Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Libor Šolc, předseda Roudného, se s Berbrem utkal už v roce 2013 a dnes říká: Nedělám si iluze, že se fotbal očistí sám. Musí se to odpracovat

 
neděle, 13. prosince 2020, 11:49

Roudné - Kauza vazebně stíhaného exmístopředsedy Fotbalové asociace Romana Berbra rozhýbala stojaté vody a dala naději těm, co dlouhodobě volají po očistě fotbalu. Co na to Libor Šolc, předseda klubu Malše Roudné, který se už na jaře 2013 dostal s Berbrem do ostrého střetu a pak i na svazovou disciplinárku za kritiku fotbalových poměrů? „Snaha očistit fotbal je přirozená a nutná. Jen se měla objevit v plné síle už v době, kdy byl Berbr u moci. To po změnách volala spíše veřejnost. Ve fotbale to byla hlavně Markéta Haindlová, která našla odvahu postavit se i dalšímu mocnému muži Peltovi. Ale byla to kapka v moři, co si budeme povídat,“ říká dnes Libor Šolc.

Jak to tenkrát bylo?
Právě právnička Haindlová se rozhodla kandidovat na předsedkyni asociace a sháněla v českém fotbale kluby, které by její nominaci podpořily. Zhruba deset „snílků“ se našlo a my v Malši byli mezi nimi. Hlavně nám vadila situace v republikových soutěžích. Hráli jsme podruhé divizi a po první zkušenosti z roku 2006 dlouho zvažovali, zda do toho marasmu znovu vstoupit. Nakonec rozhodla sportovní stránka a odhodlání hráčů. Ovšem stav byl stále stejný – vlivný budoucí místopředseda FAČR, v té době předseda krajského svazu v Plzni, takřka vše ovládal. A my svou nelibost dali veřejně najevo podporou Markéty Haindlové. A hned další víkend byly všechny tyhle kluby, hrající třetí ligu a divizi, zmasakrovány. Červené karty, penalty, jen to lítalo. My dostali v Rokycanech hned tři červené. Mimochodem od rozhodčího Vaňkáta, který byl zakrátko jmenován sudím do profi soutěží.

A vy jste našel odvahu v rozhovoru pro několik deníků říct veřejně, že je za tím Berbr. Nebál jste se?
Popravdě ani ne. Když děláte na vesnici fotbal na koleně, chcete z něj mít hlavně radost. A pak se objeví pár vykuků, kteří vám ji berou. A to mi vadí. Oni vám hřiště neposekají, nenalajnují, nevyperou dresy, netrénují mládež, jen si z něj udělali hračku či fabriku, když to řeknu slušně. Proto vyšel i ten rozhovor v nejčtenějším českém deníku s titulkem, „Stojí za tím Roman Berbr,“ říká rozčílený předseda klubu Libor Šolc.

Co bylo dál?
Ohlas byl mimořádný. Přidala se hlavně veřejnost a vznikla akce Dejme kmotrům červenou. Naproti tomu se ozvalo pár „dobrých duší“, kteří se mě snažili varovat, zastrašovat a radili, co by bylo správné veřejně říkat a co nikoliv. A jaké může mé jednání mít následky… A o víkendech jsme si to pak slízli přímo na hřišti, kde jsme dostávali v praxi najevo, kdo je tady fotbalovým pánem.

A tak jste se dostal na Strahov, kde je sídlo asociace, před fotbalovou disciplinárku. Čekal jste, že vás vyhodí?
Čekal, protože pokyn vrchnosti byl jasný – vyloučit mě ze struktur FAČR za znevážení dobrého jména fotbalu. To nastala neskutečná mašinérie. Pan Berbr do médií říkal, že pokud se mi tady ve fotbalovém prostředí nelíbí, ať se odstěhuji jinam… Kdyby mi advokátka Haindlová nedala na jednání svazové disciplinárky pro Čechy právníka, ovládajícího do detailů sportovní legislativu, tak jsem ve fotbalu nuceně skončil. Všechno bylo připravené, jen nečekali, že kosa padne na kámen.

