Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Byl to velmi plodný půlrok, hodnotí šéf Jč. KFS Jan Jílek

 
pátek, 6. prosince 2019, 13:57

V březnu 2019 oslavil Jihočeský KFS kulatých sto let, které si důstojně připomněl oceněním dlouholetých činovníků a vydáním unikátní knihy 100 let jihočeského fotbalu. Než jsme se nadáli, jubilejní rok je za námi. S předsedou kraje Janem Jílkem jsme se ohlédli nejen za skončeným podzimem, ale probrali jsme i další zajímavá témata.

Jak byste zhodnotil uplynulý podzim z pohledu Jihočeského KFS?
Musím říct, že poločas sezony se mi hodnotí velmi dobře. V celém ohledu musím být pozitivní. Jak s prací jednotlivých odborných komisí, tak s fotbalem jako takovým a jeho prezentací v jižních Čechách. Věci, které řešíme v rámci jednotlivých kol, jsou standardní, nic nevybočuje z normálu. Komunikace s oddíly je na velmi dobré úrovni, naučily se pracovat s informačním systémem, sdílet pokyny STK a informace hledat v dostupném čase, to znamená výstupy STK, DK, případně Komise rozhodčích. Fotbalu to pomáhá. Jsem velmi pyšný na to, že se nám ve spolupráci s  tebou a Zdeňkem Zuntychem podařila vydat unikátní kniha ke 100. výročí založení Jihočeské fotbalové župy. Jsme jediní v republice a myslím si, že to tak i zůstane.

Co byste uvedl na konto jednotlivých komisí KFS?
Komise, ať jsou to rozhodčí pod Milanem Makovičkou, Vláďa Eibl s STK, Franta Kroiher s disciplinárkou či Jirka Hrbáč s komisí mládeže odvádí skvělou práci a atmosféra ve výkonném výboru je velmi pozitivní a uvolněná. Řešíme smysluplné věci, jak posouvat fotbal v našich možnostech a podmínkách, co tomu můžeme dát. Všichni členové komisí to dělají zadarmo ve volném čase, jednou za rok za večeři. Za to bych jim chtěl vyseknout maximální dík. Nemůžeme si dovolit placené funkcionáře. Zároveň je to obrovská řehole, protože na svazu jsou jednou či dvakrát týdně a tráví tam hodiny. A to samé se týká funkcionářů na oddílech, kde je to o dvou či třech srdcařích. Obávám se o budoucnost na těch nejnižších článcích. Kluby si budou muset vychovávat a připravovat nové funkcionáře.  Už teď jich na nedostatek. Člověk vidí pořád stejné tváře. Mladí se nikam nehrnou, není kde brát.

Ožehavé téma jsou rozhodčí. Panuje s jejich výkony spokojenost?
Snažíme se rozhodčí nastavovat tak, aby za podobné přestupky dávali totožné tresty, aby se nestalo, že jeden rozhodčí to neodpíská vůbec a druhý udělí červenou kartu. Samozřejmě se v rámci celé řady zápasů nevyhneme určité chybovosti rozhodčích, samozřejmě objektivně se to snažíme řešit, ale dle mého názoru to nevybočuje z normálu. Celkově tedy mohu říct, že jsem i z tohoto pohledu s polovinou sezony spokojený a hodnotí se mi velmi dobře. Pořádali jsme i různé tématické semináře s oddíly. První se týkal vyhodnocování situací na hrací ploše, další nových pravidel, korupce a sázek, měli jsme tu 2. ročník krajské Grassroots konference o práci s mládeží a mládežnických projektech, kde jsme prezentovali i projekty, které realizujeme v rámci KFS a OFS.

Zmínil jste nová pravidla. Jak se v krajských soutěžích ujala v praxi? Karty teď fasuje i osazenstvo na střídačkách.
Právě jedna z nových věcí je udělování karet příslušníkům družstva na lavičce a v technické zóně. Musím říct, že v tomto ohledu je to pravidlo, s nímž pracujeme a snažíme se mu dát nějakou formu, protože ne vždy má ten správný preventivní účinek. Když vám dostává jeden a ten samý trenér či asistent každý zápas žlutou kartu (napomenutí) za „nepříslušné chování“ v technické zóně, nemá to žádný výchovný účinek. My už dnes přemýšlíme o dalších opatřeních, jak tenhle problém řešit.

