Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

František Maršík předal funkci vedoucího mužstva Soběslavi. Divizního nováčka neopouští

 
středa, 26. července 2017, 10:59

Po mnoha a mnoha letech skončil ve funkci vedoucího mužstva František Maršík. Zkušený praktik se k tomuto kroku rozhodoval dlouho, ale jeho odhodlání už bylo nezvratné. A to přesto, že se jeho tým poprvé v historii probojoval do divize. Srdce ho bolí, ale neloučí se úplně, ku pomoci bude stále.

V podzimní sezóně už bude Soběslav bojovat o vytoužené divizní body, ale s novým vedoucím mužstva. Už před časem jste se rozhodl ve funkci skončit. Co vás k tomu vedlo?
U mě to bylo především o čase. Před domácím zápasem jsem stačil dojet k matce či tchyni, udělat nezbytné práce a honem zpět domů na zápas. V divizi už tohle nebude možné. Chci dostavět chatu a věnovat se více manželce, která mě vždy podporovala, někdy mi i pomáhala a jezdila s námi na zápasy.

Ale nepřijde vám líto, že už nebudete působit i v současnosti? Vždyť to byl i váš sen – divizní Soběslav.
Trochu líto mi to je, vždyť syn David stále hraje a mohli jsme jezdit spolu. Ale nikdy jsem neřekl, že se fotbalu vzdám. Chci Soběslavi pomáhat (jak psal předseda být jeho pravá ruka.) Divizi se nám podařilo vykopat a už je třeba nějaká změna, tak trouchu to cítím.

V lidové písničce se zpívá: „Sedm let jsem u vás sloužil…‘‘ Jak dlouho to bylo ve vašem případě?
U mužů jsem devět a vedoucího mužstva dělám celkem už osmnáct let, vlastně od přípravky až do jara 2017.

Co vás kdysi k funkcionaření přivedlo? Obyčejně to bývá předešlá hráčská kariéra. V jakých týmech a postech jste působil vy?
U mě to bylo jinak. Přivedli mě k tomu moji dva synové a trenéři přípravky, jmenovitě Karel Poustecký a Vašek Bučinský. Kluci chtěli hrát hokej, ale já jsem je přesvědčil, že fotbal je lepší sport. U něj už zůstali a já začal dělat vedoucího přípravek. Poté jsem až do žáků dělal vedoucího nebo tehdy to byl spíše takový pokladník a organizační pracovník. Žáky jsem přeskočil a od dorostu v roce 2005 jsem dělal vedoucího nepřetržitě až do nynějška. V roce 2009 jsem přešel k mužům a zažil s nimi dva postupy, jak do kraje, tak do divize. Takže dvakrát se koupat v kašně na náměstí bylo pro mě něco úžasného.

Byl jste funkcionářem i v jiném klubu nebo jste zakotvil rovnou v Soběslavi? A v jaké soutěži jste začínal?
Nikdy jsem v jiném klubu nebyl, začal jsem jako funkcionář v Soběslavi a také v Soběslavi skončím. I když trenér říkal: „Až nás nebudou v Soběslavi chtít, půjdeme spolu někam jinam".

Za tu dobu jste musel do zápisů zanést mnoho hráčů i trenérů. Zavzpomínejte na některé.
Hráčů byly mraky, ty snad ani nebudu jmenovat, ale i trenérů pár bylo, třeba K. Poustecký, V. Bučinský, M. Škarda R. Kačur a samozřejmě nejvíce času jsem strávil s Radkem Hajičem u mužstva A.

Jak se změnila práce vedoucího mužstva od doby, kdy jste začínal? Změnila-li se.
Určitě se práce změnila. Dříve se zápasy psaly ručně, s rodnými čísly a nyní je vše elektronicky, kdy se používají ID čísla. I celkový přístup hráčů k fotbalu je jiný, argumentoval bych tím, že je jiná doba. Nejdříve je rodina, práce, zábava a teprve pak fotbal. Kluci toho času na trénování moc nemají nebo někteří moc nechtějí. Takže vedoucí přemlouvá, aby nás bylo dost, a to dřív nebylo.

Jaká je vlastně náplň vaší práce? Když jsem zavítal do prostor tribun, viděl jsem vedoucího mužstva před samotným zápasem i po něm poletovat chodbami jako motýlky. Zastavit je nešlo. Je to opravdu tak náročné nebo je to můj dojem?
Náročná, no ta práce musí bavit. V pátek zjistit, kdo bude na zápas k dispozici, udělat předběžnou sestavu, v jakých dresech se bude hrát, v kolik je sraz či odjezd. V samotném zápase udělat nějaké poznámky, sestavu soupeře. Po zápase podat už zmíněné info jak vám, Mladé frontě či Deníku Táborsko a jednou za měsíc Soběslavské hlásce.

Věřím, že se teď nehodláte jenom usadit na tribunu a odtud dění na hřišti komentovat. Že fotbalová Soběslav bude vaši pomoc neustále využívat, i když v jiné podobě. Nejsem vedle že?
Budu pomáhat oddílu při zajišťování dopravy a plánu tréninků všech mužstev, zajišťování rozhodčích – což nyní začíná turnajem O pohár starosty a dalšími přípravnými zápasy.

Samozřejmě nesmím zapomenout ani na skvělou spolupráci při získávání informací z klubu, v čemž jste nám vydatně pomáhal. Dokonce jsme vám přidali práci po každém domácím utkání, kdy jste nám jako náš zpravodaj referoval o průběhu střetnutí. A to vždy objektivně, ať už šlo o vítězství nebo porážku. Za to vám za celou redakci děkuji. Ať se vám daří i v dalším soběslavském působení. A nejenom v něm, ale třeba i na vaší zahradě.
I já vám děkuji a jsem rád, že jsem mohl být u toho dodávat informace o dění soběslavského fotbalu a hlavně o mužstvu mužů. Teď už se opravdu budu více věnovat zahradě, rodině a dceři, která mě už tolik nepotřebuje.

Vlastně možná první zkouška pro nového vedoucího mužstva bude nedělní pohárové utkání se Sedlčany. Budete ještě pomáhat nebo už pojede zcela samostatně. Vlastně jsem se ještě nezeptal, kdože převezme vaši funkci. Omlouvám se vám oběma, že jsem si na to vzpomněl na poslední chvíli.
V neděli to bude v režii nového vedoucího mužstva Víti Hromady, který má také zkušenosti z dřívějších let ať už v dorostu nebo mužstva B. Jemu to problémy nedělá, ví, jak to chodí. Horší to je zatím s ostatními, kteří si pořád neuvědomují, že já už třeba barvu dresů neupřesňuju ani se o ně nestarám. Zápisy už taky píše někdo jiný. Ale přivyknou i oni.

Vás už nezaplňuje jenom Soběslav, ovšem fotbal se nehraje jenom tam. Sledujete i okolí?
Samozřejmě. Já jsem takový fotbalový blázen, že v neděli, kdy nehrajeme, jedu se klidně podívat na zápas do Choustníku, kde působí jako trenér, předseda, soused Miloš Vojta či mladší syn Aleš nyní hrají. Jindy zase do Chýnova, Veselí, Sezimova Ústí, kde se setkávám se známými.

Napsal(a) Milan Šíma | Foto Petr Vlasák
 


 
Reklama