Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Historii psala i Viktoria Tábor

 
pondělí, 16. listopadu 2020, 19:12

Tábor – Když přijíždějí fotbalisté týmů, které soupeří s mládežnickými družstvy FC MAS Táborsko, do Blanické ulice na táborské hřiště zvané Viktoria, asi nevědí, proč se areál jmenuje právě takto. Popravdě řečeno, dnes už to neví ani spousta Táboráků… O vysvětlení jsme požádali pana Miroslava Dvořáka. Tento muž, celoživotně oddaný hře zvané fotbal, byl totiž kdysi předsedou SK Viktoria Tábor. Klubu, který psal velmi důležité řádky táborské fotbalové historie.

Klíčový rok 1927

Fotbal v Táboře začal hrát v roce 1901 SK Tábor, který se v roce 1921 dokonce stal mistrem Jihočeské župy. V tomtéž roce vznikl DSK Tábor.

Od pana Dvořáka víme, že SK Viktoria Tábor byl založen v roce 1927. „Během roku 1926 začala skupina fotbalových nadšenců z táborských čtvrtí Kouřimova a Blanického předměstí uvažovat o založení nového fotbalového klubu. Na přelomu let 1926 – 1927 byl nový klub opravdu založen, a to pod názvem SK Viktoria Tábor,“ vysvětlil Miroslav Dvořák.

Klub, vyznávající červenobíle pruhované dresy jako Viktorka Žižkov, využíval v začátcích plac na Kouřimově, kde dnes najdeme parkoviště závodu Brisk. Často svá utkání hrál i na pověstném Rejžáku u sladovny. Také na městském hřišti U sloupu, které se nacházelo poblíž dnešní písecké křižovatky, kde nyní stojí budova Krajského soudu.

Konečně na vlastním

V roce 1931 se SK Viktoria mohl pochlubit konečně vlastním fotbalovým hřištěm. Samozřejmě škvárovým. „S výstavbou se započalo v roce 1929 na Blanickém předměstí a plocha včetně dřevěných kabin byla dokončena v roce 1931. Veškeré práce se uskutečňovaly svépomocí, zejména z řad členů klubu,“ upřesnil pan Dvořák.

Z Viktorky Slovan

V průběhu druhé světové války došlo ke změně názvu na SK Slovan Tábor. To byla v době, kdy naší zemi vládli hitlerovští nacisté, značná opovážlivost a zjevné vyjádření vzdoru.

Za války ovšem byla soutěžní činnost fotbalových oddílů pod vedením Jihočeské župy obtížná a zejména velmi nepravidelná. Například v sezóně 1944/1945 se fotbal vůbec nehrál.

„Je tu jistá pozoruhodnost, o které sportovní veřejnost málo ví. Nejstarší táborský fotbalový klub SK Tábor, založený už v roce 1901, se totiž v době druhé světové války fúzí začlenil do SK Viktoria Tábor, ještě před změnou názvu na Slovan Tábor. Z toho vyplývá, že v roce 2001 jsme jako právní pokračovatelé SK Tábor oslavili stoleté výročí táborského fotbalu,“ připomíná Dvořák. „A vůbec první oficiální zápas po osvobození republiky v roce 1945 spolu v srpnu sehrály DSK Tábor a SK Slovan. DSK vyhrál 3:1 a pak se už rozběhly pravidelné mistrovské soutěže,“ dodává.

Od podzimu bylo zahájeno mistrovství I. třídy Jihočeské župy. Mužstvo SK Slovan Tábor bylo zařazeno do „táborského okrsku“ spolu s dalšími šesti mužstvy. Patřily do něj také DSK Tábor a SK MAS Sezimovo Ústí.

Namísto Slovanu ČSD

V roce 1950 nastala změna názvu klubu na ČSD Tábor. Byl za tím mimo jiné fakt, že řada členů tehdy pracovala na dráze nebo v blízkém lokomotivním depu. Státní dráhy také činnost fotbalu v klubu nemalou měrou financovaly.

Pod hlavičkou ČSD Tábor hrálo mužstvo novou mistrovskou soutěž s honosným názvem I. třída Husitského sokolského kraje. Dále se jí účastnily ČSSZ Tábor, dřívější DSK, Kovosvit Sezimovo Ústí, vojenská VSJ Žižka Tábor, VSJ Otava Písek, Sokol Písek, ZSJ Fezko Strakonice, Jindřichův Hradec, JIP Loučovice, SK Volyně, OD České Budějovice, tedy bývalý Stadión, Rovnost České Budějovice, dřívější Meteor, pak také Vodňany a Suché Vrbné.

