Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Dávná sláva stadionu Míru v Táboře

 
sobota, 5. února 2022, 12:30

Léta tam stál, stát bude dál… Veršík z populárního textu písně o jarošovském pivovaru od populární skupiny Argema se šikne i na proslavený stadion Míru v Táboře s atletickou dráhou, který najdeme pár metrů od břehu Jordánu na Pražském předměstí. Co ten toho zažil – a jistě ještě zažije!

Vznikl v souvislosti s Průmyslovou a vojenskou výstavou v Táboře, konanou roku 1929. Tehdejší výstaviště zahrnovalo plochu dnešního stadionu Míru, sousední Sokolské plovárny a přilehlých prostor. Kde je výstavišti, které tenkrát osobně navštívil i první prezident republiky T. G. Masaryk, konec! I když - jeden z výstavních pavilonů sloužil ještě donedávna jako improvizovaná tělocvična. Už jej tam nenajdete. Na jeho místě stojí zbrusu nová sportovní hala nesoucí název Mír, pýcha táborských sportovců.

Sokolové i fotbalisté

Škvárová hrací plocha fotbalového hřiště v těsném sousedství té staré haly byla za první republiky dějištěm regionálního sokolského sletu. Příležitostně na ní hrál svoje zápasy fotbalový DSK Tábor.

Za časů protektorátu se na donedávna ještě sokolském stadionu konaly sportovní aktivity tehdejšího Kuratoria pro výchovu mládeže, což byla jakási česká obdoba nacistického Hitlerjugendu. Tedy nic, čím by se sportovní areál na břehu Jordánu měl právě pyšnit. Taková byla ale doba…

Dukla konečně „doma“

Po druhé světové válce byl původně sokolský stadion Míru ve správě městského národního výboru. A hrál se na něm dál fotbal, na atletické dráze se závodilo. Domácí prostředí tam už tehdy měli táborští atleti - mají ho tam doposud a daří se jim.

V roce 1964 stadion dostala do správy armáda. Tento stav trval až do roku 2004, kdy se areál vrátil pod správu města Tábor. Ale to předbíháme…

Pojďme zpět do roku 1957. A v Táboře padlo rozhodnutí – umístit na stadion Míru fotbalovou Duklu, původně nově založený tým DA Žižka, který od svého vzniku kočoval mezi Svépomocí a čekanickým hřištěm, jež tehdy ovšem připomínalo víc louku.

Dukla tedy konečně získala domácí prostředí, škvárové hřiště bylo zatravněno a mělo se v budoucnu stát dějištěm velkolepých fotbalových událostí.

Celostátní armádní přebor

Hned v červenci příštího roku se na stadionu Míru uskutečnil celostátní armádní fotbalový přebor. Ve finále porazila Dukla Praha Pardubice 3:2 a podle očekávání se stala vítězem. Mezi dvanácti mužstvy obsadil domácí Tábor 4. místo, když v „malém finále“ zcela nečekaně podlehl jasnému outsiderovi z Uherského Hradiště 2:3. Za zmínku stojí, že návštěvy na turnajových zápasech neklesly pod 4000 diváků. Takový byl v Táboře zájem o fotbal!

Finalisté armádního přeboru – D. Praha a D. Pardubice - se na stejném místě utkali 6. října téhož roku znovu. A to v mistrovském utkání 1. ligy a rozešli se s nerozhodným výsledkem 1:1 (více zde).

Výhru olympioniků trefil Kvašňák

Na jaře 1959 na stadion Míru zavítal výběr olympioniků ČSR, v té době usilující o postup na turnaj nadcházejících OH v Římě. Nad domácími vojáky zvítězil těsně 1:0 brankou slavného Andreje Kvašňáka a pro Tábor to byla velká fotbalová událost.

Liverpool uhrál plichtu

Když v 14. května 1961 končila 11. etapa tehdy mimořádně sledovaného cyklistického Závodu míru z Karlových Varů právě u Jordánu, nastoupil na stadionu Míru k přátelskému utkání s XI. Jihočeského kraje před dojezdem cyklistů věhlasný FC Liverpool. Profíci z Albionu uhráli v Táboře plichtu 2:2. Výsledek hodný zápisu do historie! Jak známo, Jihočeský kraj tenkrát reprezentovala domácí Dukla Tábor (více zde).

V hledišti tenkrát přihlíželo na deset tisíc diváků a tu etapu Závodu míru vyhrál na škvárové dráze stadionu Míru Petrov ze Sovětského svazu. Ke smutku Jihočechů se nikdo z Čechoslováků neprobojoval aspoň do první desítky.

