Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Martin Kelbler: Na třebětickou jízdu nezapomenu

 
středa, 25. června 2025, 19:01

Třebětice – Dva roky po sobě si třebětická skvadra užívala účast mezi nejlepšími týmy v kraji. Domácí střetnutí s Třeboní (4:1) bylo nejen derniérou končící sezony, ale pro motáky, jak se klubu přezdívá, také úplně posledním na krajských trávnících. Třebětičtí totiž budou i přes udržení účinkovat v příštím ročníku jen v 7. lize, kam podali přihlášku kvůli nedostatku hráčů. Poslední gól Třebětic v jihočeském přeboru vsítil ostřílený útočník, čerstvě 31letý Martin Kelbler, který prošel několika kluby na Vysočině (Jihlava, Jemnicko, Třebíč či Stará Říše). Jak nám v rozhovoru prozradil, plánuje si dát druhou polovinu roku od fotbalu přestávku.

Martine, už přebolelo zklamání z odhlášení krajského přeboru?

Budu to mít v hlavě ještě nějakou dobu. Mrzí mě to, ale je to jenom fotbal a v životě jsou důležitější věci.

Jak dlouho tuhle nemilou zprávu věděla kabina?

Možná se nějaké informace šuškaly po okolí, ale kabina nevěděla žádný verdikt do posledního kola ani po něm. Po jistotě záchrany se naše trenérské duo ptalo jednotlivých hráčů ohledně působení v nadcházejícím ročníku. Posléze zjistili, že budou končit dva hráči.

Myslíte si, že bylo lepší soutěž dopředu odpískat než se trápit s oslabeným týmem v KP?

Odpověď sám nevím. Jak již jsem zmiňoval, před koncem sezóny jsme věděli, že budou končit dva hráči a musí za ně přijít náhrada. To se i přes enormní snahu nestalo. Upřímně ale mohu říci, že za poslední rok jsme jakožto vedení klubu oslovili kolem 25 hráčů z blízkého i dalekého okolí a nepodařilo se nám jich přivést dostatek. Tímto bych chtěl poděkovat našemu předsedovi klubu Josefu Bastlovi za veškerý čas a úsilí, které investoval do telefonátů a schůzek s hráči. Například bez zimních "last minute" posil z Jindřichova Hradce bychom sezónu jen horko těžko zachraňovali. Do karet nám bohužel nehraje naše geografická poloha. Nacházíme se na samém konci jižních Čech a v blízkosti máme rakouské hranice. Nutno rovněž podotknout, že kvalitní hráče v našem okolí si mateřské kluby drží. Na základě toho by stálo za to promyslet nějakou spolupráci vícero klubů v našem mikroregionu, ale to už je na jinou diskusi.

Všechny „motáky“ musely potěšit kladné reakce z fotbalového prostředí na vaše vystupování v posledních sezonách.

Jsme moc rádi, že se všem mančaftům v našem "skoromoravském" prostředí líbilo a moc si toho vážíme. Dává nám to vizitku, že kvalitní fotbal na malé obci se dal dělat i na nejvyšší krajské úrovni.

Před čtyřmi roky se průměrné mužstvo Třebětic nadechlo ke spanilé jízdě a zastavilo se až v krajském přeboru. Co stavíte na první místo?

Na první místo stavím návrat všech kluků, kteří v Třeběticích vyrostli a znali se od dětství. Pak rozhodně skvělou partu, která vznikla v prvních dvou ročnících pod vedením pana Černocha. Dokonce jsme mívali v zakládání sestavě hned tři sourozenecké dvojice - bratry Nehybovi, Švarcovi a Kelblerovi, což je nevídané. A určitě i podpora našich motáckých fanoušků, obce, sponzorů a obecně všech, kteří podporují motácký fotbal.

Jak budete na tuhle éru vzpomínat?

Na tohle fotbalové období budu vzpomínat jenom v superlativech. Zahrál jsem si čtyři krásné roky s kamarády, se kterými jsem vyrůstal, postoupil dvakrát v řadě. A dokonce jsme vyhráli lokální derby v I. A třídě s Dačicemi, které sledovalo na 900 fanoušků!

Náročné cestování po celém kraji asi nebylo jednoduché. Vlastně jste to měli všude daleko.

V tom máte pravdu. Snažili jsme si výjezdy udělat hezké. Jezdili jsme společně s fanoušky autobusem, a když se vyhrávalo, zejména v I. B a I. A třídě, tak zpáteční cesta plynula rychle... Naopak například výjezd do Mirovic s výkopem v 10.15 nebo do Strunkovic s výkopem v 17 hodin takový med už nebyl, ale to byla realita.

Nejde nezmínit třebětické fanoušky, které vám mohli závidět po celém kraji.

Je to tak. Jejich hlasitá podpora na domácích i na venkovních zápasech byla úžasná a mohu směle říci, že jsou nejlepší v celé soutěži. Jakožto vedení klubu jsme se snažili o maximální podporu našich fans - permanentky, Motácká tipovačka, soutěže, bohatý merch, zpravodaje atd. Moc bych jim chtěl za celé ty krásné roky poděkovat a věřím, že jsme jim vryli do paměti nějaký ten zážitek i mimo fotbal.

V týmu končí řada hráčů. Kam povedou vaše další kroky?

Poslední rok jsem odehrál soutěž s minimem tréninků a bohužel jsem více času trávil běháním a posilováním. Na základě toho jsem skoro rozhodnut pro půlroční pauzu a dát se fyzicky dohromady.

Myslíte si, že do budoucna potká podobný osud více mužstev, které nemají početnou a kvalitní mládežnickou základnu?

Pevně věřím, že z krajského přeboru to bude minimum mužstev. U nás se bohužel sešla i řada vážných zranění a nešťastných odchodů (Habr, Chvátal, Trávníček, O. Černoch), což nás poznamenalo, ale na to se nechci vymlouvat.

Napsal(a) Michal Průcha | Foto Miroslav Jánský
 


 
Reklama