„Například v pátém kole se hrálo dlouho očekávané sousedské derby v Sezimově Ústí. Domácí Kovosvit podlehl ČSD Tábor 1:3, čemuž přihlíželo na tisíc diváků,“ podotýká bývalý předseda SK Viktoria. A pokračuje: „Z hlediska fotbalové historie je dobré připomenout jména hráčů, která se tehdy objevovala v zápisech o utkání ČSD Tábor, bývalé Viktorky a Slovanu Tábor: Pufr, Čechtický, Josef Machoň, Jan Machoň, Adámek (řečený Had), Macek, Švec, Bílek (zvaný Vejce), Caras, Pesinger, Štrauf, Sládek (přezdívaný Čouda), Janovský, Kolář, Macháček, Kotil, Říha či Jiří Šíp.“

Už ne Slovan, ale „Lokotka“

V roce 1953 vznikla TJ Lokomotiva Tábor. „V tomto roce proběhla rozsáhlá celostátní reorganizace ve sportovních klubech. Oddíly byly začleněny větších celků, tedy tělovýchovných jednot, a došlo i na změny názvu mnoha klubů. V Táboře vzniklo nové sdružení TJ Lokomotiva Tábor (dříve SK Viktoria, Slovan, ČSD). Dále pak například TJ Tatran Tábor (dříve DSK, Sokol, ČSSZ). Přihlášku do soutěže podal nový vojenský tým Dům armády Žižka. V Sezimově Ústí vznikla TJ Spartak Sezimovo Ústí (dříve Baťa, MAS, Kovosvit),“ vysvětluje Miroslav Dvořák.

V roce 1953 měla I. třída krajského přeboru dvanáct účastníků, hrála se jednokolově a zvítězil Slavoj České Budějovice. „Lokomotiva Tábor obsadila sedmé místo za Spartakem Sezimovo Ústí a před Tatranem Tábor,“ konstatuje Miroslav Dvořák.

I v roce 1954 měla krajská I. třída dvanáct účastníků, ale hrála se již dvoukolově. V sázce byla první tři postupová místa, zajišťující účast v divizi. „Tu si vybojovaly vítěz DA Žižka Tábor, budoucí úspěšná Dukla Tábor, spolu s ní i druhé Dynamo České Budějovice a třetí Spartak Strakonice. Lokomotiva Tábor obsadila jedenácté místo,“ listuje kronikou Miroslav Dvořák.

Okres, nebo B třída

V dalších letech už výkonnost fotbalové Lokomotivy poklesla. Přišly další reorganizace a městští rivalové, Dukla Tábor i Vodní stavby, původně DSK, si v jihočeském fotbalu vydobyli významnější postavení. V sezóně 1961/1962 se hrál na Blanickém předměstí už „jen“ okresní přebor.

Od ročníku 1964/1965 došlo k reorganizaci soutěží, která s sebou přinesla vznik I. B třídy. „V tomto premiérovém ročníku I. B třídy skončila Lokomotiva na pátém místě. Tuto soutěž hráli naši fotbalisté na Blanickém předměstí, s určitými přestávkami, až do roku 1991,“ upřesňuje bývalý předseda klubu.

Mládež prioritou

Od roku 1974 se Lokomotiva zaměřila hlavně na práci s mládeží. Největší zásluhu na tom měli jako trenér žáků právě Miroslav Dvořák a trenér dorostu Josef Kolibík. Bohužel, veškerou sportovní činnost na Lokomotivě limitoval ještě dalších deset let škvárový povrch hřiště, který vůbec nepřál kombinačnímu, technickému fotbalu.

Konečně pažit!

Nepříjemný škvárový povrch byl na hřišti v roce 1984 nahrazen povrchem travnatým. Zhotovitel JZD Chotoviny odvedl dobrou práci a na „Blaňáku“ se zazelenal opravdový fotbalový pažit. Chotovinští družstevníci použili technologií osetí přímo do upraveného škvárového povrchu. Areál tím dostal novou kvalitu a Tábor získal vedle „dukelského“ stadionu Míru a „vodnické“ Svépomoci už třetí důstojnou travnatou plochu, na kterém se mohl hrát fotbal dvacátého století.

Opět Viktoria

V celé zemi, společnosti i ve sportovním dění nastala po listopadu 1989 řada doslova převratných změn. A přišel rok 1990.

Tehdy se na valné hromadě tělovýchovná jednota Lokomotiva TÁBOR přejmenovala na SK Viktoria Tábor. Vznikl subjekt, který se vrátil k původnímu historickému názvu. Předsedou tohoto nového uskupení byl jednomyslně zvolen právě Miroslav Dvořák, předsedou fotbalu v rámci SK Viktoria pak Zdeněk Krátký.

„Sezóna 1990/1991 byla pro Viktorku úspěšná – přinesla totiž postup do I. A třídy Jihočeského kraje. Naše mužstvo vyhrálo I. B třídu s přehledem, s jedenáctibodovým náskokem před Sokolem Boudy. A ještě něco - nejlepší střelec soutěže, náš Roman Lukáč, nastřílel skoro neuvěřitelných třicet branek,“ pyšní se pan Dvořák.

Na „Blaňáku“ opět přebor!

