Po sobotě to chtěl odpískat, v pondělí ho nosili na ramenou. „Každý zápas je jiný,“ přesvědčil se Lukáš Dudek
Lukáši, co ruka? Už je v pořádku?
S úplným uzdravením prstu to bude ještě nějaký měsíc trvat, ale základ byl, že už se sundala po pěti týdnech ortéza a na zápas prst nějakým stylem zafixuji, aby se třeba znova nepřetrhla šlacha. Musím si dávat pozor, ale při zápase na to moc nemyslím.
Proti béčku Táborska jste se tedy jen rozehrával a v pondělí spustil brankostroj naplno. Dá se to tak říct?
V sobotu jsem se popravdě na hřišti spíš hledal a po zápase si říkal, že by bylo lepší podzim odpískat. Každý zápas je ale jiný, což se mi potvrdilo v pondělí.
Jak vám bylo v útoku, když soupeř vždy z protiútoku srovnal?
Tentokrát jsem dostal prostor na pravé straně zálohy, takže jsem ty inkasované branky nesledoval z takové dálky. Na pohodě to nepřidalo, ale důležité bylo, že jsme vždy odpověděli znovu vedoucí brankou a to těsné vedení udrželi.
Těch okének vzadu bylo nějak moc… Nepodcenili jste soupeře?
O podcenění nešlo, Sezimák přeci jen doplnil tým o zkušené kluky a my jsme hráli to, co chceme, zase asi jen 20 minut z celého zápasu. Tři ze čtyř gólů si dáme prakticky sami. Každý musí začít s přístupem k zápasu u sebe, není to jen o obraně.
Čtyři góly letos v přeboru ještě nikdo nedal. Kdy se vám to povedlo naposledy?
Zrovna před zápasem, vzhledem k počasí, jsem si vzpomněl na zápas s Osekem, v něm jsem dal naposledy čtyři branky.
Který z těch pondělních čtyř gólů si nejvíc považujete?
Určitě gól hlavou. Ani nepamatuji, kdy naposledy jsem dal gól hlavou, ještě k tomu z rohového kopu. Ale jinak si považuji každý gól, co dám, bez ohledu na to, jestli to je výstavní trefa nebo nějaký haluz.
Celému týmu asi zatrnulo v nastavení, kdy měli dvě tutové šance vyrovnat.
Nevím, jestli to byly úplně vyložené šance. Sezimák měl v závěru tlak díky standardním situacím a my nebyli schopni odehrát míč do bezpečí. Pak to tam dvakrát projelo před brankou, naštěstí pro nás z toho vyrovnání nebylo.
Olešnická marodka se pomalu vyprazdňuje?
Marodka je prázdná, ale někteří z uzdravených hrají ještě s nějakými šrámy nebo drží karanténu kvůli nesmyslným opatřením vlády, z čehož mně osobně naskakuje už půl roku kopřivka.
Úzký kádr posílil Tomáš Řehoř. Jak zapadl do mužstva?
Řehy zapadl dobře, už nás sledoval delší dobu. Jeho zkušenosti se budou hodit a třeba to pomůže i těm mladším, aby od něj něco okoukali, tam vlastně spadám i já. (smích) Třeba v příštím zápase ukáže při nějaké standardce svoji levanduli.
Zbyněk Rys je před zápasem u brány a vybírá vstupné, druhý poločas už se připravuje naskočit do hry. Stihne ještě něco?
Většinou stihne hned seřvat rozhodčího sotva vleze na hřiště. (smích) O víkendu snad vzhledem k programu (Olešník hraje v sobotu i v neděli - pozn. aut.) dostane větší minutáž na hřišti a já bych mu přál gól.
Příště hrajete v Dražicíh. Zbyl vám nějaký střelný prach?
Kdyby zbyl, budu rád, stejně tak, když se prosadí někdo jiný z týmu a budou z toho tři body. Nečeká nás nic jednoduchého, ale chceme vyhrát. O víkendu je vlastně asi poslední možnost zazpívat si hymnu a mít diváky na fotbale, tak to musíme využít, než nám to ta „prý mula“ celé zruší.
Autor: Michal Průcha
