Šutér z první linie
Josef Zeman (23. 1. 1915 – 3. 5. 1999) byl jedním z nejpopulárnějších českobudějovických předválečných fotbalistů, kteří kralovali v celostátní lize. Vyhlášený kanonýr se proslavil účinkováním v rudém dresu Sparty Praha, aby po návratu domů pomohl černobílým do ligy.
Hráč s čichem na góly odstartoval svou fotbalovou pou? v českobudějovickém SK. Vynikající střední útočník, centrforvard, jak se dřív říkalo, na sebe upozorňoval již v dorostu, v kabině mužů se ale dlouho neohřál. Zájem o tradičního dodavatele branek projevil SK Plzeň a Zeman se za ligou stěhoval v šestatřicátém roce na Bory.
Dlouho se však v západočeské metropoli nezdržel. Odehrál v Plzni podzimní část a už se kolem plzeňského mužstva točili spar?anští lanaři. Nutně sháněli hodnotnou náhradu za belgického kanonýra Braineho, který odejel na Vánoce domů a už se nevrátil. Z Plzně si spar?ané vybrali právě Zemana.
Začátek neměl v rudém dresu vůbec jednoduchý. La?ku měl po svém předchůdci postavenu hodně vysoko. Velké příležitosti se nezalekl, střílel jeden gól za druhým, těžil ze své rychlosti, s citem rozděloval míče. Sparta sice Slavii na jaře nedohnala, s čímž se počítalo, ale příští rok rozjela stíhací jízdu za titulem. A na jedničku rozehrál partii i Zeman. Dokonce zařadil mezi elitní ligové střelce. Jen pouhé dvě branky mu chyběly na vyhlášeného kanonýra Bicana, který se trefil dvaadvacetkrát. Netrvalo dlouho a tehdy 22letý útočník si vysloužil pozvánku do národního družstva. V první prosincový den roku 1937 reprezentace zrovna debutovala v premiérovém střetnutí s Anglií v Londýně. V 65. minutě utekl Zeman obráncům, anglický brankář Woodley stačil jeho střelu pouze vyrazit, ale míč se dostal znovu k Zemanovi, který po nádherné kličce zasunul kulatý nesmysl do prázdné klece. Snížil na 3:4. Rozhodnutí pamatného duelu padlo v samém závěru. Neš?astník Koš?álek si v husté mlze dal vlastní gól. Domácí jedenáctka v čele s legendárním Matthewsem, který byl o čtvrt století později (!) vyhlášen Fotbalistou Evropy, se mohla radovat ze š?astného vítězství. Těsnou výhru 5:4 vidělo přes 50 000 diváků. Přesto byli srdnatě bojující hosté chváleni za předvedený výkon. Od vynikajícího kapitána Pláničky v brance, až po jediného nováčka Zemana.
Ten nechyběl ani v nominaci na MS 1938 konaném ve Francii. V prvním zápase dostal přednost ve středu útoku před Ludlem. Českoslovenští fotbalisté, úřadující vicemistři světa, nastoupili v sestavě: Plánička - Burgr, Daučík - Koš?álek, Bouček, V. Kopecký - Říha, Šimůnek, Nejedlý, Zeman, Rulc, ale překonat nizozemskou obrannou hráz se nikomu za devadesát minut nepodařilo. Teprve až v prodloužení našli recept na vysokého brankáře ze země Beneluxu. Nejprve se radoval Koš?álek, druhý dal právě Zeman a třetí po jeho přihrávce Nejedlý. Ani to nepřesvědčivý výkon neomlouvalo. Na tým se snesla vlna domácí kritiky, která vyústila k velkým změnám v sestavě, na které doplatil i Zeman. A tento zápas byl zároveň jeho posledním vystoupením v reprezentaci. Ta v dalším kole nestačila v opakovaném boji na míčové kouzelníky z Brazílie. Po návratu se zase usadil v sestavě Bican, takže na Zemana zbyla jen role čekajícího náhradníka.
Daleko větší radost mohl mít Zeman z působení v rudém trikotu. Hned po svém příchodu mohl dvakrát za sebou slavit mistrovský titul. Jak moc Spartě chyběl, se ukázalo při jeho vážném zranění. Sparta se dostala do krize (1941/42) a po podzimu byla beznadějně poslední! Získala pouhé tři bodíky a troubila na poplach. Díky vítězné sérii skončila nakonec na sedmém místě, přesto fanoušci takhle špatnou sezonu nezažili. Navíc obě očekávané derby skončily vysokými výhrami slávistů 8:0 a 7:1! Ale hned v dalším roce již zase rudí bojovali o mistra. A i derby se naklonily zaslouženě na jejich stranu. Úřadoval v nich především uzdravený Josef Zeman. V prvním se trefil jednou a v jarní odvetě byl hrdinou utkání. Po bezbrankovém poločase rozhodl jeho hattrick do sítě slávistického brankáře Finka a vysloužil si aplaus 30 000 diváků. Ligu ale vyhrála opět Slavia...
Po těžkém zranění kolena, které ho dlouho trápilo, odešel nejprve zachraňovat celek z města perníku, krátce šel do Nuslí a rok odehrál pod Antonínem Pučem (na snímku) v Čechii Karlín, aby se vrátil pod Černou věž. Černobílým pomohl k historickému postupu do ligy, když v domácím utkání proti vítězi východní skupiny divize českého venkova neomylně dvakrát skóroval z penalt a dal základ k premiérovému postupu "černých kůží" mezi československou smetánku.
Hned v první duelu na půdě Trnavy vstřelil první branku Českobudějovických v lize. Z penalty ale jen kosmeticky upravil porážku 1:4. Přidal další tři, ale ani to na záchranu nováčka nestačilo. Liga vydržela na škvárovém hřišti U Plynárny jen rok. V závěru kariéry ještě vypomáhal béčku Dynama a ligu chtěl vrátit jižním Čechám i z postu trenéra v roce 1949. Postoupit se ale nepodařilo.
Na konci padesátých let se objevil na lavičce konkurenčního Slavoje, kde vystřídal hrajícího kouče Prokeše (otce Zdeňka Prokeše, pozn. red.). Jeho svěřenci ale ani s řadou zkušených fotbalistů druhou ligu nedokázali udržet a v roce 1959 se s týmem rozloučil.
Vizitka Josefa Zemana:
Post: útočník
Reprezentace: 4 utkání/2 branky
Hráčská kariéra: SK České Budějovice (-1936), SK Plzeň (1936), Sparta Praha (1937-1943), SK Pardubice (1943-1944), SK Nusle (1944), SK Čechie Karlín (1945-1946), SK České Budějovice (1946-1948).
Největší úspěchy: účastník MS 1938 ve Francii, 2x mistr ligy (1937/38 a 1938/39), 2. nejlepší střelec ligy (1937/38), vítěz Středočeského poháru 1936, 2x vítěz Českého poháru (1941 a 1943).