Ale měl přijít ještě větší úspěch! Sezóna 1993/1994 totiž přinesla na Blanické předměstí dokonce postup do Jihočeského krajského přeboru!

Boj o postup do KP byl napínavý až do posledního kola. Viktoria v něm zvítězila na hřišti Milevska a se ziskem 37 bodů odsunula na 2. příčku favorizovanou Soběslav. Ta získala sice stejný počet bodů, ale měla horší vzájemné zápasy.

Zajímavé je i po letech hodnocení tehdejšího hlavního trenéra i předsedy klubu Miroslava Dvořáka: „Myslím, že náš postup byl zasloužený, i když o něm rozhodl až vzájemný zápas se Soběslaví. Bylo to drama se šťastným koncem pro nás. Velkou roli v tomto historickém postupu sehrála skvělá parta. Velmi mě těší, že se zde projevila i naše dlouholetá práce s mládeží. Vždyť z původních žáčků se postup postarali Duspiva, Herout, bratři Humhalové, V. Novák, Starý, Štumfol, L. Novák…“

A ještě vyjádření tehdejšího kapitána mužstva Radka Duspivy: „Za všechny hráče bych chtěl poděkovat velké duši táborské Viktorky, paní Marii Dvořákové. Postup je náš dárek k jejím padesátinám. Moc si to zaslouží!“

Počátek zániku…

Koncem roku 1996 navštívili tehdejšího předsedu SK Viktoria Tábor Miroslava Dvořáka zástupci fotbalistů s požadavkem osamostatnit se ze sportovního klubu. Tento požadavek jim byl, v souladu se stanovami SK, umožněn. Veškerá práva podle stanov byla v roce 1997 převedena na nový právní subjekt SK Viktoria CLUB Tábor. Novým majitelem Clubu se stal táborský podnikatel Petr Komín.

„A-mužstvo nadále pokračovalo v jihočeské krajské soutěži, I. A třídě. Ale po dvou odehraných sezónách účast odhlásilo. Někteří hráči odešli do sousedních Čekanic, část posléze do nedalekých Dražic. Mládež – přípravka, žáci a dorost - byla po dohodě převedena do FK Tábor. A to byla definitivní tečka za existencí slavného táborského fotbalového klubu SK Viktoria Tábor,“ uzavírá s trochou smutku Miroslav Dvořák.

Pro přesnost je třeba dodat, že SK Viktoria Tábor svou činnost vyvíjí dál, ovšem bez fotbalu. Zaměřuje se na aerobic, cvičení rodiče a děti, míčové hry, basketbal a plavání.

Ve druhé nejvyšší soutěži!

Už opravdu jen málokdo ví, že Viktorka, tenkrát pod shora zmíněným názvem ČSD, hrála dokonce druhou nejvyšší soutěž! Nevěříte? Ne, druhá liga to nebyla…

Pro rok 1951 totiž generalita československého fotbalu rozhodla, že krajské soutěže (bylo jich v celé zemi dvacet) se na jednu sezonu hranou systémem jaro - podzim stanou opravdu druhou nejvyšší soutěží. Tu v Českobudějovickém kraji vyhrála Slavia (nynější Dynamo) České Budějovice. Čtvrtý skončil Kovosvit Sezimovo Ústí, šestý ČSSZ Tábor a osmé místo obsadil tým ČSD Tábor.

O rok později představovaly druhou nejvyšší soutěž krajské přebory (těch bylo dokonce dvacet jedna). Noví krajští přeborníci pak sehráli kvalifikaci o postup do Mistrovství republiky, což byla 1. liga.

Jihočeský přebor toho roku znovu vyhrála Slavia (Dynamo) České Budějovice, ovšem do ligy z kvalifikace neprošla.

A jak pochodil táborský region? Třetí skončil tým ČSSZ Tábor, pátý tým ČSD Tábor a až osmý Kovosvit Sezimovo Ústí.

Trvalá stopa v historii

Jak je patrné, fotbalová Viktoria Tábor, i pod dalšími názvy, psala neopominutelnou kapitolu v historii nejen táborské, ale i jihočeské kopané. Její minulost a tradice nyní aspoň natrvalo připomíná název areálu s travnatým hřištěm na Blanickém předměstí. Ti, kteří klub kdysi založili, kteří hráli v jeho dresu, trénovali a obětavě pracovali jako činovníci, si aspoň ten název jistě zaslouží.


Viktoria Tábor, vítěz 1. A třídy 1993/1994. Nahoře zleva – Zdeněk Krátký, asistent trenéra, Miroslav Dvořák, hlavní trenér, P. Humhal, Kvěch, Lukáč, V. Novák, Tůma, Nikl, Herout, L. Novák, Kadlec, Jarda Šulc, vedoucí mužstva. Dole zleva – Štumfol, Nováček, Roll, Duspiva (kapitán), Starý, Melichar, Tesař, Vl. Humhal.
Napsal(a) Karel Ilčík, Aleš Pivoda | Foto archiv
 


 

Reklamní sdělení

Reklama