V Roudném si zakládají na práci s mládeží a těší je zlepšená spolupráce s obcí

 
čtvrtek, 23. března 2017, 12:35

O sportovních plánech a klubovém dění v TJ Malše Roudné jsme si povídali s dlouholetým předsedou oddílu Liborem Šolcem.

Výkladní skříní je A-mužstvo. Cíl do jara má při pohledu do tabulky jasný, že?

Rádi bychom republikovou soutěž zachránili, protože si myslím, že na Budějovicko patří. To je náš úkol číslo jedna. Počítám, že k záchraně divize by nám mohlo stačit 36 bodů. S tím souvisí i úkol číslo dvě, udržet v I. A třídě náš B-tým mužů, jemuž se oproti áčku, které má dobrou výchozí pozici, podzim vyloženě nepodařil. Mužstvo doplníme mladými hráči, kteří mají o klub zájem a poctivě trénují. Kolem nich budou zkušení a poctiví harcovníci. To jsou naše hlavní cíle sportovní do jara.

U obou mužstev mužů proběhla v zimě výměna trenérů.

A-tým převzal po mně a Bohoušovi Voglovi Rudolf Otepka a asistentem mu je Honza Rezek, který byl hlavním trenérem u béčka. Byli jsme rádi, že jsme nemuseli do realizačního týmu přivádět někoho nového. Ruda Otepka působil už za našeho vedení u mužstva jako hrající asistent, vedl tréninkovou náplň a teď k tomu přesedlal úplně. Je to pro něj nová zkušenost, první štace u mužů, nový směr či impuls v jeho dalším působení ve fotbale. V zimě projevil přání, že už hrát za áčko nebude. Nevím, co by se muselo stát, aby znovu vypomohl na hřišti, ale to bude spíš záležet na něm, potažmo na výkonech jeho nástupců. K béčku přišel Petr Trefný. To je zkušený trenér, který už má něco za sebou. Působil u mládežníků v SKP, v Dynamu, trénoval muže v Lišově a Boršově. K nám přišel po půlroční pauze a má do toho velkou chuť. Některé věci mu samozřejmě nedělají radost, co se týká u pár hráčů s docházkou a ani my nejsme spokojení, jak k tomu přistupují a s některými se pravděpodobně rozloučíme. Liknavý přístup jednotlivců beru jako podraz na kabinu, potažmo na celý klub a tak jedinou cestu vidím, že si budou hledat jiné angažmá. Vím, že tenhle problém je v dnešní době u většiny mužstev, ale máme z čeho doplnit a mladíci se chtějí posouvat výkonnostně výš. V přípravných zápasech nám někteří ukázali, že by to mohla být správná cesta.

Jako jedni z mála si dokážete vychovat hráče z vlastní líhně. Kdo by v brzké době mohl nakouknout do celostátní soutěže mužů?

V kádru A-týmu jsou tři dorostenci. Už vloni tam patřili Dominik Samek a Matěj Otepka, nyní jako ročník 99 se do šatny áčka dostal Filip Budín, který udělal obrovský pokrok. V přípravě dal i několik gólů, a pokud takhle bude pracovat dál, tak nějakou budoucnost před sebou určitě má. Ale je to ještě samozřejmě běh na dlouhou trať. Kluci si musí plnit povinnosti také se studiem, aby se neupnuli jenom na fotbal, a určitě také budou plnit i roli lídrů ve vybraných zápasech jejich věkové kategorie. Ale je pravda, že každý půlrok dáváme šanci někomu z mladíků, co trénují a hrají dle našich představ ve starším dorostu a B mužstvu mužů. Jestli tu šanci chytnou za pačesy, záleží už jen na nich. Myslím, že tihle tři jsou v áčku oprávněně a za přístup si to zasloužili.

Velký boom je v kategorii přípravek. Platí to i u vás?

V podstatě ano. Jsem za to rád a je to zásluha našich trenérů, kteří je vedou, ať je to Víťa Vejčík či Jirka Filouš, kteří vedou mladší, tak i hráči áčka Kuba Vogl s Danem Konečným, kteří vedou starší přípravky. V posledním půlroce se nám přihlásila spousta „potěru“, kluků i dívek ještě v předškolním věku. I těm se kluci ve spolupráci s některými rodiči poctivě věnují a doufám, že budeme mít v budoucnu silný zárodek do dalších kategorií, tedy mladších a starších žáků. Pro klub je to dobrá vizitka a hlavně jsem rád, že děti mají na čem trénovat. Hodně nám pomohly obě umělky, které máme. Přípravky využívají především menší „Malšan arénu“. To je pro tréninkový proces a jeho kvalitu za každého počasí velká pomoc. Myslím, že by bylo dobré se zamyslet i na budějovické radnici, zda zastupitelé či různé komise, by dokázali i pro další kluby ve městě, co pracují s mládeží, vybudovat nějaké, třeba centrální hřiště pro mládež, kterou by mohly kluby z Budějovic permanentně využívat. Pokud se nebudou moct děti pravidelně připravovat na kvalitních hřištích, tak se fotbal v našem okrese nikdy neposune dál. Z mých zkušeností a návštěv klubů z různých měst, ze všech koutů naší republiky jsou Budějovice snad rarita, že za tolik let nedokázaly vybudovat nějaké kvalitní sportovní zařízení s umělou trávou, kde by se mohli malí fotbalisté připravovat. To je jediná cesta k tomu, aby se fotbal na Budějovicku zvedl, protože když nebudou mít děti kde kvalitně a bezpečně trénovat, tak se kvalita solidních hráčů v našem okrese nezvedne. Bez toho to nepůjde.

