousek, už jsem ale řekl, že trénovat nebudu.

Jistě ale sledujete kariéru vašeho syna Lukáše, který válí v krajském přeboru v dresu Malše Roudné…

Jsem rád, že se mu daří a je spokojený. V Roudném se mu líbí, protože tam mají výbornou partu a jinam jít nechce.

Kde nyní učíte?

Už nějaký ten pátek učím na základní škole Grünwaldova. Měli jsme tam hokejisty a také fotbalisty, ti však odešli do fotbalové akademie, takže se věnujeme už jen mladým hokejovým talentům. Spolupráce mezi naší školou a Motorem funguje výborně.

Jaké předměty vyučujete?

Kromě tělocviku učím ještě občanskou nauku, výchovu ke zdraví a dílny.

Co byste si přál do dalších let?

Především bych si přál, aby mi sloužily nohy a aby byly spokojené naše děti. Taky bych přál Dynamu, aby se udrželo v lize, zatím to ale nevidím moc růžově. Dynamu však budu stále fandit, protože jsem v něm strávil pětatřicet let.

Napsal(a) Michal Havelka | Foto Petr Vlasák
 


 
Reklama