Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Dvojí „bronz“ Chotovin v krajském přeboru

 
středa, 20. ledna 2021, 18:32

Od slavných časů fotbalu v Chotovinách na Táborsku uplynuly už skoro tři desítky let. V sezonách 1992/1993 a následně 1993/1994 obsadil tamější A-tým vždy třetí místo v krajském přeboru. Dnes v obci zahrnující Chotoviny a sousední Červené Záhoří, kde žije na 1 800 obyvatel, hraje místní Sokol „jen“ I. B třídu. Na přeborovou éru zbyly aspoň příjemné vzpomínky.

Jak to tehdy bylo? Nejprve se Chotovinští mohli pochlubit vybudováním důstojného fotbalového stánku. Největší zásluhu na jeho realizaci měl člen tehdejšího výboru Ivan Křižka. Pak do místního klubu, v té době velmi solidně ekonomicky zajištěného, přišel trenér Karel Ilčík. Zkušený bývalý hráč třetiligových VS Tábor dal přípravě, tréninkům a samotné hře potřebný řád a v sezoně 1991/1992 se Chotoviny radovaly z historického postupu z 1. A třídy mezi jihočeskou krajskou elitu.

Uznalý potlesk nováčkovi

Když končil následující ročník 1992/1993, v Chotovinách se na fotbale uznale tleskalo. Domácí Beta, jak se klub tenkrát jmenoval, obsadila v krajském přeboru 3. místo. Na vítězné Fezko Strakonice, postupující do divize, ztrácely Chotoviny 13 bodů, na druhé Vodňany jen dva.

V dalším ročníku 1993/1994 Chotovinští, stále vedení koučem Ilčíkem, na přeborových trávnících opět váleli. Zvlášť dobře zahráli na českobudějovické Lokomotivě, kde zvítězili 2:0. Urvali pro sebe okresní derby v Malšicích poměrem 3:2. Stejným poměrem udolali doma Třeboň. Vimperk odjel z Chotovin s porážkou 1:2, Humpolec, který tehdy ještě patřil do jižních Čech, dokonce 0:3. Pikantní příchuť dostal domácí mač s Hlubokou. Ten Chotovinští vyhráli 2:1, když branky vstřelil Libor Pekárek – a obě z pokutových kopů…

Na závěr prestižní mač

Los posledního kola poslal na trávník Bety Chotoviny tým Unis Jindřichův Hradec. Jasně nejlepšího soupeře v celém přeboru.

A byl to hodně prestižní zápas. Jindřichohradečtí v tom ročníku excelovali, ztratili jeden jediný bodík a už dávno před koncem soutěže měli v kapse postup do divize. Do Chotovin jeli samozřejmě s cílem vyhrát a udržet si skvělou bilanci bez porážky.

Domácí měli také silnou motivaci. Oproti předchozímu ročníku mohli obsadit konečné druhé místo. Stačilo obrat favorita od Vajgaru aspoň o jediný bod.

Na trávě se třikrát červenalo

Přišly a přijely dvě stovky natěšených domácích fanoušků, které sudí Prágr zmrazil ve 38. minutě, když předčasně poslal do kabin chotovinského Hňupa.

V deseti proti kompletní jedenáctce v té chvíli už fakticky divizního Jindřichova Hradce to bylo pro tým Bety hodně složité. Brzy po zahájení druhé půle vstřelil hostující Nikitin vedoucí branku a Chotoviny prohrávaly 0:1.

Pak se počet mužů na hrací ploše srovnal, protože právě Nikitin viděl také červenou kartu v ruce rozhodčího Prágra. Hosté od Vajgaru ale měli opravdu silný tým a Roubík upravil stav utkání na 0:2.

Avšak to ještě nebyl konec zápasu. V 80. minutě našel přesným pasem Ilčík junior Šticu, který hokejovým blafákem překonal gólmana hostí Hluštíka – 1:2.

Chotoviny se nadechly k závěrečnému náporu, který ale přibrzdil rozhodčí Prágr – potřetí toho dne vylučoval, podruhé na straně domácích. Do kabiny musel předčasně Vojáček… Hosté už výhru udrželi a domů k Vajgaru odjeli jako nikým neporažený přeborník Jihočeského kraje.

