Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Vtipálek Volf je ze zahraničí zpět a už trénuje s týmem: V kabině se kluci ptali, kdo jsem

 
čtvrtek, 5. března 2020, 12:04

Ledenice – S trochou nadsázky se dá říct, že fotbalisty TJ Slavoj Ledenice „posílil“ šestadvacetiletý Matěj Volf. Ve středu 4. března se totiž letos během zimní přípravy poprvé objevil na tréninku a po dlouhých měsících v zahraničí hlásí návrat zpět k týmu. V podzimní části sezony zasáhl epizodně jen do tří utkání na pár desítek minut. Mezitím pracoval nebo cestoval v USA a Indonésii.

Dlouhý byl hlavně pobyt v USA, kvůli kterému jste zmeškal většinu podzimu. Co jste tam dělal a jak dlouho jste tam byl?
Je to tak. V USA jsem strávil něco přes čtyři měsíce. Z toho jsem tři pracoval v malém městečku Montauk na Long Islandu (New York) a pak jsme projeli známé parky a města na západě země.

Co se vám nejvíc líbilo?
Jsem převážně milovník přírody, takže těžko hledám, který park se mi líbil nejvíc. Asi bych ale vyzdvihl Yosemitský národní park. Z měst řeknu klasické Las Vegas, které opravdu nikdy nespí.

Nedávno jste se vrátil z další velké cesty. Dá se v něčem srovnat příroda v Indonésii a v USA?
Srovnávat se to úplně nedá. Osobně se mi strašně líbily obě tyhle cesty a každá měla své plusy i mínusy. Kdybych měl ale něco vybrat, tak řeknu kompromis. V USA to byla příroda a v Indonésii místní lidi, kteří tam žijí. Byli naprosto úžasní a viděli jsme tam ojedinělou ukázku naprosté dobroty a pokory.

Pojďme ke Slavoji, ke kterému ses připojil po delší době. Jaký byl první trénink?
Jelikož jsem měl opravdu dlouhou absenci, šel jsem do tréninku s tím, že si dám do těla individuálně bez kluků. Chtěl jsem si i ověřit, jak jsem na tom s fyzičkou.

A jaký byl výsledek?
Musím říct, že jsem se cítil poměrně dobře. Možná až překvapivě. S trenérem se ještě budeme bavit. Je totiž ve hře, že mi ještě prodlouží fyzickou část a ke klukům se přidám v závěru tréninku. Případně si fyzickou část dám individuálně a herní tréninky už pojedu normálně s týmem.

Sportoval jste i v zahraničí?
Ano. Víceméně sportuju neustále, i když v posledních měsících to už nebylo tak intenzivní. Za poslední půlrok jsem víc naplaval, než naběhal.

Těšil jste se zpět mezi kluky? Proběhlo v kabině nějaké špičkování?
Pravdou je, že až na pár výjimek jsem s klukama nebyl dlouhých osm měsíců. Takže jsem se do kabiny těšil. Samozřejmě proběhly klasické vtípky s tématikou, kdo vůbec jsem. Byl bych ale naopak překvapený, kdyby nic podobného nepřišlo. (úsměv)

Jak to vypadá dále? Budete tedy už tréninky v kombinaci s prací stíhat?
S nějakými výjimkami si myslím, že už bych měl stíhat vše. Chci na tom teď ještě víc zapracovat po individuální stránce, protože kluci v zimě opravdu dřeli. Těším se na zápasy. Obzvlášť, když je před námi taková výzva. Slavoj chceme v kraji zachránit.

Společně s dědou chystáte na sobotu 21. března turnaj ve stolním tenise. A hned druhý den budete hrát první mistrovství zápas na hřišti Třebětic. To bude náročný víkend.
A já věřím, že oba dny to zvládneme! Děda mě oslovil, jestli bych mu s touto akci pomohl. Rád jsem souhlasil. Připravené je občerstvení v bufetu, ceny nejen pro vítěze a samozřejmě i spousta zábavy během celého turnaje. Přijít muže kdokoliv, kdo už někdy držel pálku v ruce a má chuť strávit sobotní den s veselým kolektivem. Budeme se těšit. Stejně tak naše fanoušky zvu na jarní odvety do rekonstruovaného areálu. Slibuji, že na hřišti necháme všechno, abychom soutěž udrželi! A děkuji za rozhovor.

Napsal(a) Michal Heřman | Foto Michal Heřman
 


 

Reklamní sdělení

Reklama