Trenérská výměna v Olešníku zafungovala jen z poloviny. Na jaře má co dohánět

 
čtvrtek, 8. prosince 2016, 18:56

Mateřský oddíl sparťanského kapitána Davida Lafaty sáhl v průběhu podzimu jako první k výměně trenérů. Kouč Miloslav Borový, který minule dotáhl nováčka na výtečné čtvrté místo, byl odvolán po debaklu v Písku. Impuls v podobě nové tváře na střídačce zafungoval, Olešník pětkrát po sobě neprohrál, ale v posledních třech zápasech svěřenci Ladislava Táborského nezabodovali. Sestupový strašák bude viset nad olešnickým týmem minimálně celou zimní přestávku.

V Olešníku měli po nadmíru úspěšné minulé sezoně daleko větší ambice než přezimování na 14. místě. „Samozřejmě se mi naše postavení nelíbí. A věřím, že ani klukům. Problém je asi v tom, že v Olešníku byli většinou zvyklí bojovat o postup a najednou musí koukat na své soupeře zespodu. S tím se jenom těžko každý vyrovnává. Nic se nedaří, hlavy dole. To, co bylo dřív samozřejmostí, stojí nečekaně hodně sil,“ hledal příčiny kormidelník Ladislav Táborský, který vloni dovedl Planou nad Loužnicí k postupu do krajského přeboru a následné záchraně.

S tím si láme hlavu každý trenér a zkouší všechno možné. Věřím, že i před vámi Milan Borový. Několikrát jsme o tom mluvili, testoval všechno možné, ale ani tak se nedařilo. „Něco na tom je, já to znám z vlastní zkušenosti, když se člověk snaží uklidnit hráče, aby v šancích neplašili. Zvlášť když jde o zkušené fotbalisty, kteří to dřív proměňovali s naprostou sebejistotou,“ zavzpomínal.

A když jste přišel do Olešníka, byly ty hlavy hodně dole. Přesto se vám je povedlo pozvednout. Možná i hráči také tak trochu toužili po změně trenéra. „To určitě tak není. Prostě na každého jednou spadne deka a ne každý ji dokáže rychle setřást. Problém našeho týmu je možná v tom, že kádr není až tak vyrovnaný. Jako většina mančaftů v kraji se potýkáme s problémy těch, které nemají vyrovnanou kvalitu. A jako ostatní se s tím taky musíme poprat. Teď na to máme celou zimu a povede se to,“ věřil.

Jenže když Ladislav Táborský přišel k týmu, důvodů k úsměvu moc nebylo. „To asi ne. Měli jsme čtyři body, nic veselého. Ale zadařilo se a začali jsme získávat body i proti soupeřům z daleko vyšších postů. To bylo fajn, jenže pak nás spláchla Soběslav, doma jsme prohráli s Milevskem a byli jsme zase na začátku, vlastně na konci podzimu. A to je těch třináct bodů, které na jaře určitě rozmnožíme,“ zasnil se před vánocemi.

Olešník trápila hlavně hra zadních řad. Až příliš často sama otevírala soupeřům dvířka, někdy i přímo vrata a gólmani se mnohdy nestačili divit, že vidí jenom protivníka a ne vlastního beka. „Musím připustit, že v tom asi máte trochu pravdy, jenže se rozpadla stoperská dvojice. Už přede mnou se tam muselo improvizovat, a to se taky projevilo na počtu inkasovaných branek. Pak se vrátil Heller a na výsledcích to bylo znát,“ připustil olešnický kouč.

Ale hodnocení jednotlivých hráčů se stále vyhýbal jako čert kříži. A vzdoroval i při útocích ze všech možných úhlů. Nakonec se ho přece jenom podařilo načapat při několika poznámkách. „Já to dělám nerad, protože za výsledek zodpovídá celý tým a ne jenom jeden hráč, nebo dva. Ale Hellera jste připomněl už vy. Ale i na jeho výkonech bylo i znát, že dlouho netrénoval. Doháněl deficit, jak mohl a my mu přes zimu bezpochyby pomůžeme. A upozornil jste i na Červenku ve středu pole, když ho vyzdvihli trenéři soupeřů. Bohužel ho limitovalo zranění,“ zmínil Červenkův handicap.

Stejné to bylo i otázky, který z hráčů celé soutěže by mohl vyčnívat nad ostatní. „A zase jsme u jmen, které nabízíte. Je mi jasné, že třeba Pouzar nebo Dvořák jsou výrazní, ale i oni potřebují podporu všech, aby se vedlo celému týmu,“ vysvětlil svůj názor.

Zato si pochvaloval úroveň soutěže. „Tak ta šla určitě nahoru. Bezesporu tomu pomohla i nechtěná účast týmů, které ještě v minulé sezoně hrály divizi. Každý se proti nim chtěl vytáhnout a je to trochu přibrzdilo. Tím se pravděpodobně zrodilo i několik nečekaných výsledků. Jinak jsou pro mě největším překvapením Čimelice. Nahoru šla taky Želeč, tam Roman Lukáč získal několik zkušených hráčů a dal je dohromady. Táhnou za jeden špagát a nese to výsledky. Soběslav je spolu už delší čas a dobrá práce se projevuje. Tam se ten boj o čelo dal čekat,“ vyhnul se obratně hodnocení okolních nejbližších v závěru tabulky.

V současnosti si užívají hráči Olešníka, stejně jako ti ostatní, zaslouženého volna. A to jim skončí až 13. ledna příštího roku. „Ale je fakt, že vánoční pohoda asi v našem areálu asi rychle zmizí, musíme pracovat. A hodně. Trénovat budeme třikrát týdně a sehrajeme pět nebo šest přípravných utkání. A soustředění si společně užijeme na Lipně. Jenom doufám, že napadne sníh, běh v něm přece hráči přímo zbožňují,“ mnul si ruce trenér.

Ovšem pak přijde jaro, kde by se měla zúročit zimní tvrdá robota. „No, na postup letos nemyslíme, to až asi příští rok. To jsem vlastně vedení říkal už při nástupu. Už u předešlých týmů jsem první sezonu zachránil, v té další postoupil,“ usmíval se při vzpomínkách kouč. Bylo vidět, že svému týmu věří. „Důležitý bude vstup do začátku. Pokud nám vyjde, navážeme na olešnickou tradici. I kvůli tomu musíme náš tým posílit. Několik jmen se už objevilo,“ uzavřel Ladislav Táborský.

Napsal(a) Milan Šíma | Foto Petr Vlasák

Nejčtenější

  • I. třídy: Dinův dvougólový návrat. První N....

  • KP: Třeboň brankami Průchy porazila Olešník,...

  • Derby Č. Krumlova s Roudným rozhodly góly...

  • KP: J. Hradec si posvítil na Želeč. Soběslav...

Reklama