V té době jste už byl i místopředsedou OFS České Budějovice. Cítil jste tlaky i tam? Nechtěli vás pražští bossové odvolat?
Samozřejmě, že o to víc to tehdy bylo vyhrocené. Poznal to hlavně předseda OFS Jirka Kureš, jinak svazový expert pravidel. Ten měl kvůli mně pár ostrých střetů právě s Berbrem, ale jakýkoliv zásah do struktur našeho OFS nikdy nepřipustil. Toho si vážím dodnes, protože jsem měl cejch rebelujícího funkcionáře. A kdykoliv to šlo dát mně nebo klubu najevo, tak bylo učiněno. 

Cítíte dnes nějaké zadostiučinění?
Svým způsobem ano. Ale já se už tehdy snažil od všech tlaků oprostit a nepřipouštět si je. To bych nemohl vůbec na hřiště. Fotbal mám rád, předsedou Malše jsem se stal ve čtyřiadvaceti a vím, co to dá za práci, než něco vybudujete, postavíte, založíte. U nás v klubu třeba celou strukturu mládeže dnes s deseti týmy a více jak 150 dětmi. O to víc pak člověku vadí, když se pohybujete v prostředí, které vedlo až k této kauze Berbra a spol. Doufám, že se dotáhne až k soudu a fotbalové prostředí se začne měnit. Nebude to hned, ale věřím, že to je možné.

Teď se objevuje „fotbalové evoluce“. Nepřichází ale trochu pozdě? Muselo se čekat, až bude exmístopředseda asociace trestně stíhaný?
Bezesporu, ale je to složitější. My se bavíme o roce 2013, kdy šla do boje za očistu fotbalu Markéta Haindlová. Před ní se o totéž pokusil Ivan Hašek, který se předsedou tehdejšího ČMFS stal v roce 2009, ale o dva roky později to znechucený poměry sám vzdal. A to za ním stála většina fotbalové veřejnosti. Nyní, po zadržení aktérů kolem svazového místopředsedy, přichází další pokus. Ale snaha očistit fotbal měla rozhodně přijít okamžitě po zatčení bývalého předsedy FAČR Pelty. Jeho zatčení dalo takřka neomezenou moc právě Berbrovi, o němž se toho napsalo a napovídalo tolik, co nikdy o nikom. A co se stalo? Nic. Jen současný předseda FAČR řekl, že „vinni jsme všichni“. To si teda nemyslím a důrazně to odmítám. 

Má taková platforma smysl?
Veřejnosti dává optimismus, stejně jako před lety Ivan Hašek. Stojí za ní bývalí výborní hráči a jejich vyjádření vyvolávají naději. Ale vše se musí poctivě odpracovat na všech úrovních. V klubech, na okresech, krajích a také a hlavně na republikové úrovni. Zároveň si nedělám iluzi, že by lidé, kterým zavedený systém vyhovoval, o něj chtěli přijít. Hodně bude záležet i na dalším vývoji Berbrovy kauzy. Proto říkám, že se i očista fotbalu musí odpracovat, odbojovat. Roli této platformy ukáže až čas.

O co se váš optimismus tedy opírá?
Hlavně o zdravě zapálené a poctivé hráče, funkcionáře, trenéry, rozhodčí, delegáty. Za těch jedenadvacet let v pozici předsedy roudenského klubu jsem jich potkal spoustu na všech úrovních, kde máme mužstva – v okrese, kraji i republice. To jsou lidé, kteří na fotbale neparazitují a měli by se podílet na jeho obrodě. Někdo o to projeví zájem sám, jiného je třeba vyzvat, dát mu prostor. Vymezit se vůči těm, co se na fotbal přisáli, nebo budou mít snahu se přisát i nyní. To vymezení se, ale bude asi to vůbec nejtěžší.

Volá se po nových tvářích ve svazových orgánech. Co na to jako místopředseda OFS České Budějovice říkáte?
Je to přirozené a logické. Ale do fotbalu na okresech se dalo zapojit už dávno. To není žádná prestižní funkce, zato práce hodně. A okresy jsou svébytné, nám Berbr do práce nezasahoval, protože jsme si do toho prostě nenechali mluvit. Když byla valná hromada na kraji, kde mají OFS svou komoru, předseda Kureš vždy říkal: Pánové, volte si podle sebe. Žádný befel musíte podpořit toho či onoho!

