Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Výhře župního dorostu tleskalo 40 tisíc diváků! Spoluhráči Fiktus a Šerý se sešli po téměř 70 letech

 
sobota, 18. dubna 2020, 23:01

O nečekanou senzaci se postaral tým dorostenců Jihočeské župy footballové 31. srpna 1947. Na zrekonstruované Letné zdolal v předzápase mezinárodního střetnutí ČSR vs. Polsko dlouhých čtrnáct let neporažený župní výběr středních Čech. Utkání zaujalo nejen povedeným obratem ve druhé půlce, ale také rekordní návštěvou, která kdy sledovala jihočeské mužstvo během fotbalového utkání.

Poločasový výsledek nenasvědčoval tomu, že by se na výtečné bilanci týmu Středočeské župy mělo něco změnit. Mužstvo složené v drtivé většině z pražských hráčů si do přestávky vytvořilo po gólech kročehlavského Hodka (22.), sparťana Tomana (29.) a Pikeše (40.) z Bohemians náskok 3:0. Schylovalo se k debaklu.

Trenér jihočeského mužstva Bohumil Mašek, jenž se poctivě a úspěšně roky věnoval v Meteoru Č. Budějovice mládeži, stáhl o pauze nejistého brankáře Klenku ze Suchého Vrbného a poslal na plac čtyřdvorského Josefa Svobodu (za dva roky přestoupil do Dynama ČB).

Zvrátili průběh zápasu z 0:3 na 4:3

„Středočeši dlouho neprohráli a my jsme měli být jen dalším soustem. Dopadlo to úplně obráceně,“ podotkl meteorák František Fiktus, který nastoupil na levé spojce. Jihočeši ve druhém poločase přidali na důrazu, zbavili se zbytečné trémy a rázem ovládli celé hřiště. „Nějak z nás spadl veškerý respekt před silným soupeřem a dokázali jsme vyhrát druhou polovinu zápasu 4:0,“ přidal další pamětník obránce Miloslav Šerý.

Dvě minuty po změně stran Jan Lidral snížil z penalty za faul na Fiktuse, písecký Emil Svoboda dvakrát skóroval hlavou (55. a 65.) a rázem bylo srovnáno. Deset minut před koncem zužitkoval převahu Fiktus a za velkého aplausu obecenstva zařídil vítěznou branku. Obrat byl dokonán – 4:3. „Tento skvělý úspěch mladých Jihočechů je výsledkem soustavné práce v dorostenecké komisi JŽF v čele s Maškem, jemuž letos vypomáhal také trenér Hroneš,“ vyzdvihla Jihočeská pravda trenérský tandem.

Zaujal Emil Svoboda. Z II. třídy šel do ligy!

„V družstvu soupeře hráli brankář Pavlis, Fišer, hokejista Charouzd, Bílý, s nímž jsem se další rok potkal v lize na Spartě, kde jsem debutoval, ale i v našem družstvu byla řada jmen, budoucích předních hráčů,“ vybavil si ševětínský rodák Šerý, který měl tehdy coby dorostenec první rok působení v SK Č. Budějovice za sebou.

V táboře vítězů, hrající oproti domácím WM-systémem, vynikali střední útočník Emil Svoboda ze Slavoje Písek, týmu krajské II. třídy – na jaře 1949 přestoupil do Plzně, válel pak za Spartu (1954-61) a pětkrát reprezentoval – a pravé křídlo Kliment ze Sušice. Ale pozadu nezůstali ani ostatní, pozdější hokejový reprezentant Lidral (SK ČB), Diesner (Lišov) a Fiktus, obránci Šerý s Vláškem (oba SK ČB), v záloze známý „obojživelník“ Hajšman (Meteor) či sušičtí záložníci Brejcha s Klímou. Několikrát zachránil brankář Josef Svoboda.

Pohostinný Fiktus nás vítal v Mirošově

Spoluhráči Miloslav Šerý (91 let) a František Fiktus (v květnu oslaví také 91. narozeniny) se znovu potkali až po 68 rocích. V prosinci 2015 jsme vyrazili do Mirošova u Rokycan navštívit Fiktuse, který bezvadně ovládal i hokejku a jako jeden z mála si zahrál nejvyšší soutěž v obou nejpopulárnějších sportech. „Naše kariéry se míjely. Já Dynamo neopustil a Franta se po krátké štaci v Teplicích usadil v Praze, kde hrál za Slavii Praha a pak byl kapitánem Bohemky. Jsem rád, že jsme se zase mohli vidět. Bylo na co vzpomínat,“ sdělil legendární zadák černobílých Šerý, který cestoval s námi. „Moc jste mě potěšili, že jste přijeli,“ dodal vzorný hostitel Fiktus.

V hlavním střetnutí v Praze smetl československý národní tým Poláky 6:3. Po boku kapitána Josefa Bicana zářil bratislavský Ladislav Kubala. Oba vstřelili po dvou gólech. Světoběžník a Slovák Kubala hrál za tři reprezentace (Maďarsko, ČSR a Španělsko). Po emigraci do Španělska ohromil celé Katalánsko a kvůli obrovskému zájmu fanoušků museli vystavět obří Camp Nou (1957). Největší stadion v Evropě.

Napsal(a) Michal Průcha | Foto Ladislav Lhota, archiv JF