Ivan Cíferský: Návrat na Slovensko beru jako novou výzvu

Ivane, kde se zrodila myšlenka odejít po tolika letech z Táborska?

„Myšlenka přišla od trenéra Romana Nádvorníka, který věděl, že mi v létě končí smlouva a že přemýšlím o odchodu. Společně jsme se dohodli, že si můžu od ledna hledat nové angažmá.“

Přemýšlel jsi tedy o přestupu už dříve?

„Dá se říct, že jsem o tom přemýšlel už od svatby. V létě jsem se oženil a chtěl jsem být blíž k domovu.“

Na Slovensku máš rodinu, rozhodoval ses především kvůli tomu? Nebo bylo něco jiného, co tě přinutilo změnit klub?

„Ano, tady na Slovensku mám celou rodinu, ale popravdě to nebyl ten hlavní důvod. Já sám jsem potřeboval změnu ve fotbale. Šest a půl roku na jednom místě je pro mě dlouhá doba. A asi hlavně po nevydařeném podzimu jsem potřeboval jistou změnu.“

V Táborsku si působil dlouho. Na co budeš nejvíce vzpomínat?

„Vzpomínat budu určitě nejvíc na kamarády, které jsem tady za ty roky měl možnost poznat. Byli jsme vynikající parta! Pár kluků mi bylo i na svatbě, takže jsme si určitě blízcí.“

Nyní budeš působit ve Spartaku Trnava. Bereš to jako novou výzvu?

„Ano, zase budu zpět ve Spartaku Trnava a to v týmu Juniorky, kde mám po nabraných zkušenostech v Čechách pomoct mladičkému týmu. Samozřejmě, že je to pro mě velká výzva – objevit se opět před domácím publikem. Hodně lidí mě tu zná, takže to bude zajímavé a já se na to těším.“

Proč zrovna Trnava? Bylo pro tebe prioritou vybrat si klub na Slovensku?

„Prioritou pro mě byl klub, který je nejblíže domovu. Je jasné, že zajímavější by byl zahraniční klub, ale jsem realista. Z druhé ligy vás těžko koupí nějaký další klub, hráčů je hodně a je to těžké.“

V Trnavě ses zapojil do tréninkového procesu už v lednu, jaký máš tréninkový plán?

„Myslím si, že tréninkový plán je tu o něco lehčí po těch přípravách, co jsem zažil v Čechách. Hodně se tu dbá na techniku s míčem a na systém hry. V Čechách se hraje o mnoho tvrdší fotbal. Teď je to zajímavější tím, že jsem v Juniorce nejstarším hráčem, druhý nejstarší je 24letý spoluhráč. Jsou tu mladí kluci, kteří toho mají ještě hodně před sebou. Je vidět, že na sobě hodně dřou a každý z nich se chce ukázat a posunout do A týmu. Rozdíl mezi FC MAS Táborskem a Spartakem Trnavou je zejména věkový. V Táboře bylo normální, aby hráli hráči okolo 30 let, ale tady to nepřipadá v úvahu.“

Budeš v Trnavě oblékat také dres s číslem 13?

„Ne, číslo 13 mi je malé (myslím velikostně), takže budu hráč v dresu s číslem 16. Už mi volal jeden můj velmi dobrý kamarád Peter Mráz, který toto číslo nosil v Táboře a dobíral si mě za to. “

Myslíš si, že ti tato změna prospěje?

„Změna mi určitě prospěje. Budu doma, bude tu jiný fotbal – opravdu se na to těším.“

Ivane, prozradíš nám, co plánuješ do budoucna?

„Co plánuji? Nic výjimečného neplánuji... Budu si užívat, že jsem zpátky na Slovensku a tím pádem mám možnost být každý den se svou ženou a rodinou. Na stadion to mám z domova tři minuty autem, žádné cestování mě nečeká a za to jsem velmi rád.“