Ale třeba jsem slyšel názor, že dělat fotbal v okrese v době, kdy byl Berbr místopředsedou asociace, by nešlo nebo že by to ten člověk dělat nemohl.
Tomu nerozumím. To mi přijde pokrytecké a zbabělé. Nikdy jsem přece nedělal fotbal pro Berbra, ale pro to, že jsem věřil v sám sebe a ostatním slušným lidem, co fotbal jako fenomén milují. Co na OFS pamatuji, na každé valné hromadě či aktivech znějí výzvy, aby oddíly navrhly své zástupce do odborných komisí. Zájem byl dosud tristní, tak snad se to zlepší, když se teď roztrhl pytel s lidmi, co „chtějí čistit fotbal.“

Co by se v českobudějovickém okrese mělo čistit?
Hojně se mluví o tom, aby fotbal neřídili rozhodčí. S tím naprosto souhlasím. Ale na OFS České Budějovice momentálně jako rozhodčí působí ve výkonném výboru jen doyen budějckého fotbalu Karel Hora, coby předseda komise sudích. Ostatní jeho členové jsou z oddílů. Vždyť chlapi jako Jirka Kubeš, Láďa Bernát, Honza Frantík, Míra Šmejkal a Honza Čapek přece nikdy rozhodčími nebyli a ve svých oddílech i na veřejnosti mají velice dobrý kredit. A že mají pokročilý věk? To bych řekl, že s tím nemá co dělat. To mi přijde až za hranou.

A co předseda Jiří Kureš?
Máte pravdu, někteří lidé ho pranýřují za to, že působí v komisi rozhodčích FAČR a je jejím pravidlovým expertem. Ale kdyby byl spojen s Berbrem, tak těžko by ho po rozjetí téhle megakauzy zástupci profesionální klubů v LFA jednohlasně kooptovali do nové komise rozhodčích 1. a 2. ligy. Pro mne to je slušný člověk a opravdový fotbalový expert v rámci pravidel a legislativy. Mimochodem, byl to jeden z mála lidí, kteří se mě zastali, když mě Berbr a spol. chtěli vyloučit z FAČR a poslali před disciplinárku.

Takže žádná revoluce?
To vůbec ne. Jen mi vadí, když tady někdo vytváří dojem, že jsme na OFS nějací poskoci kraje nebo asociace. Tihle chlapi drželi nad vodou fotbal na okrese léta, poctivě, dobrovolně a zadarmo. Právě pravidelná práce v komisích týden co týden je tím nejdůležitějším.  Takže ano, je určitě správné a důležité, když do fotbalu přijdou nové tváře. Ideálně lidé, co jsou fundovaní, znalí a se zkušenostmi z klubů. Tedy s určitým kreditem, garantujícím pracovitost, důvěryhodnost a transparentnost pro ostatní kluby OFS. Jednoduše řečeno, měla by za nimi být vidět práce.

V lednu by se měly konat volební valné hromady okresních fotbalových svazů. Budete kandidovat dál?
Hodně jsem o tom přemýšlel, protože práce ve fotbale a pro fotbal mi musí dávat smysl. Mám představu o jeho fungování napříč všemi soutěžemi. Několik oddílů mě přesvědčuje, abych pokračoval. Tak to možná ještě na jedno období zkusím. Zvláště, když kandidaturu do výkonného výboru zvažuje třeba David Štojdl, předseda TJ Spartak Trhové Sviny, který vede odbor školství a tělovýchovy na českobudějovické radnici. To je silná osobnost, která by přinesla do struktury vedení OFS další odborný kredit. Na druhou stranu říkám, kluby si vyberou, co budou chtít. A snad, jak říká jeden známý bonmot, „nakonec vše stejně dobře dopadne“.

Napsal(a) Michal Havelka | Foto Petr Zikmund