Novým ředitelem Sportovně-technického oddělení FAČR se stal Jiří Kotrba

„Jsem moc rád za nabídku, kterou jsem od asociace dostal. Vážím si lidí i jejich práce, která zde byla už udělána a na kterou tak mohu navázat. V mnoha směrech dnes díky zápalu těchto lidí na FAČR mají trenéři mládeže snad poprvé v historii srovnatelné podmínky s trenéry, pracujícími v profesionálním seniorském fotbale. Nemusí se starat téměř o nic jiného, než o výchovu a přípravu svých svěřenců. Ve své pozici ale nechci vše zužovat jen a pouze na práci se sportovně nadanou mládeží. Stejnou energii chci vkládat i do vylepšování systému školení trenérů, psaní nových metodických materiálů, natáčení videí, prohlubování projektu „létající trenéři“ a zachování nezbytného propojení všech těchto projektů. Opravdu se na to těším,“ říká Jiří Kotrba.

Jiří Kotrba vystudoval na FTVS UK obor TV a sport, v roce 2010 ukončil navíc úspěšně na ESMA Barcelona studium oboru marketing a řízení (titul MBA). Mezi trenérské úspěchy bývalého aktivního hráče a reprezentanta do 21 let, patří ligový titul se Spartou (se kterou si zahrál i osmifinále Ligy mistrů), účast v Poháru UEFA s Jabloncem a Příbramí nebo domácí pohárové triumfy s Viktorií Žižkov a Jabloncem. Kromě funkcionářské kariéry se velkou část svého života věnoval trénování mládeže a výchově nových fotbalových talentů.

„S panem Kotrbou jsem osobně jednal a jeho přístup na mě udělal velmi dobrý dojem. Hlavně mi imponoval fakt, že nechce rozbíjet to, co zde již správně fungovalo, naopak na tom chce stavět i směrem do budoucna. Navíc je to muž, který má s výchovou mladých fotbalistů opravdu bohaté zkušenosti, které nyní doufám převede i do své práce pro fotbalovou asociaci,“ komentuje nového muže na Strahově předseda FAČR Martin Malík.

Úvodní slovo Jiřího Kotrby

Hned na začátku musím připomenout, že práce nejen fotbalových trenérů je jen dalším článkem řetězu, který začíná u toho, jak se od narození vyvíjí motorika dítěte. Pohyb je základní biologickou potřebou, která je jednoznačně geneticky daná. Bohužel pokud není podporována, zaniká. Je silně ovlivněna podmínkami. Jestliže dítěti nevytvoříme podmínky, aby se mohlo dostatečně hýbat, tak potřeba pohybu zaniká! Do tří let se na vývoji jednoznačně podílí rodiče, pak nezastupitelnou funkci spolu s rodinou přebírá MŠMT ve svých zařízeních, v mateřských školách a základních školách v hodinách tělesné výchovy. Až poté nastupují sportovní kluby, které se naprosto přirozeně nejvíce zajímají o tři procenta dětí (týká se všech talentovaných dětí pro sport, ne jen pro fotbal), které mají předpoklady se uplatnit ve vrcholovém sportu. Všichni, kdo pracují na Sportovně-technickém oddělení FAČR si ale uvědomují:

• že dnešní děti předškolního věku mají nižší pohybový potenciál, než jejich vrstevníci před dvaceti a více roky;
• že dovednostní potenciál dětí vstupujících do systému fotbalové přípravy je také na daleko nižší úrovni, než před dvaceti a více lety;
• že je nutné vrátit fotbal na vesnice a malá města, což byl ještě nedávno „motor“ výchovy fotbalu;
• že bychom se ve výchově neměli soustředit jen na fotbalově talentovanou mládež;
• že každé dítě, byť „sebenešikovnější“, potřebuje pozitivní zkušenosti prostřednictvím hry zvané FOTBAL, jinak se v budoucnu od něj odvrátí;         
• že si musíme neustále připomínat, že i z těch méně talentovaných fotbalistů budou jednou potencionální diváci, rozhodčí, funkcionáři nebo „jenom“ prostí fotbaloví konzumenti, kteří fotbal rádi shlédnou v televizi;

Svým trenérům, kolegům, jsem vždy připomínal, že z malého kluka pravděpodobně nevyroste profesionální fotbalista, ale že se jednou muže stát úspěšným politikem na jakékoli úrovni, a naši následovníci za ním přijdou, aby přispěl na rozvoj fotbalu (podobně, pokud bude úspěšným byznysmenem).

Nutno připomenout, že poprvé v historii fotbalu mají trenéři mládeže pracující se sportovně nadanou fotbalovou mládeží v České republice srovnatelné podmínky s trenéry, pracujícími v profesionálním seniorském fotbale. Nemusí se starat o nic jiného, než o výchovu a přípravu svých svěřenců. Veřejnost i vedení svazu jistě bude bedlivě sledovat, jak s touto šancí nakládají.

Takto bychom mohli jít postupně po dalších důležitých bodech. Mohli bychom skončit třeba u dívčího a ženského fotbalu nebo u vylepšování systému školení trenérů, psaní nových metodických materiálů, natáčení videí, prohlubování projektu „létající trenéři“ a zachování propojení všech těchto projektů. Stejně tak bych mohl zdůraznit spolupráci s jinými sporty, s MŠMT a podobně.

Chtěl bych ale také připomenout, že dnešní doba je charakteristická spěchem, povrchností a přehlížením minulosti. Mnohokrát ničíme to, co fungovalo. A za pár let objevujeme objevené! Připomínám důrazně, že ne vše z minulosti patří do zapomnění. Jeden moudrý člověk kdysi řekl: „Minulost přináší poučení, nikoli nové způsoby vývoje“. Tuto hlavní myšlenku jsem si vypůjčil. Jejím prostřednictvím bychom měli všichni společně hledat odpovědi na otázky, které nás dnes trápí.

Proč dnes v tradičních kolektivních sportech jako je i fotbal, český sportovec zaostává za světovou konkurencí?
Proč naši fotbalisté často zaostávají v pohybu s míčem po hřišti nebo v individuální technice?
Proč zaostávají i v otázce zdravého sebevědomí?
Proč nám chybí osobnosti, které dokáží vzít osud utkání do vlastních rukou?
Proč ale zaostáváme i v tom, čemu říkáme snahové vlastnosti, tedy vůli prosadit se, přivyknout tvrdé práci?

Pokuste se zamyslet, odpovídat a hledat východiska se mnou, s námi.