A jak tedy usměrnit křiklouny na střídačkách?
Nechci předjímat, říct si čtyřikrát a stop a tak dále, něco budeme na příští sezonu navrhovat. V rozběhlé to nejde. Pracujeme s tím, nechceme zavádět v kraji stopky za čtyři žluté karty, u hráčů vyplynou většinou ze hry, ale pokud je tam pravidelně žlutá karta za chování, v uvozovkách bez urážek vůči delegovaným osobám, čtete to v každém zápise, doma i venku, tak se přiznám, že to něco znamená a není to úplně v pořádku. S těmito věcmi se učíme pracovat my i rozhodčí a myslím si, že se to v celku daří. Pravidlo se zažilo. Je to transparentní pro diváky a hráče, prostě pro všechny aktéry. Mně se to pravidlo celkem líbí, daří se nám to komunikovat do oddílů vhodným způsobem. Zvolili jsme formu přímé edukace na jednotlivých materiálech formou případů, které se staly na hrací ploše.

V tomto směru pomáhají semináře pro zástupce oddílů, trenéry, vedoucí mužstev a kapitány.
Určitě. Na začátku jara chceme zopakovat seminář na situace, které pro jsou aktéry takzvaně sporné nebo ne úplně jednoznačné a rozhodčí je vyřeší buď správně, nebo chybně. Chceme dát činovníkům návod, jak se ty situace mají správně posuzovat a přidat k tomu oborný výklad a ukázku. Budeme pracovat s vlastními materiály v kraji z videí natočených z TVcom nebo z I. A třídy než s pravidlovými ukázkami z UEFA. Na seminář jsme měli pozitivní ohlasy a také jsme se zavázali, že ho na jaře uděláme. Pravidla jsou důležitou součástí hry a i pro nás je velmi žádoucí, aby se ve všech klubech dostaly takzvaně pod kůži.

Často se přetřásá téma hraní rukou. Málokdo se v tom vyzná…
Běžná laická veřejnost v tom má mezery a nerozumí tomu, což je špatně. Ale když Pravidlová komise řekne, že každá ruku je jiná, na to se nedá dát návod, tak to není dobře. Všichni víme, že každý člověk je jedinečný. Máme různé povahy. Tak i my to musíme zařadit do nějaké kategorie a hlavně to musíme umět vysvětlit. Ta pomůcka k tomu musí navést. Nemůžeme si to upravovat podle sebe.

Velkým celorepublikovým problémem je dorost. Když to přeženu, tak ve fotbale je ohroženým druhem…
Obecně je dorost nejohroženější kategorií v rámci fotbalu. Nemáme problém v přípravkách, žácích, trend je velmi pozitivní, osvědčily se nábory, za šest let předsedování cítím, že jak se zaselo před roky, tak se pomaličku sklízí. Teď by měli hráči přerůstat do dorostu a bude klíčové je u toho fotbalu udržet. Mimo strakonického okresu, který na tomto poli pracuje velmi příkladně, nemáme v okresech žádné dorostenecké soutěže. Zbylé týmy jsme si jako kraj jsme si vzali pod sebe.

Další kapitolou jsou rozhodčí, celkově jich je stále málo.
Spustili jsme vlastní náborovou kampaň, ale stále máme nedostatek rozhodčích. Máme malou kvantitu a tomu odpovídá kvalita. Tím trpí i hra. Pokud rozhodčí ztrácí respekt, má to složité. Do školy mladých rozhodčích se nám letos přihlásilo 10 frekventantů, my bychom jich ale potřebovali 30 až 40. Z 12 až 15 nováčků jich zůstane devět. Celorepublikově je poloviční úmrtnost. V okrese České Budějovice je věkový průměr rozhodčích téměř 68 let. Problém je ten, že všeobecně rozhodcovská populace stárne. A pokud mladí skončí s fotbalem, odejdou z něho úplně. Další berou pískání čistě jako brigádu, přivýdělek při studiích, ale bez ambicí.

Jak to vypadá v kraji s rozhodčími, kteří se uchytili?
Někteří mají vidinu progresu. Krajský přebor teď máme našlápnutý mladými kluky, jsou etablovaní a vytváří si mezi sebou vztah, drží partu. Potřebovali bychom je posunout výš, do roka a půl dostat do divize šest nových mladých perspektivních rozhodčích. Jeden ročně je bohužel málo.

