Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Legendární vimperský gólman Jiří Formánek slaví kulaté jubileum

 
středa, 14. prosince 2022, 11:43

Vimperk – Někdejší dlouholetá opora vimperského Šumavanu a během své kariéry celé řady dalších klubů, od Prachatic, Lažišť, Záblatí, na vojně ve VTJ Č. Budějovice, slaví ve středu 14. prosince padesátiny. V sestavě Vimperka teď nastupují jeho syni Jakub a Janem.

Jak bude oslava vašich padesátin probíhat?
Jenom něco lehkého, v rodinném kruhu. Nejsem moc slavící typ. (usmívá se)

Jakou funkci ve Vimperku teď zastáváte?
Dřív jsem dělal trenéra s Jirkou Košnařem, ale letos jsme skončili a převzal to Lukáš Sýs. Já jsem tu začal dělat brankáře, u A – týmu tedy působím jako trenér gólmanů. Tuto funkci však zastávám v celém oddíle. Mám to od přípravek až po dorosty.

Jak to tedy časově stíháte, když toho máte na starosti více?
Dá se to. Je toho určitě méně, než když to trénujete naplno. Gólmany pořád uděláte jednou nebo dvakrát týdně, chlapi trénují třikrát týdně, do toho ještě zápas, takže v tomto ohledu je to náročnější. Na zápasy s áčkem jezdím, ale spíš se jenom dívám, je to zábavnější. (usmívá se).

Jste brankářská rodina, chytal i váš mladší bratr a syn. Jak jste se k tomu dostali, bylo to od začátku v rodině?
To bych neřekl, nebylo. Bylo to zvláštní, začal jsem chytat ve starších žácích, chyběl gólman, tak mi řekli, že půjdu do brány, takže taková klasika. Začalo mě to bavit a už jsem v bráně zůstal. Brácha ve mně viděl asi vzor a chtěl to také zkusit a začal chytat. Zdeněk už ale nějakých pět šest let nechytá, protože měl problémy se zády. Byl na Vacově a tam s fotbalem skončil. Bude to ale asi ještě déle, sedm osm let už nehraje. Co se týče staršího syna, tam to bylo přesně tak, že když začínal s fotbalem, trenéři mu řekli „tvůj táta chytá, budeš také chytat.“ (usmívá se)

Teď chytá ve Vimperku, jak jste spokojený s jeho výkony?
(usmívá se) No, co na to mám říct? Jo, dobrý. Nebo takhle, dobrý je za tři, ne? (usmívá se). Ne, teď vážně, řekl bych, že patří mezi to lepší v I. A třídě, asi tak.

Jak jste se k tomu trénování brankářů vlastně dostal? Bylo hned po vašem konci s fotbalem jasné, že to budete dělat?
Já jsem se gólmany snažil, pokud byl čas, byť ho ale moc nebylo, dělat při tom, když jsem ještě chytal. Když jsem trénoval muže a před tréninkem byl čas, tak jsem je trénoval. Baví mě to. Musím říct, že tu zase máme jak v mladších i starších žácích, tak v dorostu, šikovné mladé gólmany. Je to zábavnější. Trenér gólmanů je úplně něco jiného než být trenér celého mužstva, tady jste s nimi větší kámoš.

Co říkáte na podzimní výkony vimperského A – týmu?
Je to velká houpačka. Je to ale fakt dané tím, že ten mančaft je hodně mladý. Doplnilo se to dvěma třemi kluky z dorostu a já tvrdím, že pokud se A třída udrží, může se tu za dva za tři roky na něčem stavět. Na podzim skončili ti starší hráči jako třeba Martin Šíp, Petr Vondrášek. Teď to táhnou kluci, kterým je dvacet let, byť třeba Roudné to má na těchto mladých postavené, ale tito kluci si zase prošli úplně jiným fotbalem. My si ty kluky vychováváme sami a dnes můžu říct, že tu není nikdo, kdo by nebyl odchovanec Vimperka. V dnešní době je to to hlavní, tak, jak to má být. Ne, že vezmete fotbalisty z celého okresu a platíte jim pět tisíc v A třídě. To je naprosto zbytečné. Říkám, ti kluci dokázali hrát výborné zápasy, pak na ně ale přijel zkušený mančaft, jako je Nová Ves, a která jim tu dala čtyřku, protože na ně stačil jeden kluk. Ale jak jsem řekl, když to vydrží a kluci se vyhrají, mohlo by to být dobré.

Takže posily v jednání nejsou?
Tady je velký problém ten, že jsme příliš daleko od těch týmů, od kterých bychom to mohli posílit. My jak jsme tady, jak já říkám na té šumavské vesnici, tak jsou tu všichni patrioti. Je velký problém sem dostat šikovného kluka ze Čkyně, z Vacova, ze Zdíkova, ze Stach, protože vám řekne, že radši bude hrát 1. B třídu ve Vacově, než o třídu výš ve Vimperku. Dnes to moc netáhne, mají svou partu, svoje hodnoty a jsou radši doma, což také chápu. Týmy okolo Budějovic mají vetší šanci, že k nim někdo přijde, jelikož těch mančaftů je tam daleko víc než tady okolo Vimperka.

Dorost a žáci si vedou ale velmi dobře, takže máte určitě na čem stavět.
To je takové naše krédo. Mladší dorost loni vyhrál, starší byl třetí. Takže někdy přijde doba, kdy máte čtyři šikovné žáky a oni vám odejdou buď do Písku nebo do Budějovic. Ale já si myslím, můj kluk je toho ukázkou, strávil dorostenecký věk v Písku a pokud se tam nechytí, je velká šance, že se vám zase vrátí zpátky. Ne úplně hotový, ale ti kluci si projdou nějakým fotbalem. Takže spíše vidím posily takové, že by se tito kluci za dva tři roky mohli vracet.

Co říkáte na úroveň dnešního amatérského fotbalu?
Nechci být ten typ „za nás“. Samozřejmě, že když si vzpomenu, jak se nám asi před dvanácti lety tady povedlo postoupit do I. A a co ve Vimperku bylo za fotbalisty. Nechce se mi říkat, že ten mančaft by tomu dnešnímu dal bůra, ale on by jim ho dal. Doba je jiná. Naposledy když tu byla Planá, tak jsem se o tom bavil s Tomášem Pintérem, se kterým se znám z Prachatic. Úroveň šla dolů, fotbal je teď pro mnohé na druhé koleji. Když jsme my byli mladší, neexistovalo, abychom vynechali trénink. Dnes je to přijít si tak v pátek kopnout.

Čím to tedy je, dobou?
Já nevím, zas nemůžete všechno svádět na dobu. Vážně nevím. Neumím si to vysvětlit. Zdá se mi, že kvalita šla dolů, ale nejlépe to posoudíte, když jste sami na hřišti a ne, když se jen díváte. Přeci jen člověk u televize a na tribuně vidí všechny chyby na hřišti a svoje tam nikdy neviděl. (usmívá se)

Momentálně probíhá MS v Kataru, komu fandíte?
Tomu, komu jsem fandil, už jeli domů. To byli Němci, velké zklamání. Přál jsem tedy Anglii, líbí se mi, jak hraje, ale vypadla ve čtvrfinále.

Napsal(a) Václav Kucul | Foto archiv Zdeňka Formánka
 


 
Reklama