Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Záloha Thaler, Šerý, Zeman vzbuzovala respekt. Zemřel poslední člen uznávaného tria

 
úterý, 3. listopadu 2020, 23:41

Hluboká nad Vltavou - Ve věku 86 let zemřel v neděli 1. listopadu 2020 někdejší hráč českobudějovického Dynama František Thaler. Bývalý nekompromisní defenzivní záložník se podílel na návratu černobílých do druholigové společnosti v roce 1959.

František Thaler vyšel ze čtyřdvorské líhně. V roce 1958 angažovalo šikovného záložníka Dynamo Č. Budějovice. „Trénoval nás Vašek John. Bezvadný trenér, býval i jedním z nejlepších hráčů,“ zavzpomínal Thaler při naší návštěvě u něj doma v Zámostí na Hluboké v srpnu 2014.

Černobílí neměli v oblastní soutěži (tehdy 3. nejvyšší soutěži) konkurenci a zaslouženě vyhráli ročník 1958/59. „Jaro se nám povedlo, de facto jsme neměli soupeře a měli jsme mančaft jako hrom,“ řekl k suverénnímu postupu do druhé ligy pravidelný člen krajské jedenáctky.

Tehdejší obávanou záložní trojici vytvořil společně s Miloslavem Šerým a Františkem Zemanem. „Franta Zeman nebyl vysoký, ale technik, slalomář jako Masopust. My jsme spolu vyrůstali ve Čtyráku. Když jsem zjistil, že Franta je v Děčíně a nehraje tam, tak jsem to řekl vedoucímu mužstva Pokornému a dalším a jeli jsme tam za ním,“ popsal přesun dlouholetého parťáka k „černým kůžím“. „Míla Šerý byl poctivec, vždycky se na něj dalo spolehnout. Byla škoda, že předčasně skončil, na hřišti nám citelně chyběl,“ poznamenal k neslavnému konci kapitána a člena síně slávy Dynama.

Hřiště u šroubárny nevyhovovalo druholigovým parametrům a budějovický nováček musel hledat jiné útočiště. „Hráli jsme na novém a perfektním trávníku na Rudé hvězdě. Pak jsme se přesunuli na upravený Sokolský ostrov a po sloučení se Slavojem na Střelecký ostrov,“ řekl k putování po budějovických stadionech.

Trenéři často pověřovali houževnatého Thalera osobní obranou nejlepších hráčů soupeře. „Vždycky jsem hrál osobku na tahouny jednotlivých týmů, ale přitom jsme byli sehraní v halvech se Zemanem. Ten byl ofenzivní, ale já jsem taky chodil dopředu. A taky jsem pomáhal vzadu, bral jsem tam hlavičky,“ uvedl své hlavní úkoly při fotbalových bitvách, v nichž střežil i slávistu Kadrabu nebo karlovarského Feureisla.

Za památný označil domácí duel s Teplicemi (1961), v němž se Budějovickým podařil po strhujícím závěru dokonalý obrat. „Prohrávali jsme už 0:2, když za Teplice hrající Viktor Lávička běžel najednou sám na bránu. Všichni jsme zůstali úplně štajf a dívali jsme se, jak Viktor jde pěkně do brány. Naštěstí bek Béďa Matouš, který dělal atletiku, se vydal za ním, dohonil ho a vykopl mu míč. My jsme zaútočili, dali jsme gól a ještě jsme ten zápas vyhráli 3:2,“ vylíčil klíčový okamžik zápasu, ve kterém zařídil vyrovnávací gól. „Míla Šerý si stavěl míč na trestňák, za ně chytal Havlíček. Byli jsme domluvení, já jsem na to naběhl a posadil míč přímo do vinglu. Jenže rozhodčí to neuznal. Míla si to postavil znovu, já se rozběhl a přesně to dal do stejného kouta. To se povede málokdy,“ liboval si nad sehranou standardkou i po půl století.

Výkony Dynama ve druhé lize měly klesající výkonnost. V sezoně 1964/65 sestoupilo z předposledního místa do divize. „Nastala smutnější éra. Získali jsme pouze 11 bodů za celou sezonu. Spolu s námi sestoupila po roce Lokomotiva Č. Budějovice. Na derby přišlo asi 4 tisíce diváků. Hrála proti nám i pražská Slavia s Frantou Veselým. To jsem musel hrát,“ nenechal si ujít šlágr s postupující Slavií, který se kvůli velkému zájmu fanoušků obou táborů (přišlo jich přes 5 tisíc) hrál na trávníku Rudé hvězdy.

Byl vyhlášeným hlavičkářem a nadšencem, který se nechal k zápasu přivézt i z nemocničního lůžka. „Fotbal mě neživil, ale byl to fajn koníček. Bavilo mě hrát. Zkoušel jsem to i v dalších sportech, v hokeji, volejbale či ping pongu,“ uzavřel František Thaler, který končil kariéru na Hluboké, kde hrál v žácích i syn Radomír. 

V úterý 3. listopadu 2020 by se František Thaler dožil 87 let.

Napsal(a) Michal Průcha, Ladislav Lhota | Foto Ladislav Lhota, archiv JF
 


 

Reklamní sdělení

Reklama