To za vaší kariéry rozhodčího nebývalo. Pozice v celostátních soutěžích oslabily.
V profesionálních soutěžích máme jako hlavního rozhodčího pouze Rejžka a Kotalíka s Pečenkou jako asistenty. V ČFL jsou Urban, Tesař, Benedikt a Vychodil. Na druhou stranu máme daleko početnější zastoupení u delegátů. V profi soutěžích jsou Kureš s Martincem, v Česku Eibl, Hanzal, Chlaň, Řezáč, Šnajdr, Urban, Vrzal, Brož. Zastoupení máme i v komisích. Kureš je předsedou Pravidlové komise a člen Komise rozhodčích, Martinec členem Komise rozhodčích na Česku. Z pohledu jižních Čech ještě můžeme zmínit, že Karel Poborský je ředitelem regionálních akademií a Jiří Kotrba ředitelem Sportovně-technického oddělení FAČR.

Jak se v dnešní těžké době daří shánět finance pro krajský fotbal a jak se na tom podepsala dotační aféra?
KFS je pobočný spolek FAČR, příspěvkovou organizací, které jdou finance přes MŠMT. Po té aféře jsme přišli o dvě třetiny rozpočtu. Místo 3,2 milionu korun, teď dostáváme jenom 1,2 milionu. A to je obrovský zásah. Podařilo se nám podporovat oddíly v rámci mládeže, nastavit příspěvky trenérům mládeže v oddílech, aspoň něco jim dát za ten čas strávený s výchovou dětí. Dělali jsme desítky či stovky smluv formou DPP, odměna šla rovnou trenérům. Dopředu jsme ale vysílali signály, aby si to v klubech už dál nastavili sami. Svaz tu není od toho, aby sháněl klubům finance, ale abychom pomáhali obecně s věcmi, které chceme nastartovat a mít je standardizované. Nakoupili jsme bezpečné branky klubům, které prokazatelně pracovaly s mládeží. Stálo nás to šest milionů korun, do trenérů se vložilo téměř sedm milionů. V poslední době jsme pořídili do klubů agility pomůcky – nosítka a ohebné praporky, pořadatelské vesty, pravidelně připíváme na vybavení ustrojení rozhodčích. Rádi bychom odstartovali další nové projekty, jenže ty velké, do kterých se zapojovaly ČEZ a Jihočeský kraj, jsou podmíněné finanční spoluúčastí. A to si za nynější situace nemůžeme dovolit. Jsme třeba rádi, když seženeme partnera za sto tisíc korun, ale situaci to nevyřeší. Třetím rokem jsme na třetinovém rozpočtu, na druhou stranu klubům se vytvořením speciálních programů, které kryjí náhrady za rozhodčí a delegáty, výrazně ulevilo. Ale snad se blýská se na lepší časy a budeme moct fotbal znovu výrazněji podporovat. Hledáme možnosti vícezdrojového financování s provázaností až do okresů.

Peněz se nedostává ani dalším sportům.
Ano, ve sportu celkově chybí finance. Stávkují učitelé, doktoři, atd. Přitom sportovní kluby jsou někdy jako odkládací kroužek, a samotná práce je krutě podfinancovaná. Přitom si plní několik činností najednou – výchovnou, pedagogickou a vzdělávací. Co se zaplatí, je sotva na provozní náklady. Přál bych si, aby se sport začal vnímat jako klíčová součást našeho života a proudily do něj peníze, po kterých voláme a potřebujeme. A my je budeme investovat nejen do dětí, ale i do seniorů, kteří až na turistiku nemají žádné jiné aktivity a možnosti. Získávat nějaké návyky, sportovat, celoživotně dbát o tělo. Sport je fantastický v tom, že se dá dělat celý život. V každém věku. Na to bychom se měli zaměřit a chtít stát se součástí veřejného života. Být víc vidět a slyšet. To zatím neumíme.

Co byste na závěr popřál funkcionářům a hráčům mužstev do nového roku?
Poděkoval bych jim za celý rok, byl od všech aktérů skvěle vedený. Jako jižní Čechy se nemusíme stydět za úroveň a prezentaci. Popřál bych všem, aby si odpočinuli a nabrali síly na jaro. Hodně si cením si komunikace a respektu, i když bych ho na hřišti chtěl vidět ještě víc, ale zlepšuje se to. Ať prožijí svátky v kruhu svých nejbližších, s vlastní rodinou, od které tak často odchází k našemu milovanému fotbalu. Aby oslavili nový rok 2020, jak se patří, ať je magický, ať nám dá novou energii, abychom stále dělali fotbal především velkým srdcem.

Napsal(a) Michal Průcha | Foto Michal Průcha
 


 
Reklama