Jedni mě milují, jiní zase nenávidí. Myslím, že to ke mně sedí, říká loučící se Radim Pouzar

Osek jste porazili 8:1, rozlučka s krajským přeborem tedy byla nadmíru důstojná?

Přestože sestupujeme, řekli jsme si, že poslední zápas chceme vyhrát. Přáli jsme si ho vyhrát nejen pro diváky, ale kluci chtěli věnovat vítězství také mě. Jsem rád, že to takhle dopadlo a že jsme si mohli po hodně dlouhé době zase zakřičet.

Spoluhráči pro vás vytvořili špalír. Jaké jste měl pocity při odchodu ze hřiště?

Přiznám se, že jsem byl trochu naměkko, nečekal jsem, že kluci něco tak hezkého připraví. Moc jim za ten závěr děkuji. Byl hodně emotivní a užil jsem si ho. Zapojili se do toho nejenom spoluhráči, ale také kamarádi, s nimiž chodím na pivo. Ve špalíru byli kluci jako Petr Řehoř, Pavel Mádl nebo Kamil Jáša. A hlavně paní Řehořová, která mi dokonce donesla k lajně během krátké přestávky na občerstvení pivo. Chvílemi to připomínalo exhibici, rozhodně ale na tenhle zápas nezapomenu.

Je pro Rudolfov sestup tragédie?

Určitě ne, fotbal sestupy přináší. Tak to je a kluci prostě budou hrát I. A třídu. Nedá se nic dělat.

Co považujete za hlavní příčiny sestupu?

Někteří kamarádi říkají, že po šesti kolech jsme byli třetí, pak jsme si zahráli přátelák s Dynamem a od té doby to s námi šlo z kopce. To je ale samozřejmě nadsázka (úsměv). Tím hlavním důvodem je přístup  některých hráčů. Jedni třeba nemohli a jiní na sobě prostě přestali makat. Chyběla jim chuť a elán. Nechci to svádět na nějakou smůlu, taky je ale fakt, že na jaře jsme asi osm zápasů prohráli pouze o jediný gól. Někdy se tak sejde a potom to končí sestupem.

Je pro Rudolfov prioritou okamžitý návrat?

Bavili jsme se o tom, a shodli se, že všechno má svůj čas. Bylo by super vrátit se okamžitě zpět do krajského přeboru, ovšem v I. A třídě je dost zkušenějších mužstev, která jistě budou rovněž usilovat o postup. Věřím ale, že pokud zůstanou rudolfovští kluci pohromadě, mohou se v horizontu dvou nebo tří let do nejvyšší krajské soutěže vrátit. V Rudolfově máme solidní základnu, někteří kluci mají potenciál hrát i vyšší soutěže. Nesmí si však myslet, že to půjde bez tréninku. Dobře a pravidelně trénovat je základ.

V týmu Rudolfova jste byl nepřehlédnutelnou postavou. Vlastně se dá se říci, že jste byl výraznou osobností celé soutěže. Možná budete chybět i soupeřům…

Bylo poměrně vtipné, když hlasatel hlásil, že někteří lidé mě milují a jiní zase nenávidí. Řekl bych, že to asi ke mně sedí. Věřím, že všichni, kterým jsem dělal v krajském přeboru problémy, včetně rozhodčích, si teď oddechnou (smích).

 Byl jste takovým hlavním motorem a duší rudolfovského mužstva. Kdo by vás v této roli mohl nahradit?

Mým nástupcem by měl být Honza Šindelář, který je zároveň členem výboru. Bude jistě i hrát, i když asi už ne tolik, jako tomu bylo ještě letos. Pak tu máme generaci Honzy Novotného nebo brankáře Teringla. Také tito hráči by měli předávat mladším klukům zkušenosti. Jenom je škoda, že jsme právě pro mladé hráče krajský přebor neudrželi.

S fotbalem definitivně končíte? Na hřišti už vás neuvidíme?

Pracovně jsem hodně vytížený, kromě toho trénuji v Dynamu žákovské kategorie. Myslím, že velký fotbal mi chybět nebude. Určitě si ale půjdu aspoň jednou v týdnu zahrát za starou gardu Dynama. Od října navíc začíná sezóna sálového fotbalu, takže nudit se určitě nebudu. Samozřejmě ale Rudolfovu vypomůžu v případě personálních problémů.

Zmínil jste žáky Dynama. S nimi jste dosáhl velkého úspěchu, když jste vyhráli žákovskou ligu. Jste na ně pyšný?

Shodou okolností zrovna sedím v autobuse a jedeme do Velkého Meziříčí, kde se utkáme se Sigmou Olomouc, vítězem moravské skupiny, o titul mistra republiky. Stali jsme se přeborníky Čech, když za sebou jsme nechali Spartu, Slavii, Plzeň nebo Pardubice, což jsou velice silné týmy. Vyhráli jsme s osmibodovým náskokem, a to je pro nás velký úspěch.

Třeba vám to pomůže i ve vaší trenérské kariéře? Vnímáte to jako šanci posunout se dál?

Určitě bych nechtěl zůstat pouze u trénování žáků, i když s nimi pracuji už asi patnáct let. Doufám, že kariérní postup jednou přijde a třeba budu trénovat dorostenecké nebo i dospělé kategorie.

Na co budete nejraději vzpomínat?

Budu vzpomínat na své fotbalové začátky, když jsem jako žáček poprvé přišel na Rudolfov. Přes Škodovku České Budějovice jsem se pak dostal do Dynama, kde jsem působil hodně dlouho. S ligovým áčkem jsem ve svých čtyřiadvaceti letech absolvoval zimní přípravu a na to jen tak nezapomenu. V paměti mi jistě zůstane i působení v Rakousku, kde jsem poznal řadu skvělých lidí a zažil úspěchy v podobě postupů do poměrně vysokých soutěží. Samozřejmě nemohu vymazat z paměti ani návrat do Rudolfova, kde jsem strávil posledních jedenáct sezón a kariéru jsem zde zakončil.