Futsalisté Absolutu opouštějí druholigové palubovky. Pokračovat budou jen na regionální úrovni

Nepřihlásili jste se do příštího ročníku druhé futsalové ligy. Z jakého důvodu?

Byl to souběh více důvodů. Během těch čtyř let jsme získali jednu zlatou a dvě bronzové medaile, vedle toho jsme se dostali i do semifinále celostátní části Českého poháru. Zahráli jsme si proti těm nejvěhlasnějším futsalovým klubům, jako jsou Chrudim, Sparta, Slavia nebo Plzeň. Vloni jsme dokonce druhou ligu vyhráli a měli jsme možnost postoupit do nejvyšší soutěže. S tím jsou ale spojeny požadavky, které jsme nemohli splnit. Prvoligové kluby musí mít dva mládežnické týmy,  navíc první liga je náročnější jak po finanční tak i organizační stránce. Splnit dané podmínky bylo nad naše síly. Sportovní chuť nám to ovšem nesebralo a v posledním ročníku jsme skončili třetí s relativně velkým náskokem na čtvrté místo.

Jak jste zmínil, nepostup do první ligy nebyl jediným důvodem, proč už nebudete pokračovat v druhé lize. Jaké jsou ty další?

Dalším faktorem bylo daleké cestování. Taky jsme za těch pět let zestárli a mnozí hráči už mají rodiny. Vedle futsalu hrajeme všichni také fotbal a sport musí někteří hráči skloubit i s rodinným životem. Není to tak jednoduché jako dřív, situace se za ty roky změnila. Kromě toho jsme zaznamenali i menší zájem ze strany diváků. Sáhli jsme si zkrátka na náš strop a motivace pokračovat už nebyla taková. Vyhodnotili jsme si to tak, že už se do dalšího ročníku druhé ligy nepřihlásíme.

Bylo to těžké rozhodnutí?

Emočně ano, protože futsal máme pořád rádi a baví nás. Máme dobrou partu i výsledky, takže to rozhodnutí jsme učinili spíš z rozumu. Sami jsme na sobě pozorovali, že už nemáme takový elán jako dřív. Myslím, že jsme se rozhodli správně.

Co bude dál?

Absolut existuje už od roku 1997, a s jistotou mohu říct, že bude fungovat i nadále. Nejpravděpodobnější scénář je, že se spojíme s naším béčkem a společně budeme hrát jako jeden tým Absolut/Devianti lokální soutěž. Vedle toho bychom se rádi účastnili i různých jednorázových turnajů.

Co na to říkají hráči? Najdou se třeba jednotlivci, kteří dostali nabídky z jiných druholigových mužstev?

I takoví jedinci se najdou. Vesměs se jedná o pražské kluky, kteří náš tým doplňovali. Nějaké nabídky z první i druhé ligy řeší například Michal Vávra, který má jihočeské kořeny, ale nyní žije v Praze. Podobné je to s Tomášem Jurčíkem, který bude s největší pravděpodobností na druholigové scéně pokračovat. Ambice má také David Macháček, ten ale odjel do Norska a zřejmě si dá minimálně na rok od futsalu pauzu. Jistě by se našli i další kluci tady od nás z jihu Čech, kteří by rádi druhou ligu hráli, nebylo by však v jejich možnostech dojíždět někam do Benešova či do Prahy, kam je to od nás z Budějovic nejblíže.

Po ně teď bude prioritou fotbal?

Je to tak, dál se budeme věnovat hlavně fotbalu, který všichni hrajeme. Futsal půjde trochu do ústraní. Už nebude potřeba věnovat mu tolik času a úsilí, když ho budeme hrát jen na té lokální úrovni.

Na co budete nejraději vzpomínat?

Předminulá sezóna, kterou jsme zakončili ziskem zlatých medailí, to je zážitek na celý život, nikdy se nám o něčem takovém ani nesnilo. Tohle prvenství předčí všechno ostatní. Já osobně si odnáším také spoustu zážitků, které nemají na první pohled takový lesk. Nezapomenu, když na ty lepší zápasy proti špičkovým klubům nás přišly do sportovní haly podpořit třeba čtyři stovky diváků. To bylo něco úžasného. Vzpomínat určitě budeme i na obě bronzové sezóny, to se nám z paměti jen tak nevymaže. Na to, jak poměrně krátkou dobu jsme ve druhé lize působili, jsme toho zažili spoustu.