Na Budějovicku patří Roudné k větším klubům a to nejenom hráčskou základnou, ale i úrovní soutěže. Jak se vám daří spolupracovat s obecním úřadem?

V posledních třech letech jsme se přeli s vedením obce zejména o nějaké informace, ale po loňské schůzce se starostou a místostarostou, se některé věci podařilo objasnit a ujasnit. V posledních pár letech jsme nebyli spokojení s příspěvkem od obce na podporu sportu. Udělali jsme si sondu do dvaadvaceti obcí – klubů, ať to byly se základnou menší jednoty než my nebo na stejné úrovni, ale hrály nižší soutěže, a zjistili jsme, že v tom žebříčku jsme skončili na posledním místě. Nyní jsem rád, že je chuť najít společnou řeč a pohled na věc, protože i vedení obce nemělo takovou představu, jak to funguje někde jinde. Je nám jasné, že se vždycky vaří z peněz, které je možné rozdělit. Je jen škoda, že v době úředního šimla nefunguje v naší zemi to, co třeba u našich sousedů. Třeba v Rakousku a Německu to mají postavené jasně. Z obecních rozpočtů jde ze zákona jasně stanovené procento na podporu sportovní činnosti. Vše je jasné, transparentní a minimální výše procentuálního příspěvku je v našich poměrech téměř z úrovní snů. U nás jakýsi letitý zákon platí také, jen s tím rozdílem, že není nikde určeno, jakou procentuální částkou by se měly jednoty či kluby podporovat. Záleží tedy na členech zastupitelstev, zda jsou ochotní tomu danému sportu pomoci nebo ne.

Jak je těžké shánět finance na amatérský fotbal?

Když skončila podpora bývalé ČSTV, dnes ČUS, tak jsme byli právě odkazováni na obecní, či městské úřady, že by ta podpora měla jít napřímo od nich a že všechny statutární orgány dostali doporučení od ministra školství, mládeže a tělovýchovy k vyšší podpoře. To ovšem bylo pouhé doporučení tehdejšího ministra… Já s kolegy z našeho klubu doufám, že jsme načali nějakou cestu a že budeme vnímáni a poté i ohodnocováni, alespoň stejnou měrou jako je to v našem okolí.

U nás je to postavené na tom, že si musíme téměř osmdesát procent financí na chod klubu zajišťovat sami. Celý areál udržujeme také na vlastní náklady. V okrese patříme k největším jednotám, a tak jsem nesmírně rád, že při schvalování posledního rozpočtu si toho všimli i naši zastupitelé a snažili se nám příspěvek navýšit. Věřím, že se do budoucna spolupráce a vnímání ještě zlepší.

Dva roky jste vystupovali jako farma budějovického Dynama. Trvá spolupráce dál, i když už farmy nejsou?

Troufnu si tvrdit, že spolupráce trvá stále. Jak s vedením dospělé sekce Dynama, tak i mládežnické spolupracujeme v rámci možností, které oba kluby mají.

Dynamo je na jihu klubem číslo jedna a i my bychom si přáli, aby se vrátilo na ligovou úroveň. Tím by celkově stoupl kredit jihočeského fotbalu. Všichni si uvědomujeme, že kdo z hráčů z týmů republikových soutěží neprošel Dynamem, tak měl a v drtivé většině má velké problémy uchytit se. Dynamo dříve chrlilo každý rok pět až deset hráčů, kteří když se neuchytili v profesionálním fotbale, mohli jít do třetí ligy nebo divize. Dneska je to bohužel slabší. Každopádně jsme rádi, že můžeme vedle Dynama na Budějovicku vystupovat na nejvyšší úrovni amatérského fotbalu. Zejména v mládeži máme spolupráci nejrozsáhlejší, kluci chodí z Dynama k nám a od nás zase k nim. A to od přípravek až do dorostu. Snažíme se na obou frontách najít cestu, která je pro ty kluky nejlepší.

Nově nastupujete v novým dresech také s logem E.ON, váš stadion je pojmenován stejným názvem, takže spolupráce s energetickou společností se rozrůstá?

