Skóre třetiligového derby otevřel písecký Martin Voráček. Chválil Šimoníka i Malechu
PÍSEK – Žlutomodří vyrukovali proti ctižádostivému celku táborské akademie soustředěným náporem. Nedlouho po úvodním výkopu spálil výraznou příležitost debutující Jan Vítovec, po rohu dalšího novice Robina Polanského trefili domácí brankovou konstrukci. „Chtěli jsme do toho šlapat od první minuty, což se nám dařilo. Hodně jsme drželi míč, byli jsme aktivní i nebezpeční. Podařilo se nám otevřít skóre a od toho se odvíjel zbytek utkání,“ ohlíží se písecký hrot Martin Voráček.
Jeho trefa ve 26. minutě se stala nejhezčím momentem dopoledního fotbalového představení v sobotu 9. srpna. Úspěšné zakončení hlavou po náběhu do vysokého výskoku není obvyklou záležitostí. „Celá akce byla hezká,“ pochvaluje si písecký odchovanec, spolu s kapitánem Ondřejem Bělouškem nejzkušenější hráč omlazené sestavy.
Popisuje: „Kluci to vykombinovali ve středu hřiště a Malchi (Jan Malecha – pozn.) dokázal přehodit míč do běhu Šimimu (Milan Šimoník – pozn.), který mě našel ve vápně životním centrem levačkou. Jeho přihrávka byla opravdu fantastická. Povedlo se mi do toho pověsit a trefit bránu, takže velká spokojenost,“ mne si ruce. „Když jsem uléhal večer před zápasem, představoval jsem si takový moment ve svých myšlenkách. A stalo se skutkem,“ připojuje široký úsměv.
Voráčkův gól, jeho šedesátý osmý v ČFL za mateřský klub, logicky vyústil z nepřehlédnutelného tlaku. Podle obrazu hry mohlo být skóre již 3:0. „Jo, měli jsme tam nějaké náznaky,“ souhlasí střelec. „Šanci měl Ondra Běloušek, určitě Honza Vítovec a myslím, po nějakém rohu, měl na hlavě balon taky Vojta Bartizal. V každém případě bylo velice důležité dát vedoucí gól ještě v první půli,“ vyzdvihuje.
Necelou čtvrthodinu po obrátce navýšil skóre záložník Jan Malecha. „Klobouk dolů, jak to Malchi trefil,“ skládá poklonu zkušený borec, jenž přišel na svět deset dní před rozpadem česko-slovenské federace. „Moc rád bych mu pogratuloval prvnímu gólu v píseckém dresu a doufám, že přidá nějakou pěknou částku do týmové kasy,“ těší se Martin Voráček na zdroj vždy příjemného občerstvení. Útočníkova peněženka zůstane netknutá. „Už jsem tady dlouho a mám již odškrtané všechny povinné odvody,“ ujišťuje pobaveně na prahu dvanácté sezony v píseckém dresu. V této šňůře si zaknihoval 239 startů v ČFL. Předtím hostoval v Táborsku a na začátku dospělé kariéry naskočil do třech ligových mačů v barvách pražské Slavie.
V duelu s táborskou rezervou opustil trávník v 62. minutě. Za stavu 2:0. „Šli jsme do derby aktivně, dali jsme do hry maximum od první minuty. Byli jsme neustále ve sprintu a napadali soupeře po celém hřišti. Postupně ubývaly síly. Podepsalo se na nás i velmi teplé počasí. Jenom dobře, že jsme měli v zádech dvougólový náskok. Zhruba po hodině hry mě chytily první křeče. Při akci na útočné polovině, kdy jsem dostal míč za obranu, mě zahryzla obě lýtka. A tím jsem dohrál,“ komentuje šouravý odchod za postranní čáru. Ze stejných příčin ho brzy následovali Milan Šimoník, Robin Polanský či Miroslav Mařík.
Více pohybu se možná čekalo od hráčů Táborska. Zvláště, když reprezentují akademii. „Rezervní týmy se mixují s posilami z áčka. Myslím, že tentokrát se tomu přizpůsobil i termín zápasu. Táborské áčko hrálo den před námi a soupeři se otevřela možnost doplnit sestavu. Díky tomu poskládá vždycky kvalitní tým a derby má výbornou úroveň,“ říká na obhajobu poražených. „Naštěstí, podle posledních výsledků, se nám proti nim daří,“ kvituje.
Autor: Ladislav Lhota | Foto: Jan Škrle