Ke „stříbru“ chyběl bodík…

Toho dne se Chotoviny rozloučily s úspěšným trenérem Ilčíkem, který odcházel na Svépomoc, na trenérskou lavičku třetiligových „vodníků“ - FK Tábor. A byla u toho tehdy i trocha smutku. Vždyť i remíza by posunula Betu na druhé místo v přeboru. To po roce opět obsadily Vodňany, Chotovinští byli znovu třetí. Oba týmy přitom získaly 33 bodů.

I tak můžeme mluvit o historicky dosud největším úspěchu fotbalu v obci ležící něco přes deset kilometrů severně od Tábora.

Parta a výteční fanoušci

A jak na ty časy vzpomíná Karel Ilčík?

„V Chotovinách jsem trénoval od podzimu 1991 až do června 1994. Hrál tam tehdy i můj syn, taky Karel. Byla to výborná fotbalová parta - zkušení hráči Libor Pekárek, který dříve kopal ve Spartaku Sezimovo Ústí a ve VS Tábor, dvaačtyřicátník Jarda Němec hrával za VS Tábor a za Spartak Pelhřimov. Oporou byl Zdeněk Turek, místní patriot a nyní starosta Chotovin. Dále jsme získali skvělého gólmana Milana Mrzenu, ten potom chytal ve Spartaku Sezimovo Ústí. Tomu kryl záda Milan Spurný, přezdívaný Gretzky. Z Tábora přišli také Martin Štica, Karel Ilčík mladší, Jirka Mikulenka, Milan Makovička, Rostislav Mrzena, Petr Bartoň, Pavel Šolc a Pavel Pokorný. Mužstvo doplnili dva táborští hokejisté a také dobří fotbalisté Rudolf Vach a Arnošt Metelec. Z místních hráli Jan Šiman, bratři Passlerové, Jiří Svačina, Petr Pouzar a Dušan Mendl, současný ředitel sportovní redakce TV Nova,“ vypočítává bývalý úspěšný trenér.

A dodá, že finančně byl klub dostatečně zajištěn, hráči měli od výboru i od místních podnikatelů často hodně slušné prémie.

Takže připomeňme i ty muže, kteří vytvářeli fotbalistům v Chotovinách potřebné ekonomické i materiálně-technické zázemí.

Aktivní a pracovitý výbor vedl jako předseda Josef Sekal, který vystřídal Josefa Kytýra, dále v něm pracoval sekretář Oldřich Šmejkal, chotovinská legenda, a pokladník František Vrchota.

Odbornou lékařskou péči zajišťoval MUDr. Josef Balík, nynější klubový lékař druholigového FC MAS Táborsko.

O kvalitu pažitu se pečlivě staral správce Josef Procházka, místní velký milovník fotbalu.

A jedna perlička z té doby.

Zapomnětlivý masér Jan Fořter často dovedl hráče něčím překvapit. Traduje se, že místo chladícího kelenového spreje použil v mistrovském utkání doma s Humpolcem sprej Biolit proti hmyzu, jehož design umně zamaskoval. „No vidíte,“ smál se Honza po utkání, „a nepoznal to ani bolestínek Pavel Šolc!“ Právě ten jeho služeb využíval nejvíc…

Fotbalem žila celá obec

„Fotbalem opravdu žila celá obec. Velké návštěvy a parta fotbalistů, kteří makali a táhli za jeden provaz, to bylo hlavním tajemstvím tehdejších úspěchů. Často se stávalo, že na venkovní utkání odjížděl samostatný autobus plný chotovinských fandů, kteří si nechtěli nechat ujít vystoupení svých miláčků na hřištích soupeře,“ zdůrazňuje Karel Ilčík. A závěrem dodává: „V roce 2017 se konaly oslavy devadesáti let místního fotbalu. Samozřejmě, přítomni byli všichni hráči z toho slavného období. A hlavní motto oslav znělo: Celé Chotoviny tleskají legendární partě z devadesátých let!“

Napsal(a) Aleš Pivoda | Foto archiv autora
 


 

Reklamní sdělení

Reklama