Se sportem se život neprodlouží, prožije se ale mnohem kvalitněji, říká senátor Tomáš Fiala

Můj vztah ke sportu je pozitivní, protože sport je vlastně můj život. Fotbal jsem hrál závodně jako malý žáček a později pak s partou v různých tělocvičnách. Mým hlavním sportem byl ale basketbal, až do svých třiceti let jsem hrál národní ligu, a celoživotně se věnuji tenisu. Mistrovské turnaje v nižších krajských soutěžích jsem hrál skoro až do šedesátky. Se svým parťákem jsem byl také mistrem republiky ve čtyřhře v kategorii nad padesát let. Vždycky říkám, že se sportem se život neprodlouží, ale prožije se mnohem kvalitněji, než když člověk nesportuje.

Jak se podle vás daří strakonickému sportu? Máte radost z úspěchu fotbalistů, kteří postoupili do 4. ligy?

Na to, že Strakonice jsou spíše menším městem, tak jsou ve sportu docela úspěšné. Fotbalisté postoupili do divize, což je hezký příběh. Strakonický fotbal musel začít prakticky od nuly a z nejnižších okresních soutěží až do divize urazil pěkný kus cesty. Je fajn, že lidé na fotbal chodí a funguje to.

Velmi dobré jméno dělají Strakonicím i basketbalistky, i když ty už mezi elitou nejsou. V dobách největší slávy jste byl členem realizačního týmu, je to tak?

Basketbalistkám jsem dělal pětadvacet roků lékaře. Seděl jsem na střídačce a byl u toho, když holky vybojovaly v roce 2011 třetí místo v extralize. To byly krásné doby. Je fakt, že v týmu nehrály pouze Češky, hodně nám pomohly i zahraniční hráčky z USA, Kanady či Francie. V současnosti hrají strakonické holky druhou nejvyšší soutěž a velký důraz se klade na výchovu dívek. Moc si vážím práce trenérů, kteří vedou děti ke sportu.

Neodmyslitelně k sobě patří také Strakonice a vodní pólo, daří se i házené...

Vodní pólistky jsou jednadvacetinásobnými mistryněmi republiky a mezi elitou se udrželi i házenkáři. Zaregistroval jsem, že nový ročník odstartovali docela dobře.

Mluvil jste o tom, že si vážíte trenérů, kteří vedou děti ke sportu. Máte recept na to, jak děti přitáhnout?

Myslím, že by bylo fajn navázat na to, co v jiných městech funguje. Mám na mysli akci s názvem Trenéři do škol. Některých ředitelů už jsem se ptal, jestli nemají chuť se tohoto projektu zúčastnit. Jde o to, že hodiny tělesné výchovy odvedou zkušení trenéři z konkrétního sportovního odvětví a přitáhnou k němu děti. Tito trenéři si všimnou, že dítě má předpoklady například pro basketbal, fotbal nebo hokej, a nabídnou mu možnost pravidelně trénovat v jejich klubech. Taková aktivita se mi moc líbí.

Jaké výzvy v oblasti sportu strakonický region čekají?

Určitě rekonstrukce sportovišť. Třeba technické zázemí bazénu, jako jsou strojovny, není v dobrém stavu. Po více než padesáti letech potřebuje bazén modernizaci. To samé platí u zimního stadionu. Tam už se rekonstrukce připravuje, kompletně se bude muset předělat střecha, do které zatéká. Pokud jde o zimák, bude ještě nutné investovat do nového chladícího zařízení, neboť stará technologie je velice poruchová. Hokejisté si občas stěžovali na kvalitu ledu při zápasech.

Co je možné pro rozvoj sportu v regionu Strakonicka ještě udělat?

Ať už se bavíme o individuálních sportech nebo kolektivních, vždycky je to o lidech. A já vnímám to nasazení všech těch trenérů, vedoucích, mentorů, manažerů, kteří se okolo toho sportu pohybují. Tito lidé to dělají srdíčkem a je třeba je podpořit dotačními programy města. Těší mě, že Strakonice se rozhodly pomocí dotací podporovat nejenom sportování dětí ale i dospělých. Přeji si, aby rovněž na dospělé šlo z rozpočtu města víc peněz.

Dá se inspirovat třeba i v jiných městech?

Rád bych ocenil Písečáky, protože v Písku to šlape. Staví se tam bazén, nová házenkářská hala a tělocvična v Šobrově základní škole. Písečtí sportovci jsou taky úspěšní. Fotbalisté hrají třetí ligu a vedou si v ní dobře. Hlavně oceňuji prvoligové házenkářky a také basketbalové Sršně, kteří udělali v posledních letech obrovský skok dopředu. Myslím si, že když budou basketbalisté takto pokračovat, mohou se v Písku hrát v budoucnu i nějaké nižší evropské soutěže. Sršni reprezentují celý Jihočeský kraj. Písek je, co se týká podmínek pro sportovce, vepředu.

Vraťme se na závěr ještě k fotbalu. Může se reálně v dohledné době hrát ve Strakonicích fotbal na stejné úrovni jako v Písku?

Já vidím tu spolupráci píseckých a strakonických fotbalistů. Hráči i trenéři se mezi oběma kluby prolínají, a domnívám se, že to může být jedině ku prospěchu. Věřím, že časem budou fotbalisté Strakonic pomýšlet výš, to už ale bude vyžadovat téměř profesionální přístup.