Když jsme před třemi lety vstoupili do spolupráce s marketingovým oddělením E. ONu, tak jsme říkali, že nechceme zůstat jenom u některých akcí, které jsme započali. Jednalo se o podporu s osvětlením hřiště a areálu v rámci fotovoltaických ekolamp, druhým krokem bylo osazení tepelného čerpadla, kterým vytápíme objekt šaten. Celou zimu jsme měli v kabinách teplo, což u nás nebylo zvykem, protože jsme topili elektrickými přímotopy. Jako klub jsme měli na těchto akcích nemalou finanční spoluúčast, ale bylo nám jasné, chceme-li posunout komfort a bezpečí na stadionu, musíme do těchto prvků také investovat. V tom nám E.ON velmi pomohl a jsme na to velice hrdí. Dalším impulsem bylo rozšíření spolupráce o materiální vybavení hráčů. E.ON v rámci mládežnického fotbalu je partnerem Pumy a po trojdohodě jsme se stali jejím partnerem i my. Oblékli jsme komplet A-mužstvo mužů a některá mládežnická družstva. Doufám, že změna značky nám přinese štěstí a kluci se v ní budou dobře cítit jak na hřišti, tak i v tréninkovém oblečení. Značka E.ON se tedy objevuje i na dresech nad čísly. Na prsou máme generálního partnera firmu Seterm-CB, která je naším dlouhodobým nejvýznamnějším partnerem. Obě firmy mezi sebou spolupracují a ta symbióza fungovat ve všech směrech je skvělá. Myslím, že podporují dobrou věc, celkem v oddíle máme jedenáct družstev. To jsou pak spousty příběhů jednotlivců, které se v našich sportovních životech odehrávají. A právě každý, kdo je ochoten do sportu v jakémkoliv klubu finance investovat a podporovat ho, je také spolustrůjcem těchto příběhů. Doufám, že i my jako klub, jsme pro partnery dobrá značka.

Jednou z největších akcí letošního roku konané na vašem stadionu bude zářijové finále E.ON Junior Cupu.

Bude to zřejmě největší akce, která u nás proběhne. Letošní rok jsme začali pořádáním celodenního turnaje starších žáků pod patronací firmy na výrobu počítačů Hal3000. V průběhu jara dále budeme hostit turnaj O pohár lektora VŠTE, kde jsme s budějovickou školou spoluorganizátory. Letos v červnu to bude už třetí ročník, takže se jedná už o zavedenou značku. Podle slov pana lektora by ji chtěl nadále rozvíjet. V úvodu července u nás proběhne veteránský turnaj hráčů nad 40 roků, kde by měly startovat celky všech výběrů OFS z našeho kraje. Po skončení této akce už všechno bude směřovat k Velkému finále E.ON Junior Cupu. Je to masivní akce, dá se říct, že jedna z největších v republice. Po dvou předchozích ročnících už máme nějakou představu, co a jak by mohlo fungovat lépe a společně s marketingovým oddělením E.ONu už je nějaká představa, jak by vše letos mělo probíhat. Lákadlem pro hráče i fanoušky je opět mezinárodní účast. Musím říct, že když se vydaří počasí, tak to jsou opravdu krásné tři dny. Snad nám bude počasí přát i letos a zase to bude krásná mládežnická akce. Loni jsem mluvil s několika trenéry zúčastněných týmů a o turnaji se vyjadřovali v superlativech.

Co vás z postu předsedy Malše momentálně nejvíc trápí?

Trápí? (smích) Je to sport, proto vím, že se nemusí pořád dařit. Na druhou stranu, když vidím, že někdo něco šidí, tak to mě trápí. Nedokážu to překousnout. Je to jenom o přístupu a jak to člověk odpracuje. A to jak na hřišti, tak i mimo něj. Jak k tomu někdo přistupuje s tím, že to nějak dopadne, tak většinou nedopadne… S tím mám největší zkušenost. Za těch osmnáct let, co klub řídím, jsme si všechno museli s ostatními poctivě odpracovat a někam se posouvat postupně dál. Vím, že je ještě spoustu věcí, na kterých se musí, nebo by se mělo zapracovat.

Trápí nás nedostatek šaten. Na všechna mládežnická mužstva zbývají tři šatny, kde se musí střídat, což není optimální. Po dostavbě hřišť jsem si říkal, že už nic stavět nebudeme…

Ale to je výhledově, protože se bavíme o investici minimálně čtyř miliónů korun. Do budoucna to budeme chtít řešit. V areálu jsme letos načali dvanáctý rok a máme v dezolátním stavu příjezdovou komunikaci. Tehdy jsme ji dělali jen provizorně, protože už nebyly peníze. Říkali jsme si, že v horizontu pěti let bychom mohli udělat novou cestu. Dneska je to už dvanáct let… Takže se zabýváme tím, jak tu komunikaci dát do nějaké lepší podoby. Všechno je ale o penězích. A znovu se ukazuje, že bez státních nebo obecních peněž sport nikde dělat nejde. Jako sportovní klub nikde nemůžeme požadovat peníze na zřízení či opravy komunikace. To jsou věci, které chceme a potřebujeme řešit v nejbližší době.

Napsal(a) Michal Průcha | Foto Jan Škrle

Nejčtenější

  • I. třídy: Dinův dvougólový návrat. První N....

  • KP: Třeboň brankami Průchy porazila Olešník,...

  • Derby Č. Krumlova s Roudným rozhodly góly...

  • KP: J. Hradec si posvítil na Želeč. Soběslav...

Reklama