Byl to trenérův majstrštyk, říká v poli zaskakující brankář Jakub Vachuta, autor vítězného gólu

V Týně nastupujete nejčastěji na postu brankáře. Nyní jste ale výrazně přispěl k vítězství nad Rudolfovem jako hráč v poli, když jste dal vítězný gól. Táhne vás to spíš do brány nebo do útoku?
Já se rozhodně cítím jako brankář. Že mě trenér poslal do pole a já jsem utkání rozhodl, to považuji, jak bych to řekl, za jeho majstrštyk.

Byl jste překvapený, že vás trenér poslal do pole, nebo jste s tím trochu počítal?
Už před zápasem mi řekl, abych se převlékl do hráčského dresu, ale že půjdu na hřiště, s tím jsem tedy nepočítal.

Jaké jste měl pocity po vašem příchodu na hřiště?
Po deseti minutách už jsem začínal být takzvaně uvařený. Takové byly moje pocity.

Kdy naposledy jste si zahrál v poli?
To bude tak čtyři, možná pět let. Bylo to ještě v I. A třídě a hráli jsme s Milevskem. Já měl tenkrát utržený palec, takže jsem nemohl chytat. A protože jsme zrovna měli velkou marodku, šel jsem hrát v tom utkání do pole.

To už je dost dávno. Zřejmě jste musel v poslední době trenéra něčím přesvědčit, když věřil, že se můžete uplatnit v poli...
Spíš přemýšlím, jestli jsem ho něčím nenaštval a on se mi nechtěl pomstít (smích). Ale fakt sám nevím, jak ho to napadlo. Docela mě překvapilo, že mě poslal do útoku. Vždyť brankářem jsem se stal právě proto, že jsem měl olšové nohy (smích).

Když jste začínal s fotbalem, nešel jste hned do brány?
Začínal jsem jako pravý bek, ale na tomto postu mi to moc nešlo, tak jsem šel do brány a tam už jsem zůstal.

Jaké pokyny vám kouč udělil, než vás poslal na hřiště?
Řekl mi, abych nic nevymýšlel, jenom napadal a pak rozhodl. Dal mi úkoly v útoku s tím, že když budu mít chuť, mám se sem tam i vrátit.

Tím, že jste vstřelil vítězný gól, jste pokyny trenéra splnil do puntíku. Jak byste popsal akci, která rozhodla?
Spoluhráč přihrával před bránu na nabíhající útočníky. Ta nahrávka šla po lajně a brankář by to asi měl mít. Jemu ale míč nešťastně proklouzl pod tělem. Jako správný útočník jsem to zavíral do brány a vyšlo to.

Byl to váš vůbec první vstřelený gól v kariéře?
V krajském přeboru to byl můj první gól a nejspíš i poslední. Už se to asi nestane (úsměv).

Myslíte, že ne? Nepovzbudilo vás to natolik, že byste si v útoku ještě rád zahrál?
Zážitek to byl skvělý, ale bojím se, abych neštval fanoušky tím, že bych byl v poli marný (smích). Mé místo je v bráně, tam aspoň občas něco chytím. Každopádně to byla cenná zkušenost. Pro brankáře je dobré umět se vžít do role kamarádů v poli. Uvědomil jsem si, jak těžké to kluci mají, když musí devadesát minut běhat.

Jak jste v Týně celkově spokojeni s podzimem?
Pár zápasů nám zbytečně uteklo, jinak ale můžeme být spokojeni. Kdyby nám někdo před sezonou řekl, že budeme mít po podzimu dvacet bodů, určitě bychom to brali.