Další nezapomenutelné mače

Už na stadionu Míru, tedy „doma“, postoupila Dukla Tábor na jaře 1958 do II. ligy, kterou tam pak hrála – s několika přerušeními - celkem 22 sezon, ať už soutěž nesla název II. liga, ČNFL, nebo 1. ČNFL. V rolích soupeřů se na trávníku u Jordánu představili táborskému publiku v boji o druholigové body svého času fotbalisté dnes prvoligových klubů Slavie, Bohemky, Plzně, Dynama ČB, Teplic, Jablonce, Liberce, Hradce Králové, Olomouce, Zbrojovky Brno, Slovácka (ještě jako Slavia Uherské Hradiště), Mladé Boleslavi, Zlína (jako Gottwaldov).

Když se na přelomu 60. a 70. let v Táboře hrála II. celostátní liga, mohli jihočeští diváci na vlastní oči vidět i fotbalisty ze Slovenska. Z Nitry, z Banské i Povážské Bystrice, z Michalovců, z Bardejova… To se tenkrát sjížděli k Jordánu fandové fotbalu ze spousty míst jižních Čech, protože lepší fotbal tehdy v kraji vidět nemohli (více zde).

A nejeden favorit odjížděl domů od Jordánu bez bodů a smutně. Několikatisícové návštěvy bývaly pravidlem a pro každého soupeře představoval táborský trávník zatraceně horkou půdu. Inu, kde jsou ty časy…

Jen druholigový kasamač se slavnou Spartou stadion Míru minul. V tomto směru měl táborský fanoušek smůlu. V sezoně 1975/1976, kdy „rudí“ úspěšně usilovali o návrat do 1. ligy, totiž kopali vojáci u Jordánu až III. ligu.

Slavia dostala čtyřku

Velká sláva byla u Jordánu deset let po remíze s Liverpoolem, když 29. září 1971 Dukla Tábor vypráskala prvoligovou Slavii ve 3. kole Československého poháru šokujícím poměrem 4:1. Slavia už prohrávala už o čtyři góly a její jediný čestný úspěch zaznamenal až před koncem Novák, který před časem nosil táborský dres. Národ „sešívaných“ nechtěl té zprávě zprvu uvěřit. Ale byla to pravda pravdoucí!

Při vzpomínání na minulost je namístě poznamenat, že stadion Míru nesloužil jen fotbalistům a atletům a dojezdům cyklistického Závodu míru. Býval taky pravidelně dějištěm okresních kol Československé spartakiády, která svým způsobem navazovala na někdejší sokolské slety. A pamětníci si vzpomenou, že se na jeho hrací ploše konaly i závody v rybolovné technice.

Aspoň pár jmen…

S ukončením povinné prezenční vojenské služby počátkem 90. let skončila i slavná éra Dukly, od roku 1976 VTJ Tábor. Její dresy během 43 let její existence oblékly a na trávník stadionu Míru vyběhly stovky a stovky mladých fotbalistů. Řada z nich po vojně odcházela rovnou do prvoligových týmů.

Tak aspoň ti úplně nejznámější: Jiří Hildebrandt, Pavol Bencz, Josef Píša, Jozef Štibrányi, František „Bobby“ Zlámal, František Cipro, Zdeněk Rygel, Zdeněk Šreiner, Rostislav Vojáček, Josef Pešice, Karel i Josef Jarolímové a nakonec i slavný Pavel Nedvěd.

Sláva nepohasla!

Ani dnes ze stadionu Míru fotbal zcela nezmizel, trávník je tu stále udržovaný a hrávají se tu aspoň mládežnické zápasy.

Ovšem jeho sláva neskončila, nepohasla. Naopak! Zmodernizovaný táborský areál s tartanovou běžeckou dráhou a vrhačskými i skokanskými sektory se totiž stal vyhledávaným stánkem vrcholové atletiky, například dějištěm mistrovství České republiky či Velkých cen města Tábora. Dobře ho znají špičkoví čeští reprezentanti Barbora Špotáková, Pavel Maslák, Jan Kudlička, Denisa Rosolová, Kristina Mäki, Nikola Ogrodníková, Zuzana Hejnová a další.

Druholigový fotbal se u Jordánu hraje zase - po tři desetiletí trvající přestávce. A to díky FC MAS Táborsko na novém hřišti v Kvapilově ulici. Což je, pro neznalé táborského místopisu, jen necelých 300 metrů opodál.

Napsal(a) Aleš Pivoda | Foto archiv autora
 


 

Reklamní sdělení

Reklama